V Chodové Plané už snad zůstanu až do důchodu, směje se vášnivý golfista David Hanko

Děkuji, je to skvělý pocit. Obzvlášť v mém věku, když Vás někdo do nějaké takové soutěže nominuje. Jsem za to strašně rád a chtěl bych hlavně poděkovat všem těm, co mi zaslali své hlasy. Jsem první z Chodovky, kdo něco takového vyhrál a snad to bude motivace i pro mé spoluhráče a příště zde budou také oni.

Haha. Ano, propagoval. V našem mužstvu se neustále nějak navzájem hecujeme a děláme si skoro ze všeho srandu a vtípky. No, a když jsem viděl, že jsem zde byl nominován, tak jsem si řekl, že to musím sdílet, abych je tím pobavil. Samozřejmě jsem taky doufal v nějaké ty hlasy. A doufám, že snad někteří z těch, co hlasovali, nás přijdou podpořit i tento víkend při derby s Planou a poté společně posedíme v naší zrekonstruované hospůdce na hřišti. Takže mě to asi nějaké to pivo bude stát. Snad to bude i s oslavou 3 bodů za derby.

Do teď žádná taková taxa vypsaná nebyla. Jelikož pokuty vypisuju já a zároveň jsem i pokladník, tak asi ani žádná nebude... Ba ne, dělám si srandu. To by mi neprošlo. Dáme poradu starších hráčů a určitě z toho něco vznikne i pro příště.

Bylo to první utkání, které jsme po zimě hráli na trávě. Terén však byl hrozně podmáčený a foukal velký vítr. My jsme si po výkonu a smolné brance s Meclovem říkali, že jestli to zopakujeme, tak zde musíme uspět. Měli jsme štěstí, že ve 3. minutě nastřelil domácí hráč pouze břevno. My se z toho oklepali a převzali jsme iniciativu. Ale na těžkém terénu a proti větru to byl spíše boj, než nějaký pohledný fotbal. Ve druhé půli se nám podařilo skórovat, a jakmile domácí otevřeli hru, tak jsme přidali ještě dva góly a myslím, že jsme zaslouženě vyhráli.

Už před zápasem nás trenér Radek Pánek nabádal, že musíme střílet a hlavně dobíhat všechny míče. A toho jsem přesně využil. Ruda Ovčačík za vápnem vystřelil a domácí brankář míč neudržel. No a já to ve velké rychlosti (smích) doběhl a prostřelil vše, co stálo v cestě.

Jak jsem už říkal, po bodech jsme sahali již v Meclově, ale tam to nevyšlo. Proto mě těší výhra v Kolovči. Doufám, že to byl odraz od těch špatných výsledků. Nás na podzim postihlo mnoho zranění. Stalo se dokonce, že nás 6 těch starších hráčů ze základní sestavy stálo v jednu chvíli opřených o zábradlí a koukali jsme na to, jak nás ostatní mužstva poráží. To nebylo příjemné. I přesto bych chtěl poděkovat bývalému trenérovi Petru Tomkovi za to, že ten podzim přes všechny ty problémy s námi zvládal. Teď máme nového trenéra a první výhru. Snad nebude poslední a v Chodové Plané nadále 1.B třída a hezký fotbal zůstane.

No, já toho prošel docela dost. Začínal jsem někdy asi v 5-6 letech v žácích v Chodovce, poté také v žácích a mladším dorostu v Plané. Poté jsem byl jako mladší a starší dorostenec v 1.FC Plzeň. K dospělým jsem poprvé čuchnul v Chanovicích, tam jsem byl asi 3 roky. Pak jsem přestoupil do Tachova. Poté následoval přestup do Trstěnic, kde jsme dvakrát vybojovali divizní soutěž. Z Trstěnic jsem putoval do Rozvadova a na stará kolena se vrátil zpět do Chodové Plané. Tady už snad zůstanu až do důchodu.

Když jsem byl malý kluk, tak se mi strašně líbili Ronald Koeman a Pavel Nedvěd. Teď u nás ve Slavoji samozřejmě říkáme, že naším vzorem je náš rodák Petr Mareš hrající v Boleslavi. Ten to bude mít také teď drahé, že jsem ho zmínil (smích).

Mám teď 18ti měsíčního syna. Takže samozřejmě on a rodina. Ale našel jsem si sport na důchod a to golf. V Chodovce máme také golfový klub a s přáteli si ve volných chvílích jezdíme zahrát po celé republice. Teď, před zápasem v Kolovči, jsme byli dokonce na 5 dní v Itálii u Lago di Garda. Odehráli jsme tam 4 hřiště a asi to bylo dobré soustředění před zápasem, když se mi pak podařilo dát gól. Hlavně po večerech (smích).