Slavíme výhru, remizu a někdy mi přijde, že i prohru, říká k pozápasovým oslavám Filip Houda

Nominace určitě očekávaná nebyla. Zápas mi sice docela sedl, ale nemyslím si, že bych nějak vyčníval z výkonu celého týmu. Byl jsem u prvního gólu, kdy se poté, co mi utekl míč, objevil před Vencou a ten měl před sebou prázdnou bránu. Jak sám řekl, tak už ani nevěřil, že se k němu ten balon dostane.

Zápas jsme rozehráli dobře, měli jsme šance a dvě z nich využili. Až do gólu, který jsme dostali z ničeho extra nebezpečného a byla to naše chyba, jsme byli v zápase určitě nebezpečnější. Potom už to bylo nebezpečné na obou stranách, kdy oba týmy měly šance. Skvěle nám opět zachytal brankář, on je pro mě hlavním důvodem naší výhry v Senomatech. K penaltě se radši nechci moc vyjadřovat. Z mojí strany jsem to špatně viděl, ale nemyslím si, že by byla jasná a že došlo ke kontaktu. Dle mého hrál náš hráč čistě míč, ale jak říkám, moc jsem to neviděl. Kailos neudržel nervy a řekl panu rozhodčímu, co si o tom myslí. Ale nedivím se mu, protože to nebylo poprvé, co nás pan rozhodčí pískal a vždy to není úplně dobrý výkon. Melf (Jan Melč, pozn. red.) ale penaltu skvěle čapnul i s dorážkou a udržel nás ve vedení. Senomaty potom sice proti nám tlačily, ale týmovým výkonem jsme výhru udrželi.

Vidím to tak, že můj účet dost zapláče a kluci mě šetřit nebudou. Vidím to na tequilu, naší oblíbenou.

Jak už jsem zmínil, Melf je jedním z hlavních důvodů, že jsme tam, kde jsme. Dokáže nás podržet ve chvílích, kdy to potřebujeme. Ale je to o celém týmu, jak zafungujeme do obrany. Každopádně víme, že když už se nám něco nepovede, tak nás brankář dokáže podržet.

Slavíme všechno. Výhru, remízu a někdy mi přijde, že slavíme i prohru. Jak říkáš, máme skvělou partu a vždycky si rád s kluky sednu a vyříkáme si třeba i nesrovnalosti ze zápasu. Oslav se teď moc ale neúčastním. Jsem ve čtvrtém ročníku na střední škole, a právě škola dostává teď přednost. Tahouny oslav ale vždycky bývají Pitkin, Pugy a Kailos. (Marek Bradáč, Radek Konvalinka a Jakub Kail, pozn. red.)

S fotbalem jsem začal v šesti letech, kdy mě rodiče vzali poprvé na trénink do Rakovníka na SK. Tam jsem hrál asi rok. To bylo docela těžké, jelikož bydlím dvacet kilometrů od Rakovníka a vždycky mě musel na tréninky někdo vozit. Takže se střídal děda s babičkou a rodiče. Potom jsem dlouho nikde nehrál, protože mě fotbal přestal bavit.

Jak říkám, tak v sedmi letech jsem na SK skončil, začal dělat jiné věci a maximálně si chodil kopat se staršíma klukama z vesnice. Právě u nás v Domoušicích jsem se k fotbalu asi v jedenácti letech vrátil. Hrála se okresní soutěž starších žáků v minifotbale 7+1. Byl jsem ale jednoznačně nejmladší a hrál spíše když se vyhrávalo, což mi ale nijak nevadilo. Po roce se ovšem tým zrušil a já zase nehrál. Kamarádi mě lákali do různých týmů, ale vždycky to dopadlo tak, že to byly ode mě jen řeči. Nakonec mi v létě 2021 zavolal Láda Dušek, což je vlastně bratranec táty, jestli bych si nechtěl jít někdy kopnout za Janov, který hrál III. třídu. Měl jsem radost a ještě ten den jsme se sešli a já mu dal o sobě údaje, abych mohl co nejdříve hrát. V Janově teď kopu třetí sezonu a jsem rád, jak mě všichni vzali do party.

Myslím si, že určitě ty sezony, které jsem strávil v Janově. Dvakrát jsme dokázali vykopat postup. Nemyslím, že se mi úplně daří, protože si o sobě nemyslím, že jsem dobrý fotbalista, spíše průměrnej hráč kopaný, jak rád říkám. Vždycky se ale snažím týmu na hřišti pomoci, jak jen můžu.

Už odmala, kdy jsem s dědou koukal na fotbal v televizi, se mi líbil Václav Kadlec. I díky němu jsem vlastně v dětství nosil číslo 14 a celkově se mi líbilo, jak hrál. Bohužel musel kvůli zdraví předčasně ukončit kariéru.

Nemůžu asi jmenovat jednoho. Jen vždycky dokážu centrem najít Pugyho, to je tak asi jediné. Každopádně čistě fotbalového parťáka nemám.

Vždycky mě to lákalo dopředu. Obvykle nastupuji na levé záloze, někdy vypomůžu na pozici beka. Ale jak už nějaký ten pátek říkám trenérům, tak jsem skvělý útočník, jen to ve mně ještě neobjevili.

Bylo by fajn, kdyby se to povedlo. Jak pro koeficient, tak pro českého diváka by to bylo určitě atraktivnější. Plzeň už má postup jistý, dokonce z prvního místa. Moje oblíbená Slavia si myslím, že už také postup urve a je otázkou, co Sparta. Ale také jí věřím, že to nakonec zvládne.

Jsem obecně sportovní typ. Občas si jdu zahrát nohejbal, tenis, florbal nebo volejbal. Potom taky trávím čas s přítelkyní a rodinou, které dávám vždy na první místo před vše ostatní.

Tak je fakt, že do Melfa často jedu. Dělám si z něj srandu. V Senomatech to došlo tak daleko, že jsem měl před zápasem dokonce zakázáno na něj mluvit, ale koukejte, jaký podal výkon. Samozřejmě si dělám legraci. To vtipkování mezi námi je ale oboustranné. Například mi říká „couválista“, což pochopí jen kluci z kabiny.