Čtvrtá třída Žďárska skupina A : rozhovor s hráčem 18. kola Romanem Velínem z Bohdalova

Kdy jste začal s fotbalem? 

S fotbalem jsem začal v šesti letech v Bohdalově. Přivedl mě k němu kamarád Arnošt Juda, který mi jednou řekl, ať s ním jdu na trénink. Hned se mi to zalíbilo a začal jsem chodit pravidelně. Hrál jsem v útoku, aspoň teda myslím. Přeci jen už je to dávno. Po tréninku jsme vždycky s klukama ještě hráli fotbal a já šel vždycky do brány. Byl jsem rád, když jsem někomu mohl zkazit radost z gólu (směje se). Náš tehdejší trenér pan Musil si toho všiml a řekl mi, že budu brankář. Od jedenácti let tedy chytám. Největšího úspěchu jsem dosáhl v poslední sezoně za žáky, kdy jsme neprohráli žádný zápas, pouze ve dvou remizovali a vyhráli jsme okresní přebor. Bohdalovu jsem věrný celou kariéru.

Jak hodnotíte sobotní zápas?

Již v pátek na tréninku jsme věděli, že se nás na zápas sejde málo. Pár kluků mělo jiné povinnosti a navíc ve stejný čas hrál náš A- tým a řešili stejný problém s nedostatkem hráčů. Povolali jsme tedy brankáře, který už delší dobu nechytal a já řekl, že půjdu na střídačku, kdyby se někdo zranil nebo nemohl. Na zápas se nás tedy sešlo dvanáct a už v desáté minutě se zranil náš útočník, tak jsem šel na plac. První poločas jsme nehráli dobře, dvěma hrubými chybami jsme soupeři darovali dvougólové poločasové vedení. Po přestávce jsme naši hru zlepšili, dostávali jsme se i do šancí, ale po další velké chybě jsme inkasovali potřetí. Poté jsme mou brankou už jen snížili na konečných 1:3.

Jak se vám hrálo? 

Tak samozřejmě tragicky (směje se). V útoku jsem nehrál snad 5 let. Dvakrát jsem nastoupil za A- tým v 1. A třídě na pár minut, když nás bylo také málo a na střídačce jsem byl jen já. S mými 196 centimetry, bych měl vyhrávat všechny hlavičkové souboje, ale vyhrál jsem tak možná dva-tři (směje se). Není to tam úplně jednoduché. Gól, který jsem vstřelil, byla z 99% zásluha spoluhráče z útoku Fabia Fabíka, který míč skvěle vybojoval mezi dvěma protihráči,  naservíroval mi ho před prázdnou bránu a já ho jen poklidil. I když i tohle se dá nedat (směje se). Znám ten pocit. Ale byla to pro mě dobrá zkušenost, hrát v poli není vůbec nic jednoduchého, z brány to vypadá úplně jinak. Odteď mají moji spoluhráči mnohem větší obdiv za tu dřinu na hřišti. A já se zase v klidu vrátím do brány.

Proč si myslíte, že jste byl vybrán za hráče kola? 

Asi mám hodné kamarády (směje se). Ani nevím, který odborník mě zvolil hráčem zápasu. Ale i přesto všem děkuji za hlasy.

V neděli máte s Béčkem volno, jak ho využijete? 

Jelikož mi dnes gólman A- týmu oznámil, že je zraněný a chytat nebude, tak nejspíš půjdu do brány proti Osové Bítýšce. Ale do neděle času dost, vše se rozhodne v pátek na tréninku. Takže buďto budu v bráně nebo na lávce.

Jaké jsou cíle pro zbytek jarní sezony? 

Do konce zbývají tři zápasy, z toho dva hrajeme doma. Tak snad cíl by mohl být tyto dva zápasy vyhrát. Na jaře jsme až do soboty byli doma suverénní. Tak snad se vrátíme na vítěznou vlnu a pozápasové posezení v hospůdce na hřišti bude veselejší a bude zase nějaká Liga mistrů. 

S kým si v týmu nejvíce rozumíte? 

Máme dobrou partu a nikdo nemá s nikým žádný problém. Na hřišti si nejvíc rozumím s obranou. A musím říct, že ta hraje na jaře výborně. Náš největší problém je fyzická kondice. Záložníci se mnohdy nestačí vracet a soupeř jde proti naší obraně do přečíslení a je pod neustálým tlakem. Vždy to není jen problém ve fyzičce, ale především v hlavě. Každý hráč by měl vědět, na co má, že když ztratí balón, nestihne se vrátit se svým hráčem. Musí se to hrát chytřeji. Ale na druhou stranu jsme v nejnižší soutěži, tak kde jinde ty chyby dělat, když ne tady. Jinak v A- týmu si nejvíc rozumím s Víťou Pokorným. A musím ho tady aspoň zmínit, protože pořád naříká, že se hráčem kola nikdy nestane.„Frenku neboj“, dočkáš se! (směje se). 

