ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - My musíme začít vyhrávat, a ne sbírat jen jeden bod.

I když jsem anketu moc nesledoval, tak jsem rád, že jsem to vyhrál.

Abych řekl pravdu, tak jsem se dneska na portál díval poprvé.

Řekl bych, že mě to určitě něco stát bude.Kluci budou chtít určitě posedět a počítám s nějakým pohoštěním.

Zhruba do dvacáté minuty jsme předváděli fotbal takový, jaký bychom chtěli hrát. Po mé brance jsme se ujali vedení. Do poločasu jsme dokázali své vedení udržet. Po přestávce jsme inkasovali vyrovnávací branku, a pak se domácí po takově nešťastné brance ujali vedení 2:1. V následujícím průběhu jsme převzali iniciativu, a vypracovali jsme si dvě až tři šance. V 80. minutě se balon odrazil k bráchovi, který ač pravák, krásně levačkou srovnal na konečných 2:2.

Myslím si, že určitě ano, protože jsme takhle poprvé vedli. My musíme začít vyhrávat, a ne sbírat jen jeden bod. Navíc jsou před námi dva těžké zápasy a chceme z nich vytěžit aspoň čtyři body.

Dostal jsem balon do brejku. Proti mně vyrazil obránce, který šel do skluzu,a který neubrzdil na těžkém terénu, a já se mu vyhnul , zasekl jsem a vystřelil jsem svou slabší pravou nohou na přední tyč, a otevřel jsem skóre utkání.

Po pravdě je to nic moc. Kluci říkali, že musíme sbírat bod po bodu. My ale musíme vyhrávat a získávat tři body, abychom se zachránili. Kvůli záchraně jsme taky s bráchou do Veřovic přišli.

Máme teď čtrnáct bodů, a na záchranu by měl stačit zisk dvaceti dvou až dvaceti čtyř bodů. Když vyhrajeme čtyři zápasy a dvakrát remizujeme, tak by to mělo být v pohodě.

Určitě chceme vyhrát a získat tři body. Pak nás čeká zápas s poslední Bystřicí. Vydolovat z těchto zápasu čtyři body, by bylo moc dobré.

Od malička hraji na postu útočníka, kde se cítím jako ryba ve vodě.

Začínal jsem v Kopřivnici, odkud si mě vytáhl Baník Ostrava, kde jsem strávil asi rok a půl. Pak mé kroky směřovaly do Bílovce, kde jsem byl asi půl roku. V dorosteneckém věku jsem hrál v Hranicích na Moravě divizi. Podařilo se mi zde vyhrát i soutěž o krále střelců divize, když jsem za sezónu nasázel třicet branek. Pak jsem za Hranice pokračoval dva roky i v mužské kategorii. Hráli jsme tehdy divizi. Z divize jsem šel, i kvůli práce, do Hukvald, kde jsem jim pomohl vybojovat postup do 1. B třídy. V rozhodujícím zápase, před asi tisícovkou fanoušků, jsem vsítil jedinou a postupovou trefu. Z Hukvald jsem zamířil do Tiché za trenérem Reném Bačou, což je tady po Moravě velmi známý trenér a tichavjanský srdcař. Tam jsme s bráchou pobyli půl roku, nešlo to ale dál, tak jsme se přesunuli do Veřovic, kde od zimy hrajeme společně 1. A třídu.

To nevím, ale asi můj první gól v divizi za muže. Byl to zápas proti Petrovicím. Trenér Alexandr Bokij (dělal asistenta trenéra Pavlu Vrbovi v Machačkale pozn. redakce) mě poslal do hry zhruba v 80. minutě za stavu 1:1. V 85. minutě jsem se zmocnil míče a střelou z dvaceti pěti metrů jsem vstřelil rozhodující branku.

Tréninky, fotbal a práce. O víkendu hodně trávím svůj volný čas s kamarády, co přijedou z intru. Jezdíme po fotbalech apod. V poslední době rádi jezdíme na zápasy Opavy, jejíž hra se mi líbí. Teď ji momentálně přeji postup přes Mladou Boleslav (rozhovor se konal ve středu kolem čtvrté hodiny, a Opava nakonec díky výhře 2:0 postoupila do finále MOL Cupu proti Zlínu pozn. redakce).