Zápisník Lukáše Váchy - O utkání v mlze s Admirou, Esportu a vzpomínka na Josefa Šurala

Už den před zápasem s Admirou byla mlha, my jsme v sobotu v čas nedělního utkání měli trénink, takže jsme počítali s podobným počasím. To se také potvrdilo. Mlha nás provázela jak v sobotu na Strahově, tak v neděli na Admiře. Byly to docela dost bojové podmínky. Na hřišti to nebylo tak hrozné, mlha byla hustá, ale hru to moc neovlivnilo. Horší podmínky měli diváci. Na toto počasí jsme byli připraveni a vypořádali jsme se s tím dobře. Před utkáním jsme věděli, že nás nebude čekat vůbec jednoduchý soupeř. Před sezónou postoupili z divize do třetí ligy, jsou slušně nahoře, odehráli dobré zápasy a v domácím prostředí dokázali bodovat a hrát slušné zápasy. Čekali jsme, že nás bude čekat bojovný soupeř s agresivní hrou a důrazem, který je nebezpečný ze standardních situací. To se potvrdilo. Vstoupili jsme do zápasu dobře, kombinovali jsme, ale dostali jsme první gól, kdy jsme zaváhali v obraně. Bylo to špatné postavení obranné čtveřice a inkasovali jsme. Poté jsme dokázali rychle srovnat a vtvořili jsme si několik příležitostí, které jsme měli proměnit. Měli jsme skóre otočit už v první půli, protože těch šancí bylo dost. Ve druhém poločase jsme trochu změnili rozestavení a vytvořili jsme si velkou převahu. Vypracovali jsme si spoustu šancí, ze kterých vyplynul i náš vedoucí gól. Soupeř poté hodně zjednodušil hru a my jsme se bohužel jejich stylu přizpůsobili a nakopávali jsme míče. Podstupovali jsme hodně osobních soubojů. Ve kterých jsme nebyli úplně úspěšní. Soupeř měl několik závarů a náznaků šanci, které naštěstí neproměnili. My jsme měli dvanáct nebo třináct střel na branku, Admira jenom dvě a dokázala z nich vstřelit gól. V tomto ohledu jsme byli hodně neproduktivní. Je pravdou, že jsme měli spoustu šancí a skóre jsme měli navýšit. Dohrávat na stav 2:1 není zrovna pohodlné. Admira měla i deset střel mimo branku. Náš brankář nemusel zasahovat, ale byly to nebezpečné situace.

Zápas Admira : Sparta B najdete zde

Domácí dres obléká i kustod Sparty Tomáš Majer a manažer ticketingu Honza Martinic. Tomáš Majer pendluje mezi Strahovem a Letnou, Honzu vídám vždy, když jdu na marketing nebo kupovat lístky. Tomáš byl do poslední chvíle nějaký nachlazený a nevěděl, jestli vůbec nastoupí, ale těšil se na to a nechtěl si to nechat ujít. Nakonec nastoupil. Když jsme měli předzápasový trénink, tak zrovna chodil po Strahově. Řval jsem na něj, ať nekouká a ať všechno nenapráská v kabině Admiry. Kluci se na to utkání těšili a užili si ho. Tomáš mi o poločase říkal, že jsme jim moc míč nepůjčili, kdybych tak měl hodnotit jeho výkon, nazval bych to slušným a kvalitním běžeckým výkonem. Honza Martinic měl i hezké akce a nějaké střely. Je pravdou, že my jsme byli většinu utkání na balónu a moc jsme je hrát nenechali.

Na dopolední časy zápasů jsem nebyl moc zvyklý, ale celou kariéru, od nějakých sedmnácti let trénuji ráno. To tělo je zvyklé, že má po ránu nějakou zátěž. Samozřejmě zápasová zátěž je jiná, ale když člověk trénuje každý den v deset hodin, tak ta změna na zápas není tak náročná. Den před utkáním se navíc vždy trénuje ve stejný čas, kdy je druhý den výkop. To tělo ví, že v ten čas přijde nějaký impuls. S dopoledními časy nemám žádný problém.

V současné době získává stále více popularity esport. Sám osobně hraji Playstation. Tento ročník hry FIFA jsem vynechal, ale od roku 2014 jsem registrovaným hráčem a hraji. Tento ročník jsem nehrál, protože už nemám tolik času. Má malou dceru, které svůj volný čas věnuji. Nechci se také nechat šikanovat otevíráním balíčků a stavěním týmu, protože na to je třeba mít čas, který opravdu nemám. Sleduji samozřejmě kluky Emericksona a The Johnyho, kteří reprezentují Spartu. Sparta se rozhodla pro dobrou cestu, když založila esportový tým. Myslím si, že se bude rozšiřovat a nebude to pouze o fotbalu. Když se klub na Spartě zakládal, tak jsem hrál exhibici proti jednomu profesionálnímu hráči. Ten hráč byl překvapený, že slušně hraji. Bylo to pro mě příjemné, že bych se v tomto neztratil. Vtipné v tom zápase, který jsem prohrál 0:3, bylo to, že mi vstřelil jednu branku Lukáš Vácha. Ti kluci hodně trénují a věnují tomu spoustu času. Lidé se mě často ptali, jestli to považuji za sport. Podle mě je to tak, že když to člověk trénuje a rozhoduje tam i psychika, štěstí a jak oni říkají skill, který se dá pouze natrénovat, tak je to svým způsobem sport. Ti kluci do Sparty byli vybraní ve velmi náročných podmínkách. Vím, že to nebyli ani vítězové turnaje, ale po všech zkouškách získali ta místa ve Spartě. Kluky samozřejmě sleduji a držím jim palce.

V Turecku v týdnu otevřeli park pro děti, který pojmenovali po Pepovi Šuralovi. Na Pepu nevzpomínám jenom teď, myslím na něj docela často, protože to byl jeden z mých kamarádů. Kluk, kterého jsem zažil od nějakých patnácti let. Znal jsem ho tedy asi patnáct let. I když jsme spolu nehráli takovou dobu, tak se člověku vryje do paměti. Hrávali jsme spolu v Liberci, v národním týmu a potom i ve Spartě. Když on odcházel ze Sparty, byli jsme si spolu dost blízcí. Nechci říkat, že mě ta událost zasáhla ze všech nejvíc, protože všechny zasáhla hodně. Byla a ještě je to velká tragédie a ve spoustě z nás to přetrvává. Museli jsme se s Pepou rozloučit, byli jsme na pohřbu, Sparta mu uspořádala rozlučku a pietní místo. Spousta lidí řekne, že je to život, ale tohle je tragédie, kterou nikdo nečekal. Pepa byl zdravý dobrý chlap, který měl rodinu a zvládat rodičovství perfektně. Byl to skvělý fotbalista, který určitě všem chybí. Co se týče toho, že turecký tým otevřel dětské hřiště s jeho sochou, tak si myslím, že každé takovéto gesto je krásné. Nemělo by se na to zapomínat.

Předchozí díl Zápisníku Lukáše Váchy najdete zde