V Roztokách jsem začínal, fotbal mě tu nejvíce bavil a jsem rád, že jsem se vrátil, říká Milan Liprt

Určitě jsem to nečekal, jsem za to neskutečně rád. Hrozně si toho vážím a děkuji všem, co mi k tomu pomohli! Doteď jsem hrál III. nebo IV. třídu, kde zatím nic takového není, o to větší to má pro mě cenu.

Prý podle nové tabulky poplatků 200,- Kč. Ale ještě to tam musí dopsat, tak uvidíme.

Produktivita. Sice jsme měli méně šancí než soupeř, ale tu jednu důležitou jsme dokázali proměnit. Hůlis (brankář Martin Hůla, pozn.red.) byl opravdu skvělý, tak jako každý zápas. Hlavně díky němu jsme si mohli odvézt všechny tři body.

V Roztokách jsem chvilku a byla to pro mě bohužel až teď první oslava, ale bouřlivá jak má být!

Na hřišti se snažíme burcovat vzájemně, hodně to táhne Kuba Nejedlý a Pája Hruška, v kabině určitě trenér Petr Čáslavský.

Roztoky sestoupily vloni z kraje a cíl je jasný. Stabilizovat tým po odchodech některých klíčových hráčů a bít se opět o co nejlepší výsledky. Máme i hodně hráčů zraněných. V Roztokách se věnují cca šedesáti dětem v různých kategoriích a díky šikovným dorostencům máme kam sáhnout i v této situaci s úbytkem hráčů. Nyní by se nám mělo povést přivést nějaké kvalitní hráče, kteří nám určitě pomůžou a věřím, že i kluci, co jsou teď zranění, budou brzy zpět.

Favorita ani adepta na sestup vyloženě nemám, jsou tu hodně vyrovnané týmy. Pustověty a Kněževes vstoupily dobře do sezony a určitě se budou držet v horních patrech tabulky. Letošní ročník bude hodně vyrovnaný.

Jako malý jsem vyrůstal v Pustovětech a jako kluci jsme si chodili neustále kopat na hřiště. K fotbalu jako takovému mě přivedla tuším asi v jedenácti letech moje starší sestra Romča, která mě vzala do Roztok, kde jsem také obléknul svůj první dres.

Do patnácti let jsem kopal v Roztokách, poté jsem přestoupil do Pustovět, kde jsem si přál hrát odmala. S odstupem času vím, že to nebyla správná volba. Měl jsem si projít dorostem, dostával bych více prostoru a hlavně nabral více zkušeností. Do 17-18 let jsem spíše zahříval lavičku v Pustovětech, pak jsem se raději věnoval škole a plánům, co budu v životě dělat dál. Ve dvaceti letech jsem si koupil dům v Panoším Újezdě, kde jsem o rok později také začal hrát zase fotbal až vlastně skoro doteď. V Panošáku jsem dostal nový impuls a fotbal mě (i když výsledky týmu hlavně ze začátku nebyly nijak růžové) zase bavil. Nic ale netrvá věčně a já se potřeboval posunout dál. Poslední tři roky jsem cítil, že musí přijít změna, které jsem se bál a můj patriotismus mě v tomhle ohledu trochu trestal. Letos tomu nebylo jinak, ale já si řekl, že teď nebo nikdy. Roztoky byly pro mě jediná možnost, kam bych šel, kdybych měl v Panošáku skončit. V Roztokách jsem s fotbalem začínal, fotbal mě tu nejvíce bavil, nejlépe jsem se tu cítil a jsem rád, že jsem se na konci července vrátil. A je to zatím supr!

Rád vzpomínám na poslední rok ve starších žácích v Roztokách, kde se mnou hráli i dva dobří kamarádi z Pustovět a dařilo se nám. Také budu rád vzpomínat na Panošák, výsledkově se nám ne vždy dařilo, ale když se nám přece jen něco povedlo, ať už v normální soutěži nebo na nějakém turnaji, tak oslavy stály za to. Určitě nerad vzpomínám na angažmá v Pustovětech.

Můj největší fotbalový parťák je moje manželka Verča, která mě vždy podporuje, hecuje a dodává sílu. Plánuje dovolené tak, abych nevynechal jediný trénink a zápas.

Fandím Slavii a na evropské scéně fandím West Hamu s Tomašem Součkem, ale hlavně týmům, které umí překvapit a porazit giganty.

Slavii fandím opravdu odmala. Nejvíce jsem začal fandit Slavii právě když jsem začal s fotbalem v Roztokách. Dříve jsme jezdili docela často, nyní jsem rád za jeden zápas za rok. V televizi ale sledujeme každý zápas, hlavně moje žena (smích).

Pamatuji si, že tenkrát v Roztokách červenobílá hodně převládala a jednoznačně převládá doteď. Sice se najdou kluci, ať už rudí nebo dokonce něco společného s Baníkem, ale jinak nic hrozného. Hecování bych řekl, že je asi všude stejné, není to nic vážného.

Jako fanoušek fotbalu musím být spokojený, tři týmy v pohárech je úspěch. Věřím, že minimálně dva týmy postoupí ze skupiny a na jaře se bude na co dívat.