Po fotbale se vrátím k šachům. Je to bezpečnější sport, libuje si hráč 13. kola Jiří Čermák

Vyhrál jste hned první kolo naší pravidelné ankety Hráč kola poté, co jste byl nominován po odvedeném výkonu a slově trenéra do TOP jedenáctky. Co na to říkáte?
Skutečně jsem nečekal, že někdy v tzv. pralesní lize se bude někdy sestavovat TOP 11, natož vyhlašovat hráč kola (směje se).

Věděl jste o své nominaci v sestavě nejlepších hráčů 13. kola nebo to pro vás byla nová informace?
Že mě trenér vyhlásil nejlepším hráčem týmu jsem věděl, ale nepředpokládal jsem, že to bude mít další pokračování. To jsem se následně dozvěděl od spoluhráče, který mi ukázal stránky Fotbalunás.

Překvapilo Vás vaše vítězství s dostatečným náskokem? Vyhrál jste někdy už podobnou anketu?
Vítězství mě mile překvapilo a jsem rád, že takováto anketa existuje i na tak nízkotřídové úrovni, jako je okresní přebor. Pro mnohé hráče, nejen z našeho týmu, to bude určitě velká motivace se v přeboru ukázat. Teď mě napadají spoluhráči: Áda, Grába, Žíla sen., Šmiky, Werny (Němec, Grabec, Žilavý starší, Šmikmátor, Werner, poznámka autora).

 Na pomyslné výsluní vás dostaly dva vstřelené góly. Dokonce jste i zařídil penaltu. Mohl jste si vystřílet hattrick, nejste penaltový střelec nebo by vás tři branky stály něco do kasy?
Nutno podotknout, že makal celý tým. Občas někdo vystrčí růžky. Teď jsem to byl já, jindy to bude zas někdo jiný. Na penaltu byl asi určený někdo jiný, moc jsem v kabině při rozdávání pokynů před zápasem nedával pozor a ctil jsem pravidlo, že faulovaný penaltu nekope. Navíc Čambáro (Čábela, poznámka autora) mě k ní ani nepustil.

Bavme se teď chvilku o nás. Náš projekt Fotbalunás je vlastně krátce po svém odstartování. Jak jej vnímáte?
Pozitivně. Člověk si rád přečte reportáže ze zápasů, tipy expertů (i když chvalšinskému Zdeňkovi Čarkovi moc tipů nevyšlo) a samozřejmě dá hlas spoluhráči v TOP 11.

 Jaký máte pohled na to, že i fotbalisté z nejnižších soutěží v republice mají možnost být medializování. Zaslouží si podle vás pozornost médií?
I v okresním přeboru se potí krev, hraje se nadoraz, člověk jen tak neuhne z nějakého souboje. Lidé na vesnicích fotbalem žijí. Proto si myslím, že jakýkoliv hráč je pak rád, když si o sobě kdekoliv přečte.

 A teď zase chvilku o vás. Asi typická otázka pro každého aktivního fotbalistu. Jaký je váš nevětší fotbalový vzor ze současného dění?
Asi jsem žádného ani neměl. Baví mě Messi, Hazard, Pastore.

 A v historickém měřítku? Nějaká osobnost z dob minulých?
Z domácích to byl Karel Poborský, z těch zahraničních Ivan Campo.

Zkuste si představit, že jste profesionální hráč. Za který světový klub byste si přál jednou hrát?
Tak po FK Slavoji Český Krumlov, TJ Sokolu Přídolí, TJ Sokolu Kájov by to mohla být třeba FC Barcelona (směje se a cítí pýchu).

Když se teď poohlédneme za vaší minulostí, vzpomínáte si ještě na své fotbalové začátky?
Začal jsem jako mladší žák pod vedením Vlastimila Hláska v krumlovském Slavoji. Začátky byly těžké, zprvu jsem byl rád, když mě trenér vůbec posadil na střídačku, ale fotbal jsem hltal a další roky už jsem byl v základní sestavě týmu. Parta byla výborná a navzájem se podporovali jak na hřišti, tak i mimo něj. V dorosteneckém věku jsme založili i tým v malé kopané MR United Český Krumlov. Chvílema jsem nakouknul i do krumlovského áčka. Pak jsem dlouhá léta hrál za FK Slavoj Český Krumlov "B". S klukama se vídám i nyní v Kájově, což je taková odnož právě krumlovského Slavoje, viď Ádo (už se blíží k šedesátce, poznámka autora). Ten mi tam měl vlastně držet místo, ale nestor krumlovského a kájovského fotbalu mě ještě na svůj post nepustí.

Nabízí se další otázka. Proč zrovna fotbal? Vybral jste si ho sám nebo jste byl veden rodinou?
Vybral jsem si ho sám. Když jsem přišel ze školy domů, zahodil jsem aktovku, popadnul míč a šel s Liborem Salonů, Tomášem Sojkou a Milanem Kotlárů do parku. Domů jsme se vraceli vždy za šera. To bylo moje dětství.

Co váš první gól? Vzpomínáte si na něj a vybavíte si, komu jste ho vstřelil?
Myslím, že jsme se tenkrát jako mladší žáci krumlovského Slavoje přetahovali o první místo se Čtyřmi Dvory, nakonec jsme skončili druzí a v této mé první sezoně, když jsem byl rád, že jsem se do sestavy sporadicky dostával, jsem dal branku proti poslednímu českobudějovickému Pedagogu. Tenkrát jsme ten zápas vyhráli asi 17:1 a já vstřelil svůj první a jediný gól v soutěži. Je to přes 20 let, ale pamatuji si, jak jsem před velkým vápnem chtěl vypustit pořádnou ránu, ale míč jsem pořádně netrefil, tak s tím ani brankář nepočítal a ta moje střela se pomalu došourala k tyčce.

 A teď mimo fotbal. Pokud byste si měl vybrat kterýkoli jiný sport, jemuž byste se chtěl aktivně věnovat, jaký by to byl?
Chtěl bych zůstat aktivním sportovcem. Po fotbale se vrátím k šachům. Je to přeci jen bezpečnější sport.

 Máte i jiné volnočasové aktivity? Co rád děláte?
Ještě tak nějak soutěžně malou kopanou za tým Vyšehrad Český Krumlov. Jinak různě, občas kolo, šachy, dále film, koncerty, festivaly, v létě řeka.

Jelikož uzavíráte úvodní týden naší existence, je něco, co byste nám popřál do budoucna?
Přál bych vám hlavně hodně spokojených čtenářů.

Děkuji, Jirko, za celý tým Fotbalunas a přeji Vám, ať se Vám daří a tu Barcelonu jednou dobudete.