Luboš Šmerda: O odchodu z Lysovic a působení v Dědicích

Máte za sebou dlouholetou fotbalovou kariéru. Kde jste začínal a kam Vaše kroky dál směřovaly?

Začínal jsem v šesti letech v Drnovicích. Od žáků přes dorost jsem se dostal až do mužů, kde jsem okusil jak chutná první liga a s „B“ mužstvem jsme postoupili do krajského přeboru.  Poté jsem přestoupil do Rousínova, kde jsme hráli krajský přebor a divizi. Po sestupu z divize a výměně trenérů jsem odešel na rok a půl do Dědic, kde se pod trenérem Boniattim hrála 1. A třída. Dál jsem půl roku  strávil v Pozořicích v 1. B třídě.  Po návratu do Rousínova jsem hrál  okresní  přebor za „B“ mužstvo.  Posledních sedm let jsem působil v Lysovicích a v současné době vzpomínám na staré časy v Dědicích.

Dlouho jste působil v dresu Lysovic. Co říkáte na to, jak si teď vedou v okrese? Myslíte si, že mají šanci na záchranu?

Je to těžké hrát o záchranu, sám jsem to několikrát zažil, jsou to nervy, psychika, stres, musí se víc bojovat, víc, než kdyby se hrálo o postup. To, co dřív vycházelo, teď nevychází. Je to strašně těžké.  Pokud si udrží výkonnost a bojovnost, jakou předvedli v zápase s námi a budou bodovat teď v každém zápase, tak by se mohli zachránit.

V Lysovicích jste působil jako kapitán. Uvažujete o tom, že byste se tam ještě vrátil?

Teď o tom nepřemýšlím. Moje myšlenky jsou teď v Dědicích. Ale nikdy neříkej nikdy ……

Víme, že jste půl roku nehrál a nakonec jste se rozhodl jít do Dědic, i když nabídky byly i z jiných týmů. Proč zrovna Dědice?

Kontaktovali mě trenéři a vedení klubu (moji známí a kamarádi), že by potřebovali trochu omladit mužstvo.  Hned jsem na nabídku kývnul, protože jsem věděl, že jdu do míst, kde jsem působil, a že to bude práce se slušnými a seriozními lidmi.

Poslední zápas jste hrál v barvách Dědic proti Lysovicím. Jak jste tento zápas vnímal?

Místa mých bývalých působišť, ať už jsou to Lysovice, Dědice nebo Drnovice jsou vždy pro mě jako derby.  Je to takové zvláštní najednou být v jiném dresu, v jiné kabině, poslouchat jiného trenéra, ale za ty roky jsem se naučil tyto situace zvládat.

Lysovice Vás nakonec překvapivě porazily 4:1. Přál jste jim vítězství?

Dobrá otázka. Přál jsem jim vítězství, ale až po zápase.  V zápase mi jde samozřejmě o úspěch našeho mužstva. Nemůžu si přát vítězství soupeře. To nejde.

Uvažoval jste v poslední době i o tom, že už se fotbalu dále věnovat nebudete a ukončíte tak svoji kariéru?

Opět dobrá otázka.  Přemýšlím o tom každý den. A přemýšlím o tom, že bych uspořádal utkání ke konci své kariéry se všemi svými spoluhráči jako Petr Švancara. Těžko se bude těch zatím 35 let zahazovat, ale jednou to přijít musí.  Možná bych se dál fotbalu věnoval, ale už v jiné pozici, než jako hráč.