I. A třída ,,B": rozhovor s hráčem 23. kola Pavlem Sodomkou z Vrchoviny B

V hlasování o nejlepšího hráče kola porazil druhého Lukáše Holého z Třebíče B. Pavel je velice skromný a pracovitý kluk, který zkoušel štěstí i na Dukle Praha, ale poté se vrátil do Vrchoviny. Nyní dává přednost vysoké škole, kde ho nejvíce zajímá literatura a český jazyk. Jedná se o čtvrtého hráče Vrchoviny B, který vyhrál hráče kola, prvním se stal v 15. kole útočník Michal Šmída, v 19. kole záložník Radek Blažíček a ve 22. kole dorostenec Michal Kyselý.

Příznivci internetového portálu fotbalunas.cz a vaši věrní fanoušci vás v hlasování o nejlepšího hráče 23. kola označili za muže zápasu, co tomu říkáte?

Co k tomu říct… Přitom začátek utkání nebyl z mé stran zrovna ideální, protože první gól z páté minuty jde na můj vrub. Naštěstí mě při zápase podpořil spoluhráč Michal Šmída a řekl mi, že se určitě ještě chytnu. (smích) Tak jsem se chytl a konec byl celkem dobrý.

Proč si myslíte, že jste byl zvolen právě vy trenérem Fagulou jako nejlepší hráč 23. kola?

Těžko říct. Možná proto, že si u mě chtěl Víťa Fagula udělat dobré oko a teď po mně bude něco chtít. (smích) A možná také proto, že jsem dal tři branky.

Dozvěděl jsem se, že děláte také redaktora internetového portálu fotbalunas.cz, jaké soutěže máte na starosti, a baví vás tato práce?

Ano, dělám redaktora webu fotbalunas.cz, konkrétně spravuji I. A třídu sk. A a I. B třídu sk. A v kraji Vysočina. Práce je to určitě zajímavá, už proto, že jsem tím spojil dvě věci, které mě baví, a to novinařinu a fotbal. Leckdy je to samozřejmě také náročné, tak jak to už při jednání s lidmi bývá. Někdy je domluva složitější, někdy všechno jde jako na drátkách. Ale ve výsledku bych řekl, že u mě výrazněji převažují pozitiva.

Kdy a kde jste začal s hraním fotbalu?

Začínal jsem, když mi bylo okolo šesti let v Baníku Dolní Rožínka. Následně si mě a moje bratry vyhlídl František Laštovička a přišel za námi s nabídkou, jestli nechceme jít zkusit hrát do Vrchoviny. Tak jsme to zkusili. Ve Vrchovině se v tu dobu hrála žákovská liga, takže skok to byl obrovský, ale zvládli jsme to a všichni jsme zakotvili v Novém Městě na Moravě.

Kdo vás poprvé přivedl k fotbalu?

K fotbalu mě přivedli samozřejmě moji rodiče. Jsme taková fotbalová rodina, protože fotbal hrála dokonce i máma. U nás je kopaná na denním pořádku, bavíme se o něm prakticky každý den. A i víkendy jsou tím pádem jasně dané. Někdo jezdí o víkendu na výlety prohlédnout si hrady a zámky, my jezdíme na fotbal. (smích)

Kde momentálně studujete vysokou školu a jaký obor?

Momentálně studuji na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde navštěvuji obor Český jazyk a literatura.

Chcete se stát po škole učitelem, když studujete tento obor?

Abych řekl pravdu, tak o tom ještě nijak nepřemýšlím. Studuji tento obor, protože mě baví a neplánuji dopředu, co bude po škole. Je ještě spousta času a může se stát cokoliv. Čas všechno mění a vítr mě může zavát do různých míst, nicméně určitě bych se chtěl pohybovat v okolí literatury a českého jazyka.

Mohl byste nám krátce popsat svou fotbalovou kariéru?

