MSFL: Rozhovor s hráčem 25.kola Šimonem Šumberou

Představ fanouškům svoji fotbalovou pouť od začátku.

„Pocházím z Medlova, malá vesnička papírově patřící pod Zborovice, kde byla nejbližší škola i fotbalové mužstvo. Tam jsem pod vedením svého táty začal. Ještě ve věku přípravky jsem přestoupil do Kroměříže a hrával za žáky. V 11 letech si mě vyhlédl Zlín a po úspěšném turnaji ve Francii jsem tam i přestoupil. Prošel tam mládeží i dorostem, jen v U16 jsem na půl roku zavítal do Šardic, na ně však vzpomínám moc rád. V 19ti jsem ve Zlíně podepsal první smlouvu. Za další 3 roky už byl čas na změnu a když jsem dostal možnost zabojovat v Brně o ligu, tak jsem neváhal. Půl roku jsem však mohl jen trénovat, nevím pořádně, kde se to zadrhlo, ale už je to pryč a jsem teď hráč Zbrojovky Brno.“

Za Zbrojovku jsi nastoupil k pár ligovým zápasům, ale v poslední době nastupuješ pravidelně na farmě v Líšni. V čem je problém?

„To nevím, jestli je to otázka pro mě, ale můžu říct, že pro to dělám vše, aby šance zase přišla a když mi to vydrží a budu trpělivý, tak šance na ligu určitě přijde.“

Na svém kontě máš druholigový gól ve Zlíně, pak ligový gól proti Mladé Boleslavi z poslední minuty. Dát první ligový gól a ještě v poslední minutě, na domácím stadionu a jestli se nepletu, tak pojistka záchrany, tak co si víc přát?

„Je to určitě skvělý pocit. Ve Zlíně jsme vedli 1:0 a já nastoupil poprvé doma proti béčku Sparty Praha jako levý záložník na nynějšího reprezentanta Kadeřábka. Už tehdy hodně útočil a když jsme jim zachytili rozehrávku, tak jsem nabíhal pro nahrávku po prázdné levé straně a po zaváhání brankáře jsem trochu ze strany dával do prázdné brány. Za Zbrojovku to však byl ještě lepší zážitek i pocit. Poslední minuta, poslední šance, prohráváme 0:1 i brankář Doležal útočí a i když jsem měl být na odražený míč, tak nebylo na co čekat a rozhodl jsem se jít také do vápna na roh. Přiletěl skvělý centr od Zavoše (čti Pavel Zavadil) a gól na 1:1, 30.bod Zbrojovky v sezóně, můj první ligový gól a nezapomenutelný zážitek.“

V Prostějově jsi svými góly orámoval poločasovou přestávku a dvakrát jsi dokázal vyrovnat. Vypadá to na dost divoký zápas, jak to vypadalo?

„No jako na houpačce. Vedli jsme a myslím si, že hráli lépe, než domácí. Prostějov jen nakopával na Kroupu, ovšem naše chyby nás potrestaly. My jsme se na góly hodně nadřeli, ale dostali jsme dost laciné. Když jsme ale vyrovnali na 3:3, bylo ještě dost času a já věřil, že můžeme vyhrát. Brankář Kofroň však byl velice pozorný a už se nám ho nepodařilo překonat. I když jsme měli v závěru štěstí po standartce, tak si troufnu říct, že jsme ztratili 2 body.“

Jsi nejlepší střelec Líšně s 10 brankami ze 16 zápasů, což je výborná produktivita. Jaké jsou Tvoje typické góly?

„Typické nevím, ale nejspíš když se dostanu do úniku, tak obstřel po zemi kolem nohy. Ale myslím, že všechny góly jsem dal z uvolnění nebo zorientovaní se ve velkém vápně a střelou k tyči či už zmiňovaným obstřelem.“

Blíží se asi tvůj oblíbený soupeř – Vyškov, kam zajíždíte příští týden. Na podzim jsi Vyškovu nastřílel 4 branky. Je to tvůj rekord nebo se ti to už někdy povedlo?

„Je to můj rekord. Čtyři góly jsem dal ještě v generálce za zlínské béčko proti U19 a já hrál tehdy za béčko jako jediný z kádru áčka. Ale to byla zima a spíš šlo o zátěž, jak o soutěž, takže v mistrácích jde o rekord.“

Líšeň teď válí, jste osm kol bez porážky. Co se od podzimu změnilo nebo v čem vidíš příčiny vašeho jarního zlepšení?

„Když jsem nebyl nominován na zápasy Zbrojovky, tak jsem v zimě stihl poslední čtyři přáteláky za Líšeň. Vyhráli jsme je velkým rozdílem a cítil jsem z výsledků i ze hry, že se dala dohromady stabilní sestava, která po doplnění námi funguje. Ze Zbrojovky chodím já a minimálně vždy dva kluci, ale obrana a v útoku Hali (čti Milan Halaška) je kostra, na kterou se to nabalí a zatím to funguje. A taky kluci jsou víc natrénovaní a sebevědomější.“

Fotbalová parta v Líšni je výborná. Sám jsem ji zažil a musím říct, že vtípky, které se tam vymýšleli, jsem už nikde neviděl. Máš pro nás také nějakou veselou příhodu z kabiny?

„No tak z líšeňské je top příběh Drabson a jeho WC story, ale to už všichni četli. Takže já už mám jen dvě osobní. Ta první je, že jsem si objednal týmovou mikinu přes našeho kapitána Rudu Čampu, abych byl stejný jako kluci a ladil s nimi při rozcvičení před zápasy. Trvalo mu to jen 11 týdnů, než jsem ji dostal. Druhá historka je asi ta, že mě Basty (čti Tomáš Vejmělek) celou sezónu přesvědčuje, že moje oblíbená Barca vypadne v Lize mistrů. Teď už to ale vypadá, že to zase vyhrajeme - BARCA OLE.“

Určitě sleduješ MS v hokeji. Měl si to štěstí navštívit nějaký zápas osobně? 

„Bohužel neměl a chtěl bych jedině na českou repre, což si myslím, že je bez šance. Takže pouze fandím u televize a obdivuji Jardu Jágra a původní čtvrtou lajnu s mladým Simonem.“

Díky za rozhovor a přeji Ti další ligové starty a branky.