Kdo je trenérem rezervy Bohdalova? 

Hrajícím trenérem je stoper Jarda Neuman. Jsme s ním spokojeni, věnuje se týmu a dokáže se pro něj i obětovat. Ale jako největší přínos považuji, že jen díky němu se konečně zlepšily napjaté vztahy, které panují mezi A-týmem a rezervou v podstatě od začátku. Snaží se mluvit s trenéry A týmu a vycházet jim vstříc. Oni zase díky tomu vyjdou vstříc nám a nechají za nás hrát kluky z A -týmu, když mají volno. Takhle by to mělo fungovat. Ale chápu, je to problém ve více klubech.

Jak hodnotíte rozhodčí v okrese? 

Je to o štěstí (směje se). Na zápas přijede buď výborný sudí nebo někdo, kdo šel kolem hřiště a někdo po něm hodil dres a náhodou měl v kapse píšťalku. Ale je mi jasné, že na takovéto úrovni je to normální. Rozhodčí nemohou za to, že jsou špatní, prostě to neumí. Aspoň tedy myslím. Proto mě rozčiluje, když na něj spoluhráči při zápase křičí, když něco špatně odpíská. Musíš ho mít na své straně, jinak bude proti tobě. Ale rozumím tomu, že v zápalu boje je těžké se udržet. A jelikož chodím na střídačku za A- tým, který hraje okresní přebor, tak mezi touto soutěží a 4. třídou žádný velký rozdíl v sudích většinou není. Já osobně je ale vůbec neřeším, když se prohraje, můžeme si za to sami.

Jaké máte koníčky? 

Sport všeobecně, aktivně i pasivně, filmy, četba, internet. Ale doma mě to moc nebaví, tak jsem nejraději někde venku mezi lidmi. I když občasnou zahálkou také nepohrdnu (směje se).

Kde trávíte v létě dovolenou? 

Na dovolené jsem několik let nebyl, kvůli svému zaměstnání musím být v létě v práci i o víkendech, takže času moc není. Ale slibuji, že letos to napravím a někam se podívám.

Jaké máte zaměstnání? 

Pracuji jako vedoucí sila v Agropodniku ve Žďáře nad Sázavou.

Utužujete nějak fotbalovou partu? 

Trochu zbytečná otázka (směje se). Samozřejmě jako všude jinde v hospodě u piva a něčeho ostřejšího. A jak už řekl v jednom předešlém rozhovoru spoluhráč Véna Novák, chodíme s dragounama Na stovku.

Stal jste se mužem kola, budete to mít v kabině drahé? 

První gól za B tým, hráč kola, narozeniny. Ano budu to mít velmi drahé (směje se).

Nějaká zajímavá historka z kabiny?

Letos mě nejvíc rozesmál spoluhráč, který si na zápas nevzal chrániče a poté suše oznámil, že si myslel, že to není povinné. Tohle už v této sezoně asi nic nepřekoná (směje se).

Máte nějaké oblíbené kluby, kterým fandíte? 

Mám rudé Sparťanské srdce a modrou krev Chelsea. Jo a tančím„Bílý balet“.

Měl jste fotbalový vzor? 

Když jsem začínal chytat, tak jsem nejvíc obdivoval Olivera Kahna. To byl neskutečný mistr. Poté ho vystřídal Petr Čech. Jinak obdivuji nejlepšího hráče světa Cristiana Ronalda.

Sledoval jste MS v hokeji, co jste říkal na výkony našich? 

Tak určitě. Už na začátku jsem si říkal, že když už si Kanada spletla, že přijela na mistrovství světa a ne na olympiádu, tak s těmi hráči v týmu to musí jednoznačně vyhrát. Jinak výkon našich považuji za úspěch, hrálo se o medaile a že se žádná nezískala, to už je sport. V zápase o bronz chybělo štěstí, které bylo ve čtvrtfinále.

Co říkáte na Jágra? 

Jo je dobrej (směje se). Ale smutné je, že je nejlepší ve svých letech. Ani Voráček ho nezastínil, a při tom on měl být hlavní tahoun. Ale jak říkám, je to sport.

Už jste slyšel o novém fotbalovém portálu fotbalunas.cz? 

Samozřejmě slyšel, po každém kole nedočkavě hltám všechny články a reportáže. Je to výborná věc pro amatérský fotbal. Jen tak dál, děláte dobrou práci.

Děkuji za rozhovor.

Procházka Petr – redaktor pro soutěže OFS Žďár nad Sázavou.