Jak už jsem říkal, začínal jsem v Baníku Dolní Rožínka, odkud jsem přestoupil do Vrchoviny. Tady jsem prošel žáky až do dorostu, odkud jsem měl možnost zamířit asi na dva nebo dva a půl roku do Dukly Praha. Když jsem se po této době vrátil znovu zpět do Vrchoviny, vydržel jsem tady jenom půl roku a šel zkusit štěstí do Vysočiny Jihlava. Po půlročním angažmá v Jihlavě jsem se vrátil opět do Vrchoviny a hraji tu dodnes.

Můžete příznivcům portálu fotbalunas.cz ve stručnosti popsat, jak jste vstřelil ,,hattrick" v zápase proti Želetavě?

Při první brance jsem při rohovém kopu čekal na velkém vápně na odražený balón, který se ke mně skutečně odrazil a já zpoza vápna vystřelil. Letělo to mezi hráči, pár jich míč dokonce tečovalo, ale nakonec to skončilo v síti. Při druhé brance jsem zase tolik práce neměl. Šli jsme do protiútoku, Michal Šmída zatáhl míč do vápna a nahrál pod sebe, kde jsem byl už jenom já a dával jsem do prázdné branky. Při třetí brance mě pěkně uvolnil Martin Žák, já zatáhl míč do vápna a levačkou prostřelil brankáře. Ano, slyšíte správně, levačkou! (smích)

Čím si vysvětlujete, že když pominu dohrávku proti Nové Vsi, tak za tři týdny po sobě dokázali tři hráči vstřelit za vaši rezervu ,,hattrick", ať to byl Michal Šmída, Michal Kyselý a v sobotu vy?

Vysvětluji si to tím, že se na Vrchovině zkrátka rodí skvělí střelci! (smích)

V neděli jste nastoupil na 26. minut za A tým a dokázal jste v derby proti Žďáru n. S. vstřelit gól, jak vůbec padl váš gól a jak jste se cítil po delší pauze?

V souboji uprostřed hřiště ztratil žďárský hráč balon, já s ním utíkal k brance a přihrál Kamilovi Skalníkovi, který si ho navedl do vápna a zkoušel prostřelit brankáře. Ten míč vyrazil před sebe a já ho z dorážky propálil. Samozřejmě je vždycky náročné vběhnout do rozjetého utkání, navíc ještě v okresním derby, takže jsem po několika minutách na hřišti lapal po dechu. Po výpadku tedy ještě nejsem v úplně ideální kondici, ale cítím, že se to zápas od zápasu lepší.

Budete muset platit pokladníkovi za výhru v anketě o nejlepšího Hráče kola a za ,,hattrick" proti Želetavě?

Já jsem se na to hned po utkání ptal, respektive mi to bylo samozřejmě ihned připomenuto. Ve vrchovinském béčku se za hattrick platí v naturáliích, takže klukům budu muset donést flašku rumu. (smích) Co se tohoto rozhovoru týká, tak za to už tam asi nějaká částka bude, ale přesně vám ji neřeknu, protože to nevím.

Dosáhl jste jako hráč nějakého úspěchu?

Když nad tím tak přemýšlím, tak za sebou žádný opravdu velký úspěch nemám. Nejspíš na mě ještě někde čeká. Ale mohl bych zmínit letní turnaje v malé kopané za dnes již legendární tým FC Medik, se kterým s kamarády tyto turnaje objíždíme a pár jsme jich vyhráli. Za tuhle reklamu mě spoluhráči pochválí! (smích)

Zkoušel jste štěstí i v nějakém jiném týmu, popř. kde a v jaké kategorii?

