Rozhovor s hráčem kola: Z hokejisty fotbalistou, toť příběh Michala Postla

Michale, jménem projektu Fotbal u nás Vám gratuluji k vítězství.
Já Vám děkuji, opravdu moc si toho vážím a chtěl bych veřejně poděkovat všem, kdo mi zaslal hlasy.

Pokud se ohlédneme za průběhem ankety k jejímu počátku, zprvu Chvalšiny moc úspěšné nebyly.
Já si myslím, že chvilku trvalo, než se chvalšinští fanoušci a příznivci místního fotbalu rozkoukali, zorientovali se a než si našli nějakou cestu k těmto zajímavým novým internetovým stránkám.

V posledních týdnech se ale úspěch dostavil, když nejprve P. Cába obsadil druhé místo a T. Nymsa přinesl první triumf. Teď jste se i Vy blýskl prvenstvím.
Co se týče toho mého úspěchu, chtěl bych znovu všem, kdo pro mě hlasoval, poděkovat. Speciální poděkování patří určitě trenérovi, předsedovi a našemu kamarádovi v jedné osobě, Zdeňku Čarkovi, který rozjel výrazné PROMO.

PROMO? Co si pod tímto pojmem čtenáři mohou představit?
Když se z vašich stránek dozvěděl o mé nominaci, okamžitě rozeslal hromadnou sms zprávu tak, jak to dělá, když nás svolává k zápasu nebo potřebuje něco důležitého sdělit. Tím defacto všechny vyzval k hromadné aktivní podpoře a sám, dle mého názoru, byl v hlasování velice aktivní také. Toto na mou výhru mělo tedy rozhodně výrazný vliv a následně se na to nabalily přes nejrůznější sociální sítě další osoby a jejich reakce, což pokládám za základ mého úspěchu v anketě.

Hráčem zápasu Vás p. Čarek označil již třikrát a dvakrát z toho byla i nominace do sestavy kola. Proč to nevyšlo už dříve?
Myslím si, že jsem měl menší výhodu v tom, že jsem byl od nás tentokrát nominován sám. Jestli se nepletu, stává se, že jsou z některých kádrů v nominaci dva hráči, což bylo i u nás. Potom se ty hlasy samozřejmě štěpí mezi zúčastněné spoluhráče a vzhledem k tomu, že nás bylo v úterý na tréninku jen šest, dovozuji, že všichni, kteří chyběli, mají absenci omluvenou, protože se aktivně věnovali hlasování (s úsměvem).

Téměř tři čtvrtiny příchozích hlasů připadly právě Vám, proběhla tedy nějaká větší kampaň pro podporu?
Proběhla velmi aktivní podpora, zejména ze strany našeho trenéra, ale jinak nějaké větší cílené kampaně jsem nezaznamenal. Ovšem tohle zřejmě stačilo, hlasy se nahromadily a povedlo se to.

Vy jste o své nominaci věděl už od začátku?
Ano, věděl. Já jsem po tom zápase ve Zlaté Koruně měl velmi dobrý pocit, tak jsem svým způsobem byl zvědav, jak se to odrazí a ačkoliv jako hráč to utkání vnímám jinak, zajímalo mě, jak to viděli trenéři. Na našich stránkách jsem se v hodnocení trenéra dočetl vyjádření, v němž jsem byl jmenovitě pochválen. To mě samozřejmě moc potěšilo a tak trochu jsem si říkal, že se to nadále mohlo promítnout do sestavy kola.

Mohl jste počítat i s podporou vlastní rodiny?
Myslím si, co se týká rodiny jako rodičů, že ti se na tom aktivně nejspíše nepodíleli. Spíše se zadařilo tím, že se informace šířila jak sms zprávou, tak i skrze sociální sítě. Ještě budu muset zjistit, jestli aktivně zapojil bratr (spoluhráč Pavel Postl, pozn. redakce) a jeho pražská větev, ale ještě jsem s ním o tom nemluvil.

