Hráč 23. kola (III.A, Nymbursko) Michal Černý z Chrástu: Po pátém pivu jsme si u trenérů vyjednali sud jako motivaci!

Od fanoušků jste dostal nejvíce hlasů a jste hráčem kola. Překvapilo vás to?

„Trochu jsem to čekal. Řekl mi to trenér, že mě navrhnul do nejlepší jedenáctky. U nás jde o metry. Všechno se tu tak měří. Metr je deset piv, tudíž útrata 200 korun v hospodě pro ostatní. Za nominaci je jeden metr, za výhru druhý. Takže je mi jasný, že všichni hlasovali, abych to vyhrál. Tahle sranda mě bude stát čtyři stovky…(smích).“

Jaký vůbec byl zápas ve Dvorech, za který to máte?

„Chyběl nám jen jeden člověk ze základu, takže jsme tam jeli vyhrát. Chtěli jsme na ně vlítnout, ale hned se nám zranil nejdravější člověk – Pavel Kondor. Má v háji klíční kost a vazy. Takže za něj naskočil Láďa Procházka a zhostil se toho dobře. Dokonce mi přihrál na gól. Musím říct, že jsem od domácích čekal větší odpor. Hlavně když se jim povedlo snížit na 1:2. Místo toho jsme ale dali další góly my.“

Už jste třetím hráčem z Chrástu, který je v krátké době hráčem kola. Co vás čeká? Řeší se to na tréninku?

„Je to spíš taková sranda. Nevím, kdo to vlastně navrhuje. Ale když už je někdo v jedenáctce kola, tak všichni ostatní dělají všechno proto, aby byl nejlepším hráčem.“

Jaký ohlas mělo třeba vítězství pánů Kondora a Adamoviče?

„No dali každý dva metry… Museli (smích). To vlastně navrhl snad Adamovič, který to taky vyhrál. Vždycky se to propije hned po zápase. Ale teď mají kluci smůlu. Hrajeme až v neděli a já v neděli nechodím. Nechce se mi vstávat do práce. Už jsem z toho vyrostl. Takže si kluci musí počkat, až se bude hrát sobota. Ale oni se určitě připomenou…(smích).“

Prý patříte k těm nejlepším, kteří v Chrástu hrají, jak to berete?

„Už jsem si zvyknul. Hraju v základu. Zatím mám jistý triko. Ale tréninky se snažím dávat poctivě. Jsem tam pořád. Ale ostatní by se mohli přidat. V úterý jsme byli jen tři. Ale je fakt, že se trénuje hlavně přes zimu, kdy se nabírá fyzička na jarní část sezony.“

Takže jezdíte na soustředění?

„Jezdíme na Smržovku. Většinou tak na tři nebo čtyři dny. Na delší dobu by asi manželky remcaly. Přestože tomu nikdo nechce věřit, tak se tam vždycky maká. Chodíme spát v deset večer úplně vyřízení. Teď naposledy nás bylo asi třináct.“

Prý jste také ve výkonném výboru klubu…

„Jsem tu pro komunikaci mezi výborem a hráči. Co se usnese na schůzích, to předám klukům. Hlavně mám na starost brigády. Ale je to vždycky tak o deseti až patnácti stejných lidech, kteří se tu prostřídají, když je něco potřeba udělat.“

Jaká vládne spokojenost v Chrástu s výsledky? Zatím jste na sedmém místě…

„Už není teď o co hrát. Jsme pryč ze sestupového místa. Chceme udělat 42 bodů, a když to splníme, tak nám trenéři koupí sud. Pokud ne, tak kupujeme my jim. To je pro nás hráče taková motivace, kterou jsme si vyjednali po pátém pivu v hospodě. Každopádně sud stejně vypijeme všichni společně.“

Jsou v klubu třeba i vyšší ambice?

„Ta trojka je ideální. Je to mančaft kolem třiceti let. Někdo starší a někdo mladší. Budoucnost tu moc není. Snad nás jednou doplní nějací mladí hráči...“

Jaký jste hráč? Kliďas, nebo bouřlivák?

„Nikdy jsem nedostal ani červenou kartu. Tohle neřeším. Nějak tvrdě nehraju. Třeba když zajedete do obránce, tak vám to pak vrátí. A to je úplně zbytečné.“

A co nějaké diskuze s rozhodčími? Proběhne něco takového?

„Taky si řeknu směrem k nim svoje. Ale je to v zápalu boje. Někdy se divím, že z toho nemám červenou. Ale je fakt, že vím, kde je ta hranice.“

Co tradiční oslík z Chrástu? Stále se u vás drží, že nejhorší hráč zápasu musí po utkání v hospodě hodinu sedět v masce osla?

„Jo, platí. Už jsem ho měl taky. Po utkání ve Staré Lysé, kdy jsem to vzal na sebe. Šel jsem sám na bránu, a když jsem to kopnul vedle, tak mi bylo jasné, že dostanu oslíka. Pořád se tu něco vymýšlí. Ale je to dobře, že se tady něco dělá a pobavíme se při tom.“

V minulosti jste hrál za Poříčany, nemrzí vás, že už tam nejste? Hrají přece jenom I.A třídu…

„To určitě nemrzí. Vždycky jsem chtěl hrát za Chrást. Živit se tím nemůžu, tak co tam budu lézt. Abych někam dojížděl, a pak seděl na lavici… Šel jsem tam, když mi bylo deset let. Pak jsem šel do dorostu a nepohodl se s trenérem. Teď už hraju jen za Chrást. Vlastně 16 sezon. S klukama od soupeřů, třeba Stará Lysá nebo Stratov, už se dobře známe. Tak proč zkoušet něco nového...“

Takže celý život hrajete pralesní soutěže?

„Dá se říct, že pořád jen čtyřku a nebo když jsme ve trojce, tak trojku. To je můj strop. Do okresu bychom snad ani nešli. Leda že by nechtělo postoupit šest týmů před námi.“

Prý jste jednou hrál i v Edenu. O co šlo?

„Je to zážitek z mé chabé kariéry. Zahráli jsme si tam v rámci televizního projektu, který sledoval, jak se hraje fotbal na vesnicích. Takže jsme si tam prošli selekcí, kdy z dvanácti týmů vybrali osm. Ten pořad, kdy nás trénoval František Straka, se ale nakonec nevysílal.“

Jaké to pro vás bylo, zahrát si pod populárním trenérem?

„On to hrál trochu na kameru. Ale jak se vypnula, tak byl v pohodě. Taky chodí na pivo. Byla s ním sranda na tréninku. On nás chtěl naučit rozestavení, a tak si nás rozházel po hřišti. My jsme to možná trochu pochopili, ale byl to doslova chaos. Škoda, že jsme to nedostali do svých hlav. Mohlo nám to pomoct…“

Michal Černý (33)

Klub: SK Čechie Chrást

Post: útočník, záloha

Počet gólů v letošní sezoně: 10

Datum narození: 25.9.1981

Předchozí kluby: SK Poříčany.