V dorostu jsem měl možnost zkusit si vyšší fotbal  v Dukle Praha, kde jsem strávil dva nebo dva a půl roku. Byla to pro mě obrovská a nezapomenutelná zkušenost, za kterou jsem strašně rád. V Dukle se pohybují milí a hrozně hodní lidé, celý klub funguje na takovém rodinném principu a vzájemném přátelství. Vedení neustále komunikuje s hráči a jsou s nimi v každodenním kontaktu. Také parta, ve které jsem se v té době ocitl, byla perfektní. Našel jsem si v Dukle spoustu přátel a odnesl si mnoho krásných vzpomínek, na které nikdy nezapomenu. Další mojí štací bylo půlroční angažmá ve Vysočině Jihlava. A abych řekl pravdu, dodnes nevím, jak mám tohoto půl roku hodnotit. Kloubí se ve mně spoustu radostných a vtipných momentů s momenty méně radostnými. Nejspíš ještě nejsem schopen tohle období nějak objektivně zhodnotit. Ale beru tohle angažmá jak další zkušenost do života.

Jaký byl důvod, že jste se vrátil z týmu Dukly Praha zpátky na Vrchovinu?

Důvod byl zcela prostý, přestal jsem hrát. (smích) Nenastupoval jsem pravidelně a vysedávání na lavičce nebylo to, po čem bych toužil, a proto jsem se vrátil zpět.

Chtěl byste zkusit ještě jednou nějaký špičkový klub?

Myslím, že tahle životní fáze je za mnou a v popředí mám dnes už jiné priority. Chci především dostudovat a tomu, co studuji, se také po studiu se věnovat. To je můj cíl. Ale fotbal budu mít vždycky moc rád, protože mi toho do života spoustu nadělil a jsem moc rád, že mě k němu rodiče dovedli. Současný stav mi vyhovuje.

Chtěli byste s A týmem příští sezónu postoupit do MSFL?

Těžko říct. Vedení sice už dříve vyhlásilo, že by se postupu do MSFL nebránilo, ale já si myslím, že to ve Vrchovině v současné době na takovou soutěž ještě není. Je to přeci jenom třetí nejvyšší soutěž v republice, navíc poloprofesionální. S tím jsou samozřejmě spojeny velké finanční náklady, a sehnat dnes peníze na cokoliv je velmi složité, klub dále musí mít skutečně perfektní zázemí a spoustu dalších a dalších nezanedbatelných věcí, které pokud nebudete mít, tak v soutěži neuspějete. Je to už velmi vysoká soutěž s velkou kvalitou, takže by bylo také nutné zvážit, jestli na soutěž máme i kvalitativně. Je to velmi složitá otázka, kterou je potřeba důkladně promyslet, protože jakékoliv neuvážené rozhodnutí může skončit špatně. Podívejme se dnes na Žďár…

Jaký je váš fotbalový vzor a nejoblíbenější fotbalový tým?

Mým vzorem byl vždycky Cristiano Ronaldo. A ještě dříve, když ještě aktivně hrál, tak Zinedine Zidane. Nejoblíbenější fotbalový tým je u nás Dukla Praha a v zahraničí Manchester United.

Jaké máte další koníčky kromě fotbalu?

Kromě fotbalu samozřejmě i jiné další sporty, například hokej, tenis atd. Dále také muzika a především literatura, kterou koneckonců studuji. 

Toleruje vám přítelkyně fotbal?

Přítelkyně mi fotbal samozřejmě toleruje. Ví moc dobře, že mě fotbal provází prakticky celým mým životem a tak to taky bere. Chodí se dívat na naše domácí utkání, fandí, takže je všechno v pořádku.

Řídíte se v životě nějakým mottem?

Pravděpodobně bych teď měl citovat slova nějakého úžasného antického myslitele, ale nic mě nenapadá. (smích) Žádným konkrétním mottem se neřídím, snažím se jen být dobrým člověkem.

Co byste chtěl říct příznivcům fotbalunas.cz závěrem?

Chtěl bych samozřejmě poděkovat všem, kteří mi poslali hlas a zvolili mě. To je asi tak všechno. Děkuji.

Děkuji ti za rozhovor a přeju ti, ať se ti daří jak ve sportovním tak v osobním životě.

Redaktor: Ing. Libor Smejkal