ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - Damir Šehovič: Česko je můj druhý domov

27.10.2016 12:07 Tomáš Holata

Často se nestává, aby v naší anketě hráč kola uspěl brankář. Tentokrát však vypálil všem rybník třiatřicetiletý gólman Damir Šehovič. Dlouholetá opora Mokrých Lazců zazářila v utkání proti Vítkovu, kdy vychytala svému mužstvu vysokou výhru. Rodák z Bosny a Hercegoviny ochotně souhlasil s rozhovorem.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Získal jste skoro polovinu všech hlasů. Překvapilo vás to? A kde jste sháněl podporu?

Ano, ano. Skoro polovina hlasů je velice pozitivní zisk. Překvapilo? Po pravdě i ano, neboť jsem brankář a ti strašně málokdy vítězí v různých anketách. Hlasy mi posílali jak kolegové v práci, když se o této anketě dozvěděli, neboť hodně sledují sport, poté samozřejmě i spoluhráči a spousta kamarádů.

Mokré Lazce přitom doteď v této anketě nebyly moc úspěšné. Co stojí za tou změnou?

Nebyly, ale teď jsem se tam objevil já, takže změna musela přijít. (smích) Po pravdě už jsem smířený s tím, že fanoušci či protihráči Mokré Lazce nemají moc v oblibě, takže se moc nedivím tomu, že kluci nominovaní z našeho kádru nezískali vysoký počet hlasů.

Jak vůbec hodnotíte propagaci amatérské kopané na portálu fotbalunas.cz?

Skvělá myšlenka a propagace. Tyhle internetové stránky navštěvuji, protože je zajímavé číst jak rozhovory, tak expert tipy, či sledovat různé statistiky. Myslím si, že tento web je zajímavý nejen pro samotné hráče, ale i pro správné fandy, kteří zde můžou sledovat dění v soutěži.

Do ideální sestavy kola jste se vešel díky výkonu v zápase proti Vítkovu, v němž jste si připsal řadu vynikajících zákroků. Jak náročné bylo udržet nulu a který zákrok byl nejtěžší?

Zápas ve Vítkově byl pro mě, jakožto pro brankáře přímo pohádkový. Každý gólman potvrdí, že přesně taková utkání miluje. Přijedete na hřiště jasného favorita, po cestě do branky najdete klíč, zamknete kasu a střelci si můžou střílet, jak chtějí. (úsměv) Udržet nulu bylo velice těžké, byla to má premiérová v této sezoně a jsem za ni rád, neboť jsem ji už dlouho klukům sliboval. Nejtěžší zákrok byl určitě hned ten první, kdy se na mě řítil sám útočník domácích, zmenšil jsem mu úhel a střelu jsem vyrazil. Otočím se na světelnou tabuli a tam svítí první minuta. V duchu jsem si říkal, to teda bude zápas. (smích)

V samotném utkání jste do poločasu mohli prohrávat vysokým rozdílem, ale po přestávce jste se neuvěřitelně vzpamatovali. Čím si vysvětlit vaše zlepšení a zkuste se ještě krátce vrátit k tomuto duelu?

Jak říkáte. Kdybychom v poločase prohrávali čtyřgólovým rozdílem, nikdo by se nedivil. V šatně udělal trenér pár taktických změn, kluci si to srovnali v hlavě a po výsledkově slibném prvním poločase jsme ve druhém dějství využili šance a překvapivě vyhráli. Důležitá byla první branka z rohového kopu. Po ní už si hráči Vítkova přestali věřit a výsledkem byla možná až trochu suverénní výhra 3:0.

Navzdory výhře se stále motáte v pásmu sestupu. Proč se vám letos nedaří?

Spodek tabulky je vyrovnaný. Pokud nyní doma vyhrajeme s Bohuslavicemi, tak poskočíme dopředu. V opačném případě ztratí vítězství ve Vítkově význam. Proč se nám nedaří? Myslím si, že doma hodně rozdáváme body, když třeba proti Štěpánkovicím to bylo katastrofální. A druhým faktorem je velká marodka. Nastupují kluci z lavičky, navíc na neobvyklých postech, které ještě nemají vžité. Kdybychom byli kompletní, tak hrajeme do šestého místa.