Pokud se vrátíme k tomu zápasu ve Zlaté Koruně, jak se tam Vám osobně hrálo?
Mně se hrálo velmi dobře. Koruna je takový, trošku zvláštní soupeř, když to vezmu, řekněme deset let zpátky, tak se nám tam dříve moc nedařilo, naopak, za poslední tři roky se to otočilo a zlomilo.

Zlomilo v čem?
Ty poslední tři roky jsme utkání v Koruně vyhráli a ten nynější zápas se mi hrálo opravdu výborně, protože bylo pod mrakem, respektive mrholilo celý zápas, terén byl, byť je to hřiště rozměrově menší, tak byl velmi dobrý, trávník kvalitní, dobře se mi dýchalo, jinak mám problémy s dýcháním, když je teplo a lítá hodně pylů. Hrálo se mi opravdu příjemně, dobře se mi běhalo, dobře se mi dýchalo. Tím, že je to hřiště menší, tak já jako primárně defenzivní záložník mám ke všem těm soupeřům blíže díky oným rozměrům. Určitá výhoda pro bránícího hráče byla určitě v tom, že tím terénem a mokrem docházelo k různým nepřesnostem a to je potom velká šance k tomu, abyste soupeři ten míč odebral.

Pro Vás osobně by se utkání dalo hodnotit jako snazší nebo spíše obtížnější?
Že by to bylo snadné utkání, to se říci nedá, ale spíše jsme my to utkání dobře zvládli. Co jsme si řekli před zápasem, to se nám dařilo dodržovat celý první poločas a pod začátku druhé půle jsme se dostali pod mírný tlak. Soupeř měl sérii autů a rohů, ze kterých získal územní převahu. Poté jsme se do zápasu vrátili a převahu si získali zpátky, což jsme potom potvrdili třetím gólem. Zápas lehký nebyl, ale na druhou stranu musím uznat, že jsme na všech postech byli lepší, než soupeř a to také dalo ráz tomu utkání.

Když jste už nastínil to, že jste zaznamenal chválu trenéra, sám za sebe tedy vnímáte, že to z Vaší strany bylo hodně podařené utkání?
Podařené utkání to určitě bylo, dařilo se mi, každý občas potřebuje ten kousek štěstí, aby se k němu ten míč občas odrazil, aby předvídal ty situace, aby se stalo to, co předvídal, aby ho soupeř nějakým způsobem nepřechytračil nějakým jiným řešením. To všechno mi v Koruně vyšlo a třešničkou na dortu byl ten gól v závěru na 3:0. Já gólů dávám velmi málo, nejsem žádný střelec a nikdy jsem nebyl. Ale se Zlatou Korunou mám takovou zvláštní bilanci, že v těch posledních letech jsem tam skóroval pravidelně a má to takový pikantní náboj, jelikož můj strýc tam dlouhé doby působil jako předseda a pořád se tam kolem fotbalu pohybuje a určitě nemá radost z toho, že se mi v Koruně tak daří (dodává se smíchem).

Popište nám ten Váš gól.
Soupeř měl míč na polovině hřiště, dva domácí hráči k sobě byli otočeni tak, že jsem věděl, že si budou chtít určitě přihrát, moc jiných možností ani nebylo a ve chvíli, kdy jsem věděl, že k té přihrávce dojde, tak jsem se snažil vystartovat, abych toho soupeře dostal pod tlak. A když on převzal balon a chtěl jej posunout dál, tak jsem mu míč vypíchl tak, že jeho dráha směřovala k jejich stoperovi a já bych asi ten balon nezískal. Důrazně mi pomohl Patrik Podskalský, který šel do tvrdého a férového souboje tělo na tělo se soupeřem, jehož odstavil, míč zůstal volný, já ho vzal a postupoval jsem z ideální pozice středem hřiště sám na branku. Naštěstí to dopadlo dobře, placírkou jsem to podél brankáře dal do brány.

Naštěstí? Nevěřil jste si?
Trošku se mi honila hlavou podobná situace z Nové Vsi, kde jsem zahrával obdobnou poziční hru, přemýšlel a váhal jsem tak dlouho, až jsem u brankáře byl tak blízko, že jsem ho jenom trefil a nic jiného se stát ani nemohlo. Tentokrát to dopadlo dobře a já měl opravdu velkou radost, protože to definitivně rozhodlo zápas.

