"Ve Štěchovicích mě fotbal zase baví." A je to také znát pane Sňozíku!

Vaše druhá sezona v dresu Štěchovic se blíží ke konci. Jak jste s tímto angažmá spokojen?
Spokojený jsem moc, protože kdybych nebyl, tak ve Štěchovicích nejsem. Já to mám postavené tak, aby mě fotbal bavil a tady mě po tom trošku divokém závěru v Bohemce zase bavit začal. Sešla se tu skvělá parta, výborné vedení, kvalitní trenér, takže zatím jsem tu opravdu spokojen na míru.

V letošním roce Vás čeká významné jubileum. Jak vidíte svou fotbalovou kariéru po čtyřicítce?
Já abych se přiznal, věk vůbec neřeším. Ráno vstanu z postele, nic mě nebolí, občas mě v té bráně něco trefí, takže končit se ještě nechystám. Myslím si, že se ve Štěchovicích dohodneme na nějakém pokračování a až tu skončím, tak půjdu tady k nám na Klínec hrát do útoku. Jak říkám nohy mě nebolí, zatím jsem v pohodě a končit určitě ještě nechci.

Plánujete tedy ještě v závěru kariéry střílet góly?
No tak to určitě (směje se)

Vy vlastně máte na co navazovat že? Patříte k hrstce brankářů, kteří se zapsali na střeleckou listinu i v první lize.
Na ten gól vzpomínám rád, na zápas už moc ne. Já jsem se trefil proti Zlínu doma na 1:0 a pak jsme 2:1 prohráli. Ale bylo to příjemné, protože to bylo na bránu ke kotli a navíc jak říkám na 1:0. Navíc v té době trénoval Zlín trenér Hoftych, který pak přišel do Bohemky, a stali se z nás výborní kamarádi, takže tím to bylo pikantní. I když tím, že jsme ten zápas prohráli, to byl nedůležitý gól.

Tak mohlo alespoň proběhnout s panem Hoftychem hecování že?
Přesně tak (směje se)

V ČFL jste se potkával na hřišti se Střížkovskou Bohemkou. Vy jste přitom hlavní část své kariéry chytal za původní Vršovickou Bohemku. Cítil jste v zápasech proti Střížkovu nějakou zvýšenou rivalitu?
Tak je asi jasné, že pro mě je to takový dost speciální zápas, protože není pro mě úplně jednoduché nastoupit proti pitomcům, kteří mají na sobě pruhované dresy s klokanem a nemají s Bohemkou nic společného. Takže určitě člověk to vnímá, ať chce nebo ne. Já jsem už dost zkušený, takže během zápasu se od toho oprostím. Nebudu ale lhát, když řeknu, že třeba teď když jsme u nich vyhráli, tak mě to hřálo. Nehledě na to, že takový ty jejich rádoby fanoušci nebo co to je za lojzy tam pouštějí ty svoje rozumy, tak o to víc si to pak vychutnávám.

Teď trochu odbočíme. Vy jste si během kariéry jako asi každý fotbalista taky zkusil nějaká ta zranění. Jak moc to bylo vážné?
No jo, to bylo ještě v Příbrami, to už je snad sto let. Měl jsem takovou vřetenovitou zlomeninu lýtkové kosti a potrhané vazy v kotníku, takže to bylo dost nepříjemné zranění, které navíc přišlo v době, kdy jsem měl dost velkou fazónu a navíc se řešil i nějaký přestup ven. Přišlo to v takovou tu nejnevhodnější chvíli. Každý člověk to má hold nějak napsané a jak mi říkal Michal Špit v Jablonci, každý fotbalista si to jedno těžké zranění musí v kariéře prožít. Zase naopak štěstí bylo, že jsem si tím prošel v uvozovkách na začátku své kariéry a já se pak utrhl. Člověka to možná i trošku posílí. Mě v té době navíc končila smlouva, takže jsem z toho byl o to víc rozhozený, ale pan Starka se ke mně zachoval opravdu velkoryse nebo spíš přímo skvěle, protože mi hned po zranění volal do nemocnice, že samozřejmě smlouvu prodloužíme a tak. To bylo gesto, které by asi úplně každý neudělal, takže když si na to tak vzpomenu, tak mu patří můj velký dík. Kdybych tenkrát v Příbrami neprodloužil smlouvu, tak pochybuji, že by někdo řešil nějakého Sňozíka, který leží v nemocnici se šrouby v hnátě a je bez smlouvy.

Když se zeptám na něco veselejšího, vzpomínáte ještě někdy na Váš dnes už legendární rozhovor pro rádio Hey, ve kterém jste byl tak upřímný?
Popravdě já tohle moc neřeším, ale je pravda, že mi to dost lidí občas připomene. Já když si to dneska pustím, tak se celkem zasměju, protože některé ty výlevy tam jsou fakt dost perly. Tenkrát ve mně bylo velké zoufalství, protože my jsme tím zápasem prakticky spadli z ligy a každý cítil, že se ten boj neodehrává jen na hřišti a já z toho byl opravdu hodně frustrovaný. Navíc hned po zápase je člověk plný emocí, takže tam jsem se opravdu moc nekrotil.

Na závěr, znáte stránky fotbalunas.cz? Líbí se Vám jejich koncept?
Abych se přiznal, tak už jsem o nich slyšel, díky bráchovi, který hraje v západních Čechách jednu z nižších soutěží a vím, že pravidelně přispívá nějakým komentářem k zápasu, takže jsem si to vyhledal a abych se přiznal, tak je to se mi to moc líbí. U nás se všichni zajímají jen o ten profi fotbal, který ještě ke všemu stojí dost často za prd, takže je fajn, že se někdo zajímá také o ty amatéry, kteří si pozornost zaslouží kolikrát mnohem víc než právě ty profíci.

Děkuji Vám za příjemné povídaní a přeji hodně štěstí a pevné zdraví do budoucna.