ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - Jan Galvas: Rád bych si ještě zahrál s bráchou

16.06.2017 05:55 Tomáš Holata

Anketa o nejlepšího hráče měla tentokrát naprosto jednoznačný průběh. Od úvodního dne získával největší podporu šestadvacetiletý střední záložník Jan Galvas z Mokrých Lazců. Odchovanec opavského fotbalu nakonec posbíral přes padesát procent všech hlasů, což byl velmi dobrý důvod k rozhovoru.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Naši anketu jste ovládl s obrovským náskokem. Co říkáte na takovou podporu a kde všude jste získával hlasy?

Sám jsem byl překvapen tím, kolik hlasů jsem získal. Největší podporu jsem měl u své rodiny a přítelkyně. Do hlasování se zapojili také moji spoluhráči a kamarádi.

Po Damiru Šehovičovi jste teprve druhým mokrolazeckým hráčem, který se stal mužem kola. Budete muset něco donést do kabiny?

Není obvyklé, aby se brankář stal hráčem kola. Damir měl podporu celého týmu, aby anketu vyhrál. Poté šly jeho výkony rapidně nahoru. Samozřejmě mě to bude něco stát a do kabiny něco přinesu.

Nominaci jste obdržel za výborný výkon v zápase s Oldřišovem. Jak byste sám sebe zhodnotil?

Nominace mě samotného překvapila, protože jsem se v zápase necítil nejlíp. Z posledního utkání v Bohuslavicích jsem měl pohmožděný kotník. Ale byl to pro mě výjimečný zápas, jelikož mám přítelkyni z Oldřišova a hodně kluků znám. S Denisem Bořuckým jsme se hecovali snad měsíc před samotným utkáním, protože jsme kamarádi. Po nedělním zápase však nevím, ještě se mi neozval.

V 80. minutě jste dokonce otevřel skóre. Můžete nám prosím popsat tento moment?

David Líbař dal prudký centr ze strany, kdy brankář Oldřišova dobře zasáhl, ale vyrazil míč na penaltu, kde jsem naštěstí stál já a propálil to.

Trefil jste se prý už v první půli, ale mával se dost přísný ofsajd. Jak jste viděl tuto situaci?

Wojny se výborně uvolnil uprostřed hřiště a poslal mi krásnou přihrávku mezi stopery Oldřišova. Přeloboval jsem brankáře, ale pískal se ofsajd, který bohužel viděl pouze pomezní rozhodčí.

Díky vítězství v Oldřišově jste sice opustili sestupové příčky, ale pád do I. B třídy je pořád reálná hrozba. Teď musíte bezpodmínečně zvládnout domácí utkání proti Jakubčovicím. S jakou taktikou do něj půjdete a co říct k nepříjemnému soupeři?

Je to poslední zápas sezony, kdy všichni víme, o co hrajeme. Tři kola před koncem soutěže jsme si v kabině řekli, že k záchraně musíme udělat tři důležité kroky. Vyhrát v Bohuslavicích i Oldřišově, což se nám povedlo. Teď nám zbývá poslední a nejdůležitější krok, a to porazit doma Jakubčovice. Jakubčovicím se poslední zápasy daří a rozhodně to nebude jednoduché utkání. Do zápasu však půjdeme na 120 procent, takže pevně věřím, že to zvládneme.

Souběžně budou hrát vaši hlavní konkurenti. Můžete si tipnout, jak dopadnou zápasy Krásných Louček se Štěpánkovicemi a Kravař proti Oldřišovu?

Je těžké tipovat tyto poslední zápasy. Každý bude hrát, jak nejlépe může a rozhodne větší bojovnost.

Mokré Lazce v posledních letech tradičně bojují pouze o záchranu. Přitom kádr máte napěchovaný hvězdnými jmény. Proč se vám nedaří? Jak vůbec zněly předsezonní cíle?