Vraťme se v čase k Vašim začátkům. V kolika letech jste začal hrát fotbal?
Já jsem s fotbalem začal poměrně pozdě, mohlo mi být kolem deseti až jedenácti let. Dříve jsem totiž v Českém Krumlově hrál závodně lední hokej, což mi vydrželo do juniorského věku sedmnácti let.

Přesto jste ale skončil u fotbalu.
Ano. Rád jsem běhal, rád jsem kopal do míče a následně mi několik místních kluků společně s trenérem navrhlo, že bych mohl zkusit fotbal. To jsem uposlechl, dorazil a rovnou jsem naskočil do zápasu. (S úsměvnou vzpomínkou dodává) Tenkrát mi půjčili gumotextilové kopačky a řekli, že budu hrát halva, přičemž já vůbec netušil, co to ten halv je a tak jsem se jen snažil pobíhat po hřišti a občas si kopnout do balonu.

Jak se to tedy vyvíjelo dál?
Fotbal mě hodně začal bavit, bavilo mě trénovat a bavily mě zápasy. Zůstal jsem u toho a strávil takto vlastně celé žáky, kde se vytvořila hodně dobrá parta. Byly tu tehdy opravdu silné ročníky a v oněch žácích se nám podařilo úspěšně postoupit do 1. A třídy.

Stále jste svou začínající fotbalovou kariéru ale kombinoval s hokejovou. Nebylo to fyzicky náročné?
Náročné to bylo spíše z časových důvodů, ale tenkrát se to ještě zvládat dalo. Dnes by to bylo již o poznání horší. Dříve ledová plocha v Krumlově ještě nebyla zastřešená, tudíž ledová plocha připravená ke hře hodně závisela na povětrnostních vlivech a doba sezóny tak byla hodně omezená. Dnes jsou ty ročníky v podstatě delší a zápasů se hraje také o hodně víc. Když to řeknu hodně zjednodušeně, v létě jsem hrál fotbal, v zimě zase hokej, ale kombinovat se to určitě muselo.

Jak tedy ta kombinace probíhala?
I přesto, že hokejová sezóna byla v plném proudu, snažil jsem se docházet i na fotbalové tréninky, které se v zimní přestávce konaly ve školní tělocvičně. Jak jsem řekl, časově náročné to bylo, ale zvládl jsem to. Ke sportu mám hodně pozitivní vztah a baví mě. Je pravda, že člověk se cítí dobře, když má dobrou fyzickou kondici, je odolnější v práci, lépe odolává stresu a kolektivní sport má další spoustu výhod a pozitivních aspektů.

Jakých například?
Tak setkáváme se spoluhráči, s přáteli a dají se tak lépe pěstovat dobré vlastnosti ve smyslu větší zodpovědnosti za ten tým. Zároveň pak jeden druhému pomáhá a tak dále, je toho samozřejmě mnoho.

Nakonec u Vás ale zvítězil fotbal. Kdo se o to zasloužil největší měrou?
Ono to proběhlo velmi neformálně (přiznává s úsměvem). Pokud si dobře vzpomínám, tak jsme si někde dole na “Dolánku“ (slangově nazvaná dolní část obce, pozn. redakce) kopali s kamarády s míčem a kolem na kole jel pan Borský, který řekl, ať se nebojím a přijdu na trénink, že to zkusíme a následně se uvidí. Tenkrát tady trénovali žáky pan Čarek s paní Čarkovou, tak jsem prostě přišel a začal jsem hrát fotbal.

Následné žákovské působení známe, co bylo dál?
Poté jsem pokračoval v dorostu, když jímž ještě Chvalšiny mohly disponovat a s ním jsem zažil stejný úspěch jako s žáky, čili postup do 1. A třídy. Další dva roky dorostenecké kategorie jsem strávil na hostování v Českém Krumlově. Tam jsem absolvoval půlrok přípravy s “A týmem“ a poté jsem se dostal i do jeho kádru. To pro mě bylo zajímavé tím, že jsem si prvně v životě sportem vydělal i nějakou tu korunu, což pro mě, jako pro studenta Gymnázia, bylo opravdu pěkné kapesné.