Nyní vás čeká důležitá záchranářská bitva proti Bohuslavicím. S čím půjdete do nedělního utkání?

Potřebujeme si udobřit domácí fandy a zvítězit. Já osobně beru jen výhru. Nic jiného mě nezajímá.

V Mokrých Lazcích existuje početná cizinecká kolonie. Jak vám to na hřišti a v kabině klape? Nebrzdí vás jazyková bariéra?

Klukům z Afriky říkám, že když já jsem se mohl za půl roku naučit česky, tak oni za dva roky musejí také. (úsměv) Skoro každý z nás základy angličtiny má, takže jazyková bariéra tady moc není. Spíše mají vrozený jiný fotbalový styl, takže nechápou některé taktické pokyny.

Vy sám pocházíte z Bosny a Hercegoviny. Jak těžké bylo opouštět vlastní domovinu? Cítíte se už po těch letech být plnohodnotným Čechem anebo stále ještě převažují balkánské kořeny?

Kdyby nebyla válka, mohu říct, že bych s rodinou v tehdejší Jugoslávii bydlel i dodnes. Byla to ekonomicky vyspělá země, národ měl vše, co potřeboval, ale rok 1992 vše změnil. Česku děkuji, že mi umožnilo zde žít, vzdělávat se i pracovat. Je to můj druhý domov, ale po pravdě se pořád cítím být více Balkáncem. (úsměv)

Setkáváte se někdy u protihráčů s nějakými provokacemi, kdy vám kvůli vašemu původu nadávají?

Spíše to funguje tak, že když jsem naštvaný, tak mluvím, resp. nadávám po našem a oni mi na oplátku říkají, ať mluvím česky. Takže vlastně má chyby. S nadávkami jsem se nesetkal.

Popište svou dosavadní fotbalovou kariéru?

Jsem odchovancem mokrolazeckého fotbalu. Mládežnická léta jsem strávil trénováním v tehdejším Kaučuku. V osmnácti letech jsem chytal divizi za Lazce, poté jsem odešel do třetiligového Hlučína, kde se vykopala i druhá liga a já v ní strávil dva roky. Následovalo působení v divizních Bohuslavicích, krajský přebor s týmem Fotbal Opava 2004, stejná soutěž v Porubě, poté i ve Vítkovicích. Na staré kolena jsem se pak vrátil do Mokrých Lazců.

Nechtěl byste si ještě vyzkoušet nějakou vyšší profesionální soutěž?

Je pravda, že tehdy v Hlučíně člověk dělal práci, která ho bavila a navíc se skvělou partou spoluhráčů. Byly to krásné chvíle, ale teď už mě to opravdu neláká. I nyní mám občas problém skloubit fotbal s prací, takže teď už si zahraji jen pro radost. Jednou jsem si řekl, že s kariérou chci skončit v Mokrých Lazcích, na čemž nehodlám nic měnit. (úsměv)

Pracujete jako policista. Jak časově náročné je kombinovat tuhle profesi s fotbalem? Stíháte všechny tréninky?

Střídám krátký a dlouhý týden, takže každý trénink nestíhám. Pokud jde o zápas, tak mi vždy vyjdou v práci vstříc a dají mi volno. V tom problém není.

Za poslední rok jste hodně zhubl. Jakým způsobem jste se dostal do takové formy?

Když se chce, tak to jde…Důležitá je úprava jídelníčků a navíc jsem našel oblibu v běhání. (úsměv)

Co vlastně děláte ve volném čase?

Ve volném čase? Jsem Balkánec a všichni moc dobře vědí, po zkušenostech z dovolených v Chorvatsku a jiných jižních státech, jak si Jižani dovedou žít ve volných chvílích. (úsměv)

Autor: Tomáš Holata