Adam Galetka - Do Kroměříže jako hráč se nikdy nevrátím

Děkuji mnohokrát. Vždy, když člověk něco vyhraje, ať je to cokoliv, tak je rád.

No jsem si na víc než 100% jistý, že to byla máma s bráchou. Od mámy jsem se právě i dozvěděl, kdo vyhrál. A jestli si to budou číst, tak bych jim chtěl vzkázat, že mi dají peníze na pokuty, protože ta mě nemine. (smích)

Ona je tady možnost, že si toho kluci nevšimnou, ještě jsem totiž žádné narážky na to nedostal, ale nemyslím si to, a pokud tomu bude naopak, tak jak už bylo řečeno o otázku dříve, budu cálovat (mamka bude cálovat).

Byl to těžký zápas, jako snad všechny, které jsme odehráli. Nepřijde mi, že bychom to někdy měli lehké. Sice jsme na míči byli víc, ale prakticky nic z toho kromě pár standardek jsme si nevytvořili. Druhou půlku nám pomohly již zmíněné standardky. Někdy to prostě potřebujete ubojovat spíše hlavou a vůlí, než fotbalovostí, a to byl přesně tento zápas.

První gól jsem dostal jako na podnose. David Pavelka dobře kopl přímák, gólman to neudržel a já byl tam, kde být mám a už jsem jen doklepával. Druhý gól mě David dobře našel a já se tam snažil jen dostat na dlouhou nohu, což se mi povedlo a spadlo to tam.

Zatím s probíhající sezónou jsme výsledkově spokojeni. Herně nám to drhne, ale to přisuzuji k tomu, že nám chybí asi 5 kluků ze základu. Sám nevím kolik jich ani je dohromady, to je prostě něco strašného, tím pádem kvalita fotbalu jde dolů a je to právě o bojovnosti a přístupu každého, jednoho z nás, jestli si budeme stěžovat nebo do toho dáme všechno a budeme se snažit posbírat co nejvíce bodů.

Určitě hrát co nejvýše to jen půjde. Proto ten fotbal přeci všichni hrajeme, abychom se posouvali a chtěli vyhrávat a to myslím o všech. Každý chce být ten nejlepší, pokud ne, tak by to nemělo cenu ani hrát. Ještě nám pár kol do konce zbývá a nic není nereálné. Budeme hrát se všemi, co jsou před námi, a je to jen a jen na nás, co jsme ochotni tomu dát, a já sám klukům v kabině věřím, ať hraje ten nebo ten. Musíme se prostě o to poprat a dokázat sami sobě, že tam kde jsme teď, tak tam patříme.

Asi v tolika, kdy český fotbal byl nejlepší na světě. (smích) Myslím, že to bylo plus minus něco kolem čtyř, pěti let. Strašně rád na ty začátky vzpomínám, a vždy říkám, že jsem vděčný a hrdý na to, kde jsem s fotbalem začínal.

Začínal jsem v Měrovicích nad Hanou, pak hostování Kojetín, poté jsem šel do školy v Kroměříži a začal tam i hrát fotbal. Tady bych chtěl jen říct a věřím, že nejsem sám, že do Kroměříže jako hráč se nikdy nevrátím. Jen kdyby náhodou, tak ať ví, že se o to nemají ani snažit. To jak se chovají, ke svým hráčům, že je mají za odpad, přitom dobrá půlka, kdyby dostala prostor, mohla hrát to, co hrají teď s kluky ze Zlína, Brna, Slovácka. Vzornej příklad je Vyškov. Bohužel, když fotbal dělají lidi, co tomu nerozumí nebo nechtějí rozumět (spíše nerozumí), tak je to špatně. A neříkám to kvůli sobě, mám je na salámu a to, že jsem šel do Kozlovic, kde se cítím jako doma, tak bylo nejlepší rozhodnutí, co jsem udělal, ale říkám to kvůli těm, co se bojí něco říct nebo se bojí odejít, ale to, jak by řekl náš trenér, jsem odbočil. Dále jsem hrál asi 2 roky v Morkovicich a teď budu končit třetí sezónu v Kozlovicích.

Jsem strašný snílek. Kolikrát mi přijde, že se sám nachytám a říkám si, jestli nejsem blázen, nad čím to zase přemýšlím … Od malička fandím Chelsea a ještě teď si říkám, jak si tam jednou zahraju (smích), no prostě blázen. A reálně, už to beru trošku jinak. Hlavně se snažím, aby mě fotbal bavil a měl ho rád, jako když jsem byl malý. Nemohl bych bez něho být.

To jak už jsem říkal, samozřejmě sny jsou velké, ale stojím nohama na zemi a chci, aby mě fotbal bavil, dělal ho s láskou a měl z něj radost.

Jako útočník musím říct, že když dam gól, tak to je pro mě ta nejlepší věc. Je to nejlepší pocit na světě. Těch zážitků bude víc a nechci některý stavět nad jiný. Jen doufám, že jich ještě pár bude.

Hlavně s rodinou, ale spoustu času trávím sám a bavím se sám se sebou. Jinak kromě fotbalu a práce, tak jsem si pořídil mini prasátko a hodně jsem s ním. Strašně rád rybařím, ale den je jaksi krátký. Překvapivě mám i pár kamarádů, kteří to se mnou nemají lehký, proto jich je jen pár.