Pokračovala Vaše cesta ještě někam dále?
Dále ne, spíše nazpět. Jakmile jsem dosáhl dospělého věku, vrátil jsem se zpátky do Chvalšin, kde jsem s fotbalem začínal a kde mě pro něj vychovali. Další cesty již jsem nezaznamenal, zde jsem spokojen.

Jistě jste ale zaznamenal nějaké své osobní úspěchy. Povězte nám o nich.
Hodně příjemně mě poznamenalo to dvouleté působen v českokrumlovském dorostu, s nímž jsem slavil postup z krajského přeboru do divize. Jinak nejsilnější zážitky jsem prožíval samozřejmě doma. Když jsem se vrátil do Chvalšin, hrála se zde 1. B třída a já měl zrovna to štěstí, že jsem naskočil do rozjetého vlaku a to velice úspěšně rozjetého. Byla to pro mě nejlepší sezóna, kterou jsme s přehledem vyhráli bez jediné prohry a s náskokem rovných dvaadvaceti bodů. Poté následoval postup do 1. A třídy i s týmem mužů.

Utkvěl ve Vás i zážitek z tohoto postupu, když se jednalo o Vaši nejlepší sezónu?
Pamatuju si na poslední zápas, když jsme hráli s Olešnicí a měli jsme jí co vracet, jelikož u nich jsme měli co dělat a vypjatý zápas nezvládl ani rozhodčí. A bylo fajn. O postupu jsme měli rozhodnuto již dávno a tak jsme si závěr ročníku hodně užili. Kluci koupili červenou a žlutou barvu ve spreji, jíž jsme si nabarvili vlasy do klubových barev a ten zápas potom patřil nám. Vyhráli jsme 6:1 a já jsem se mezi aktivní střelce připsal také. Vydařila se pochopitelně i dokopná. Těšili jsme se a zároveň jsme byli zvědaví, co nás v 1. A čeká.

Ta už pro váš tým ale tak úspěšná nebyla, že?
Jak se to vezme. Vrátili jsme se zpět do 1. B., kde jsme nějakou dobu válčili a nyní hrajeme okresní přebor. Jednou je to lepší, jednou naopak zase horší, takhle ten fotbal na vesnicích zkrátka funguje. Záleží na tom, jaká je ta konstelace hráčů i zázemí v trenérech, ve vedení a podobně. Pro obec velikosti Chvalšin byla ta 1. A třída obrovským úspěchem, zároveň si myslím, že máme na to, pokračovat v té úspěšné sezóně a výhledově se pokusit dostat někam výš.

Když už jste si takhle hezky zavzpomínal, pamatujete si na svou první branku?
Byť jsem nikdy moc gólů nedával, první brankou si až tak úplně jistý nejsem. Možná bych si to pamatovat měl, ale myslím si, že to bylo v žákovských zápasech proti Holubovu na jeho hřišti.

Máte nějaké konkrétní vyhlídky do budoucna?
Já osobně se budu snažit, pokud to tedy půjde, pokud mi bude sloužit zdraví a pokud mě bude fotbal nadále tak bavit, hrát dál. Je to pro mě opravdu velké odreagování od profese, kterou dělám. Ta je někdy časově i fyzicky náročná a já se potom hodně těším na tréninky i zápasy. Budu se snažit týmu pomáhat tak, jak to jen bude možné, budu přispívat tím, co mi jde a co umím, tím myslím aktivní a zodpovědný přístup ke hře, chci hodně běhat, hodně bojovat a být co nejprospěšnější.

A v souvislosti s týmem?
Pokud se jedná o Chvalšiny, tak teď si myslím, že máme to lepší období, povedlo se stabilizovat kádr i trenérský kolektiv, což je hodně pozitivní. Hodně se zlepšila i trénovanost a i tréninky díky příchodu Petra Maurera. Kluci ke svým úkolům přistupují zodpovědněji, je nás více, než nás bývalo, což je fajn, protože se zvýšila konkurence a pevně věřím tomu, že když budeme makat a bude nás fotbal stále bavit, tak se to bude jenom zlepšovat.

