Mít za sebou tři sta příznivců Baníku Ostrava byla zajímavá zkušenost, říká rozhodčí a brankář Adam Beneš

Důležité zákroky ukázal Adam Beneš ve šlágru kola proti Baníku Lubná, který Tatran nakonec zvládl. Na těsné výhře svého celku měl velký podíl, za obdržené branky nemohl a svým výkonem si řekl o nominaci do sestavy kola, kterou následně ovládl. S hráčem kola, který se věnuje také pískání, přinášíme tradiční a obsáhlý rozhovor!

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Za svůj výkon proti Lubné sis řekl o nominaci do sestavy kola, kterou jsi následně ovládl. Byla nominace očekávaná?
Abych řekl pravdu, tak jsem nominaci neočekával, protože jsou dle mého názoru tři inkasované branky celkem dost.
Co tě bude stát zisk tohoto ocenění do kabiny?
Nevím o tom, že by v kabině byl nějaký sazebník, který by na tohle myslel. Tak snad nebude nějaký retroaktivní zaveden (smích).
Třikrát jsi inkasoval, i tak ale díky tvým zákrokům Tatran zvládl šlágr kola vítězně. Jak bys zhodnotil svůj výkon v tomto utkání?
Jsem rád, že jsem v určité fázi utkání klukům pomohl a podržel je. Zejména po našem snížení na 1:2 měla Lubná celkem dost příležítostí, aby znovu odskočila na rozdíl dvou branek, ale naštěstí mě to párkrát v tento okamžik trefilo (smích). Ale vyčítat si budu třetí branku z kopačky Adama Trejbala, jelikož v tomto okamžiku jsem šel zbytečně na zem a nechal jsem otevřenou přední tyč.
V dalším kole jste těsně porazili dosud stoprocentní Kněževes. S jakými plány jste do tohoto těžkého zápasu šli?
Do každého utkání jdeme s tím, že chceme zvítězit. Vzhledem ke kvalitě kádru je to zcela pochopitelné. Jsme rádi, že jsme utkání zvládli, i když výkon nebyl rozhodně ideální.
S jakými cíly vstupoval Tatran do okresního přeboru?
Chceme hrát samozřejmě nahoře a ideálně celou sezonu ovládnout. Všichni ale víme, že to bude složíté z několika důvodů. Jedním z nich je síla ostatních týmů, ten další je například, že se málokdy sejdeme ve stoprocentní sestavě, jelikož jsme v týmu tři rozhodčí, kteří mají priority právě v pískání, plus také samozřejmě pracovní povinnosti některých hráčů.
Myslíš, že je reálné, aby se na Tatran vrátila zašlá sláva klubu a aby se na Šamotce znovu hrály krajské soutěže?
Upřímně si nemyslím, že je reálné, aby se v nějaké dohledné době hrály. Na Tatranu je momentálně velký problém s mládeží a bohužel si nemyslím, že se bude situace nějak zlepšovat.
V kolika letech jsi s fotbalem začínal, kde jsi udělal první fotbalové krůčky a kdo tě ke kopané vůbec přivedl?
Začínal jsem asi v pěti letech na Tatranu. K fotbalu mě přivedl táta.
Jak se nadále vyvíjela tvá kariéra?
Ve starší přípravce jsem přestoupil do SK Kladno, kde jsem byl do starších žáků, poté následoval můj návrat na Šamotku.
Na jakou část kariéry vzpomínáš nejraději a naopak, bylo období, na které bys nejraději zapomněl?
Nejraději vzpomínám na poslední sezonu ve starším dorostu, kdy jsme na Tatranu ovládli krajský přebor. Nerad vzpomínám na covidovou dobu, která rovněž přispěla k celkovému úpadku ve fotbale.
Začínal jsi jako hráč nebo ses postavil rovnou mezi tři tyče?
Začínal jsem jako hráč. Do branky jsem se vždy stavěl před tréninkem, kdy jsme na sebe stříleli a nějak postupně se ze mě stal brankář. Myslím, že to bylo někdy ve starší přípravce.
Koho aktuálně uznáváš jako nejlepšího brankáře na evropské scéně a v naší české lize?
Momentálně nevidím nějakého odskočeného brankáře, který by ostatní nějak výrazně převyšoval. Na tuzemské scéně si myslím, že první trojka má výborné brankáře a kdybych měl říct jedno jméno, tak je to ale Staněk z Plzně. Dříve byl mým vzorem Iker Casillas, momentálně žádného oblíbeného brankáře nemám.
Souhlasíš s tvrzením, že brankáři mají tak trochu svůj svět?
Stoprocentně ano, a proto nemůže být brankář každý (smích).
Ve fotbale působíš také jako rozhodčí. Byla to nepsaná povinnost převzít po tátovi píšťalku?
Abych řekl pravdu, tak asi ani ne. Když táta pískal, tak jsem byl hodně malý, abych si z toho něco pamatoval. Jedině si vybavuji, že jsme pro tátu vždy jezdili na letiště, když přiletěl z nějakého mezinárodního utkání. Myslím si, že bych ale byl rozhodčí, i kdyby se táta tomu nevěnoval. Pískat jsem začal den po 18. narozeninách. Na svůj první zápas si vzpomínám velmi dobře. Bylo to utkání Kounov - Panoší Újezd, bylo to něco hroznýho. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, kde mám stát, jak se pohybovat. Ale důležité je u toho vydržet a člověk postupně vše do sebe dostane dalšími zápasy.
Jaké je tvé dosud největší utkání v rozhodcovském dresu?
Zatím za své největší utkání považuji poslední kolo minulého ročníku celostatní ligy dorostu, kdy hrála Sparta s Baníkem Ostrava o vítězství v soutěži a postup do Youth League. Na utkání jsem působil jako asistent rozhodčího. Zápas se hrál na Strahově, kam dorazilo asi tři sta příznivců Baníku, ti byli celou dobu za mnou, což musím přiznat, že byla zajímavá zkušenost (smích).
Viděl někdo z bývalých ligových hráčů z tvých rukou žlutou nebo dokonce červenou kartu?
Nějakou žlutou kartu jsem asi nějakému exligistovi dal, teď mě ale asi napadá jen Martin Kokšál. Žádného ligového hráče, kterého bych vyloučil, si nevybavuji. Tohle nechávám na bratrovi, který vyloučil třeba Egona Vůcha nebo Jakuba Podaného.
Otázka z kabiny: Kolik gelu na vlasy spotřebuješ před každým zápasem?
Moc ne. Dříve jsem ho spotřeboval opravdu dost, nyní už tolik ne.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.