Rozhovor s Martinem Jakešem Hráčem 23. kola III. třídy, skupiny A okresu Vyškov

Ve své fotbalové kariéře jsi prošel několik klubů. Můžeš zavzpomínat, které to byly a jaké soutěže jsi v nich hrál?

S fotbalem jsem začínal v Komořanech, poté jsem přešel do Drnovic, kde jsem hrál od žáků až po mladší dorost. Pak jsem si musel dát na rok pauzu kvůli zdraví a dál jsem pokračoval v Rousínově. Ještě jako dorostenec jsem odešel do mužů do Dražovic, kde trénoval v té době 1.B třídu můj otec. Po pár letech jsem klub opustil a zkusil vyšší soutěž v Ivanovicích na Hané. Tam jsem strávil úspěšný půlrok, ale i přes to jsem odešel za kamarády do Drnovic, hrát okresní přebor, kde se nám povedlo hned první rok postoupit. Po dvou letech jsem opět putoval za svým otcem do Dražovic do 1. A třídy. Nyní jsem se ocitl v Habrovanech.

Na které období svého fotbalového života nejraději vzpomínáš?

Ve fotbale jsem toho prošel opravdu hodně. Určitě rád vzpomínám na úspěchy v Drnovicích, kdy náš ročník 1986 vyhrál snad všechno, co se dalo. Podívali jsme se také do Anglie na zápas Premier League. Myslím, že v patnácti letech to byl pro každého z nás nezapomenutelný zážitek. Rád vzpomínám i na svůj jediný hattrick, který se mi povedl za Dražovice v poháru proti Šlapanicím. Také na trenéry, kteří mě vedli a fotbalu hodně naučili, ať to byl Mira Kala, Pepa Svoboda nebo můj otec.

Také Tvoje posty v sestavě nebyly úplně jednoznačné. Na jakých místech v sestavě jsi hrál a kde se cítíš nejlépe?

Vždycky jsem hrál, kde mi řekl trenér. Nikdy jsem na tom nebyl s fyzičkou moc dobře, proto jsem toho nejmíň odehrál v záloze. Teď hraji v útoku, pokud se jedná o nižší soutěž, nebavilo by mě bránit. V 1.A třídě jsem hrál dlouho jako stoper, taky se to dalo, ale není to ono, víc mě určitě baví dávat góly. Malá perlička je, že jsem dokonce v 1.A třídě jeden zápas i chytal a gól jsem nedostal.

Vrátil ses na hřiště po zdravotních problémech. Jak Ti bylo, když Ti lékaři zakazovali sportovat?

Na hřiště jsem se vrátil, ale vyhráno ještě nemám. Moje zdravotní problémy nejsou úplně vyřešeny a čekají mě další vyšetření.  Vypadá to, že je nemoc na ústupu, což je pro mě ta nejlepší možná zpráva. Fotbal mi přirostl k srdci, dělám ho od mala, nějakou dobu jsem teď sice nehrál, ale zdraví je nejdůležitější a pokud bych už hrát nemohl, určitě bych se s tím smířil.

Vím, že jsi profesně úspěšný i v osobním životě. Jaké je v současné době Tvoje zaměstnání a jak Tě to baví?

Pohybuji se už 7 let v oblasti financí a tahle práce mě za tu dobu stále velice baví.

Něco z Tvého soukromého života. Máš mimo fotbalu a zaměstnání čas i na jiné zájmy? Co rodina?

Je toho určitě hodně, chodím na ryby, dělám myslivost a velice rád houbařím. S kamarádem občas zajdeme na tenis. Co se týká rodiny, tak mám přítelkyni, děti zatím ne. Teď řešíme nové bydlení, tak snad se nám vše povede, jak si přejeme.

Jaké máš plány ve fotbalovém životě a v soukromí?

Je mi 29 let. Říká se, že to jsou nejlepší fotbalové léta. Sám nevím, jak na tom budu zdravotně, ale ještě bych se do toho jednou chtěl vrhnout po hlavě a zkusit si zahrát vyšší soutěž. Uvidíme, co mi dovolí čas a nejvíce moje zdravotní stránka. V soukromém životě budu rád, když zrealizuji plány co mám a v brzké budoucnosti by jsme určitě chtěli založit vlastní rodinu.

Co říkáš na takové ankety jako je Sestava kola či Hráč kola, kterou jsi teď vyhrál a celkově na náš web Fotbal u nás?

Samozřejmě bych rád poděkoval těm, kdo mi poslali v anketě hlas a jsem rád, že na okrese se medializují i nižší soutěže. Určitě je to dobrý nápad a fandím všem, kdo se na těchto stránkách podílí.

Já Ti Martine také děkuji za rozhovor, za všechny Ti přeji hodně moc zdraví a ať Ti v životě vyjde všechno, jak si přeješ.