Takže pro fotbal jste opravdu zapálen a věnujete mu hodně volnáho času?
Snažím se být na každém tréninku a na každém zápase. Samozřejmě to nejde pořád, ale snažím se chybět pouze výjimečně. Doba je taková, že ten fotbal je v podstatě pouze koníček, každý má nějakou práci, musí plnit povinnosti a nějak se živit. Ten koníček je v podstatě až na tom druhém a někdy až na dalším místě. Samozřejmě, kluci, co mají rodinu, musí přemýšlet jinak a o to je jejich zodpovědnost cennější. Pro mě je důležité, že se sem těším, že mi fotbal přináší radost a tak se snažím si ten čas najít, ačkoliv je to někdy složité.

Věnujete se rekreačně i jiným sportům?
Samozřejmě. Občas se projedu na kole, také rád proženu in-line brusle, v zimě s kamarády zajdu na hokej, snažím se trávit dost času se psem. Ten mi ale dělá společnost při mé cyklojízdě, tudíž to už ve sportovní praktice zahrnuto máme.

A co Vaše koníčky mimo sportovní odvětví?
Baví mě svým způsobem práce, kterou dělám, šel jsem si za tím, co jsem chtěl dělat a zatím mě to opravdu baví a naplňuje, byť, jak říkám, někdy je to složité. Ve volném čase hodně čtu, občas si pustím kvalitní film, ale pokud mohu, volný čas vyplňuji spíše sportem.

Další otázka se nabízí sama. Když rád čtete, jste v nějakém intervalu pravidelným návštěvníkem našeho portálu?
Určitě jsem. I přesto, že času mám málo, snažím se. Zároveň mě zajímá, jak kolo dopadlo, jaké jsou výsledky a obrovská výhoda portálu Fotbal u nás je, že to není jen o těch výsledcích a o té statistice, ale je to i tom příběhu, který je obsažen v reportážích ke každému utkání a to mě zajímá. Rád si přečtu i to, jak hrály ty konkurenční týmy, jak se ten zápas vyvíjel a myslím si, že je to velký přínos.

Jak jste se o portálu prvně dozvěděl?
Jestli si dobře vzpomínám, tak se mě tázal někdo z kluků, možná dokonce trenér Čarek, jestli portál znám. Byl jsem zvědav, tak jsem jej klepnul do googlu a hned jsem ho probrouzdal, abych zjistil obsah a věděl, oč se jedná. Zalíbilo se mi to, hodně mě zaujal koncept, takže jsem, dá se říci, pravidelným čtenářem.

Nakonec Vás poprosím o vzkaz pro fanoušky.
Děkuji všem, kteří mi poslali hlasy, děkuji všem, kteří mě podporují v životě po celou dobu i těm, díky nimž se mohu věnovat fotbalu a následně se dostat do takovéto ankety. Pokud se jedná o nějaký vzkaz, tak bych si přál, aby se nám dařilo, všem klukům z týmu přeji, abychom dále postupovali úspěšně, aby nás fotbal bavil a aby sloužilo zdraví. Dobré zdraví samozřejmě přeji i soupeřům, protože bez okolních týmů fotbal hrát nelze a taky doufám, že fotbal bude nadále žít a fungovat i na těch menších vsích, kde se bude dařit sál shánět nové tváře a nové talenty. Kolektivní sport je velmi důležitý, má to samozřejmě i širší aspekty a společenský význam. Tmelí to kolektiv, vychovává to lidi k určitému způsobu myšlení a disciplíně a tak dále. Takže doufám, že fotbal nezanikne, že se mu bude dále dařit a jak řekl klasik: „Kde se nehraje fotbal, tam chcípnul pes“.

Já Vám tedy jménem portálu děkuji a přeji Vám, ať se daří ve fotbalovém i v osobním životě.
Také děkuji a přeji i vám, ať máte stálý přísun spokojených čtenářů a portál ať se vyvíjí pozitivním směrem dál a dál.