V Mokrých Lazcích nikdy nebyly ambice postoupit, ale hrát do pátého místa. Poslední dva roky bohužel bojujeme pouze o záchranu. Podle mého názoru máme kvalitní tým a hrajeme pohledný fotbal. Naše největší slabina je proměňování gólových šancí.

Letos máte znovu mnohem lepší jaro než podzim. Čím si to vysvětlujete? Není už trošku otrava takhle dohánět ztrátu?

Nevím, čím si to vysvětlit. Myslím si, že začínáme hrát, až když nám teče do bot. Všechno se odráží od tréninkové účasti. Když trénujete ve třech nebo čtyřech lidech, těžko můžete pomýšlet na dobré výsledky. Poslední dobou se to zlepšilo a jde to znát i na hřišti.

Vy osobně patříte k odchovancům opavské kopané. Nemrzí vás, že jste se neprosadil ve velkém fotbale? Proč to nevyšlo?

V Opavě jsem byl od svých sedmi let. S fotbalem jsem procestoval celou republiku a v dorostu si zahrál třeba proti takovým týmům jako je Sparta či Slavie Praha. Samozřejmě jako každý kluk, co hraje od mala fotbal, jsem měl sen si zakopat velký fotbal. Vzhledem k mým častým zraněním se bohužel tento sen rozplynul.

Váš bratr Pavel Galvas momentálně nastupuje za třetiligový Hlučín. Nezávidíte mu trošku?

Určitě mu to nezávidím, ale naopak mu to hodně přeju. Myslím si, že třetí liga je vysoká soutěž a jsem na něj pyšný.

V minulosti jste ještě společně s otcem, trenérem Romanem Galvasem, vytvořili v Mokrých Lazcích pěknou rodinnou kolonii. Není vám líto, že už s bráchou neoblékáte stejný dres?

Ne vždy je výhodou mít za trenéra svého otce. Když se spolu všichni sejdeme, řeší se jen fotbal a ostatní věci jdou stranou. I když je toho někdy až příliš, doufám, že si ještě se svým bratrem zahraju na jednom hřišti a na střídačce nás povede náš táta.

Máte za sebou mimo jiné angažmá v Rakousku. Jak vzpomínáte na působení v zahraničí a v čem nejvíce se liší český a rakouský fotbal?

Bohužel jsem v Rakousku vydržel jen tři měsíce. Pak jsem šel na operaci s kolenem a již se tam nevrátil. Na Rakousko vzpomínám velmi rád. Klub, ve kterém jsem působil, žil fotbalem na 100 procent od hráčů až po fanoušky. Největší rozdíl je v tom, že rakouský fotbal je více o bojovnosti a důrazu. U nás se hraje více technicky.

V dalším rozletu vás zbrzdila častá zranění. Co konkrétně vás trápilo a cítíte se už stoprocentně v pořádku?

Zranění bylo bohužel až příliš. Začalo to kolenem, kvůli něhož jsem opustil Rakousko, a fotbal nehrál po dobu dvou let. Poté jsem začal nastupovat v Mokrých Lazcích, ze kterých jsem odešel hrát divizi do Rýmařova. Bohužel ani zde mi zdraví nepřálo. Lékaři mi zjistili vyhřezlou ploténku, kvůli které jsem vynechal další rok.

Jste pořád ještě mladý hráč. Plánujete změnu dresu anebo už to dokopete v Mokrých Lazcích? Máte ještě nějaké fotbalové sny?

Vzhledem k tomu, že jsem odchovancem Mokrých Lazců, přeji si, aby se soutěž zachránila a fotbal u nás dál pokračoval. Ovšem kdyby přišla nějaká zajímavá nabídka, nejspíše bych o ní chvíli uvažoval.

Jaké pracovní profesi se věnujete a co rád děláte ve volném čase?

Pracuji v kanceláři jako obchodní referent, takže ve volném čase uvítám hlavně pohyb. Rád jezdím na kole či kolečkových bruslích. Poslední dobou ovšem volného času moc nemám, neboť po práci učím spoluhráče Zdeňka Římana hrát tenis!

Autor: Tomáš Holata