Ze začátku jsem měl v Dobroslavicích pocit, že bych nechytnul ani rýmu, říká s úsměvem o svých začátcích v týmu Marek Vajda

Občas se stane, že se brankář prosadí z penalty. Když dá brankář gól ze hry, tak to je ještě větší svátek. Navíc, když ten gól svému týmu zajistí postup do vyšší soutěže, tak to je potom příběh vskutku pohádkový. Toto se povedlo v 94. minutě zápasu Dobroslavice vs. Sudice domácímu brankáři Marku Vajdovi, jenž si naběhl na rohový kop a po několika odrazech, dokázal protlačit míč do sítě a stal se tak rázem hrdinou okamžiku. V hlasování o hráče kola sice v litém souboji prohrál s oldřišovským Radkem Kalo, ale za tento husarský kousek se ho naše redakce rozhodla vyzpovídat, a rozhovor přinášíme zde. 

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Gratuluji k postupu. Jaké to jsou pocity?
Děkuji. Především bych rád poděkoval všem klukům z týmu, kteří pro mne hlasovali, zejména Vencovi Chromečkovi, který celý rozhovor zařídil. Vyhrát dlouhodobou soutěž je skvělý pocit, a myslím, že si postup za výkony v celé sezoně zasloužíme.
Jaké byly postupové oslavy?
Vydařené. Hned po zápase jsme si oblékli postupová trička a zapálili vítězné doutníky. Poté jsme se z hřiště přesunuli do vyhlášené dobroslavické hospůdky „ Zámecká“, kde postupové oslavy propukly naplno. Na druhý den jsme se s některými spoluhráči opět sešli v Dobroslavicích, a v zapíjení postupu pokračovali dále. Někteří dokonce museli zažádat o pracovní volno následující den. Ovšem další oslavy nás čekají ještě po posledním zápase proti Darkovicím, kdy očekávám, že to bude opět velké.
Popište nám zápas se Sudicemi. Jak jste jej viděl z pozice gólmana?
Od začátku byl zápas z naší strany nervózní, protože vítězství a postup do okresního přeboru byl nadosah. Zápas to byl pro diváka velmi neatraktivní. Snad až na pár šancí na obou stranách, to byla od obou týmu nakopávaná. Nemůžu si odpustit nezmínit střelu našeho kapitána Toníka, která zatřásla břevnem, a o které určitě ještě mockrát uslyšíme.
Vy sám jste se stal hrdinou Dobroslavic, když jste v nastavení vstřelil jako brankář postupovou trefu. Popište nám ji?
Trefa by se neurodila a celé oslavy by nepropukly, kdyby se gólman ze Sudic nezachoval velmi fair-play a nepřiznal, že vyrazil míč na roh. Rozhodčí totiž nařídil pouze odkop od brány. Samotný gól jde popsat velmi těžce, protože si pamatuju pouze jak se ke mne po velké skrumáži a následné střele odráží míč, a já jen s ledovým klidem dorážím za bezmocného gólmana. Následné oslavy poté připomínaly památné Nagano 1998.
Už se vám někdy podobný kousek podařil?
Za celou dobu co hraji fotbal, se mi podobná situace ještě nepodařila. Pravdou je, že si na podobné situace často hraji na tréninku, takže i případné oslavy gólů mám nacvičené. I den před památným zápasem se Sudicemi jsem na tréninku zkoušel z legrace, jak by to mohlo v 94. minutě vypadat, a ono to nakonec vyšlo.
Který zákrok považujete za nejpovedenější v tomto zápase?
V zápase si vybavuji pouze jediný zákrok, kdy Sudice útočily po křídle, a po následném centru se k míči dostal ve vápně jejich kapitán, a ten mě svou střelou trefil do levého betonu, když jsem se přesouval od tyčky.
V kolika letech jste odstartoval svou kariéru?
Své snažení naučit se hrát fotbal jsem odstartoval v 5 letech v Ostravě-Svinově, tam mě naučili kopat do míče.
Kam pak směřovaly vaše kroky?
V 8 letech jsem přešel ze Svinova do VOKD Poruba, kde jsem prošel všemi věkovými kategoriemi a právě ve VOKD ze mě udělali brankáře. Párkrát jsem to zkoušel i v jiných týmech, ale pokaždé se muselo často trénovat a to mě moc nelákalo. Poslední rok dorosteneckého věku jsem strávil v týmu MFK Vítkovice, kde jsem také odchytal nějaké zápasy. Popravdě jsem byl častěji se svým spoluhráčem Stupim o poločase na hot-dogu v bufetu, než na hřišti. Po ukončení dorosteneckého věku následoval draft, a mě si vytáhla v prvním kole ostravská Vřesina, která měla ambice na postup do 1. A třídy, a tak jsem zakotvil tam.
V Dobroslavicích chytáte poslední půlrok. Jak jste získal angažmá v tomto týmu?
Poté, co jsme s Vřesinou nenaplnili postupové ambice, odešel trenér a polovina hráčů do jiných týmů. V té době mě fotbal přestal ve Vřesině bavit, a chtěl jsem zkusit začít jinde. Kamarád, a nyní už i spoluhráč David Rathouský mi řekl, ať to jdu zkusit do Dobroslavic. Skoro rok a půl jsem s kluky pouze trénoval, jelikož za mě Vřesina chtěla směšně velkou částku. Až poslední půlrok jsme se domluvili, a já konečně mohl začít hrát za Dobro, a to že jsem klukům pomohl k postupu, je jako pohádka.
Jaké ambice budou mít Dobroslavice v Okresním přeboru?
Osobně si myslím, že když zůstane současný tým a přivedeme 2-3 hráče, tak můžeme hrát klidný střed tabulky a možná se pokusit znova o postup. Hlavně bychom měli začít trénovat, protože postoupit bez trénování znovu asi nevyjde.
Vždy vás to táhlo do brány?
Netáhlo. Začínal jsem jako hráč v poli, ale nikdy mě nebavilo moc běhat, tak jsem byl přesunut do branky, a tam jsem už zůstal. Ze začátku jsem měl v Dobroslavicích pocit, že bych nechytnul ani rýmu a kluci mi po právu dali přezdívku Jakub Vágner, ale časem jsem se z toho dostal. Tímto bych chtěl poděkovat brankářské škole Jana Jaskuly za možnost s nimi trénovat, a kondičnímu trenérovi a dobroslavické legendě Oldřichu Režnému za užitečné tréninky.
Proti, kterému soupeři se vám chytalo nejlíp, proti kterému naopak nejhůř?
Mě se chytá dobře proti všem soupeřům. Nejlépe se ale chytá proti týmům, které mají kvalitní hřiště, což se o našem svatostánku říct moc nedá.
Máte nějaký brankářský vzor?
Z fotbalistů nemám žádný vzor. Opravdovým vzorem byli hokejový brankáři Tomáš Vokoun a Ondra Pavelec.
Jaké je vaše civilní zaměstnání a čemu se věnujete ve svém volném čase?
Pracovat naštěstí ještě nemusím. Jsem studentem prvního ročníku magisterského studia na Slezské univerzitě v Opavě v oboru historie. Kromě fotbalu si rád zajdu s kamarády na pivo a také rád s přítelkyní jezdím na výlety za krásami našeho regionu.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.