Už jsem byl na odchodu. Ale ukecali mě, směje se Roman Häusler

Navíc udržel trenéra Romana Häuslera, který uvažoval o odchodu do Šluknova, kde měl pracovat s mládeží. „Vedení klubu mělo v hledáčku jiného trenéra. To neklaplo, tak oslovili mě. Já měl sice vyjednané angažmá jinde, ale nechal jsem se ukecat,“ pravil s úsměvem.

S Rumburkem jste se nakonec zachránili. Tím ale pozitiva asi končí, co?

Ačkoliv zimní příprava proběhla dle plánu a vstup do jarní části se vydařil, tak zbytek sezony jsme nezvládli. Přišla zranění, úpadek formy a bylo zle.

Můžete zhodnotit jarní část, ve které jste Rumburk vedl?

Oproti podzimní části, jelikož hodnotím, jen ty zápasy, co jsem viděl, měl tým určitou tvář. Když se vše sešlo, a to bylo málokdy, tak se na náš fotbal dalo dívat. Myslím si, že ani s fyzičkou jsme neměli problém. Problém byl v počtu hráčů a v přístupu některých jedinců k utkání.

Hádám, že nebylo příjemné, jezdit na zápasy jen v jedenácti. Dalo se tak malému počtu předejít?

Tak příjemné to nebylo a kord pro mě, když jsem na podzim ještě hrál. Každý zápas mě svrběly nohy a nejradši bych šel klukům pomoc. Ale jinak je to těžké do Rumburku někoho přivést. Vedení se snažilo, ale málo komu se k nám chce.

Jaké zápasy se vám povedly a na jaké byste chtěl raději zapomenout?

Jak jsem říkal, první tři kola byly po herní stránce vydařené. Pak se mi líbilo posledních dvacet minut v Lovosicích, to bylo skoro jak z televize (smích). Domácí série - Střekov, Junior, Březno a Libochovice to byl děs. V prvních dvou utkáních jsme sice vyhráli na penalty, ale soupeř byl jasně lepší a my zase zralí na bůra. Další dvě utkání? To byl od začátku až do konce průser.

Jsou nějací hráči, kteří by zasloužili pochvalu?

Pochvalu? Těžko říct, každý si v průběhu jara vybral slabší chvilku. Ale jinak jsem se mohl spolehnout, až na Jílové, na brankáře Dvořáka. Stoper Pokorný také odváděl svůj standard. Občas Chlan, ale ten se musí dobře vyspat a mít náladu, pak je přínosný pro kterékoliv mužstvo.

Vy jste uvažoval o konci, ale nakonec zůstáváte. Proč jste se tak rozhodl?

Tak defacto jsem skončil. Měli jsme odlišné názory s vedením klubu a navíc měl Rumburk v hledáčku jiného trenéra. Ten nevyšel a tak opět oslovili mě. Já měl sice už vyjednané angažmá jinde, ale nechal jsem se ukecat (smích). Navíc jsem si vyjasnil některé věci s manažerem Sabem a máme teď čistý stůl.

Kdy budete zahajovat letní přípravu a jaký bude mít zhruba průběh?

Zahajujeme v úterý 18. července. Tak dvakrát až třikrát v týdnu tréninky a o víkendech přátelské zápasy. V trénincích budeme pracovat na fyzické kondici, rychlosti a práci s míčem. Opět jsem se byl inspirovat na týdenním tréninkovém kempu OFC Neugersdorf, takže kluci se mají na co těšit (smích).

Co hráčský kádr? Několik hráčů je na zkoušce ve Vilémově...

Je pravda, že pár hráčů nám Vilémov odloudil. Byly to stavební kameny naší jedenáctky, ale do přípravy se zapojí pár nových tváří. Takže doufám, že kádr bude nakonec větší, než na jaře.

Jak těžké je v současné chvíli sehnat do Rumburku adekvátní hráče na I.A třídu?

Je to velmi těžké. Vedení klubu se enormně snaží a pokud mi přivedou hráče, které mají v hledáčku, věřím že budeme konkurence schopni. V okolí je stále dost talentovaných hráčů, ale buď se jim nechce makat a nebo se jim nechce opustit svůj mateřský klub.

Co vůbec říkáte na aktuální stav amatérského fotbalu? Týmy končí, chybí hráči…

Je to na ... Když já si vzpomenu, jak to bylo za mého mládí, kdy každá ves okolo měla svůj mládežnický tým a fotbal byl pro každého kluka sport číslo jedna, tak se mi chce pomalu brečet. Je to současnou dobou, sice prahneme po modernizaci, ale ta bere našim dětem dětství, jako jsme měli my. Venku nevidíte běhat děti, všichni sedí u mobilů a počítačů. Ve školách je tělocvik spíše za trest a už dávno není nejoblíbenějším předmětem.V Rumburku neměli chodit do projektu FAŠV, teď za to pikají a nemají přísun vlastních hráčů. To se týká většiny týmů v okolí, že jim chybí mládež, snad jen ve Šluknově se pořád drží a mají dorost a žáky.