Odchovanec Viktorie Plzeň Dan Houdek oslavil s Tachovem záchranu v soutěži

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 33. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Kdo je tím vítězem? Dan Houdek! Brankář Tachova, odchovanec plzeňské Viktorky a velký sympaťák. 

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
V kolik letech jste začínal s fotbalem?
Asi v šesti letech společně s mým bratrem, který už v současnosti píská ligu a na kterého jsem moc moc pyšný. Kvůli němu jsem šel na první trénink to zkusit. Běhání není moje hobby, proto jsem se postavil do brány a už jsem tam zůstal.
Kde jste udělal první fotbalové krůčky?
Ve Viktorii Plzeň. Tréninkový areál v Luční ulici mě pak doprovázel až na hostování ve Vejprnicích, až do dospělého fotbalu.
Největším fotbalovým zážitkem bylo utkání proti slavné Spartě Praha?
Asi ano. Sice jsme dostali výprask 7:1, ale zahrát si před 4 000 diváky proti borcům typu Jarošík, Matějovský, Pamič, Kadlec a spol. byla nádhera. Stejně tak jsem si užil pohárový zápas na teplických Stínadlech proti Vachouškovi a spol. Byl jsem rád, že hráli v plných sestavách, zážitek na celý život. Co zamrzí, když vám takový hráči s jejich příjmy po zápase odmítnou dát dres, že by si ho museli platit, to dodnes nechápu. A nakonec samozřejmě pohárové utkání doma v Tachově proti Viktorce, přes prohru 2:0 nám tleskal celý stadion.
Máte další úspěch, který byste chtěl vypíchnout?
Nejvýš stavím mistrovský titul v dorostu U-19 s Viktorkou v celostátní lize, který se udělal po tuším 50 letech, to byla nádhera. Proti nám hráli kluci jako Šural, Berkovec, Kadlec ještě za Bohemians atd. Všechny jsme převálcovali (úsměv). Pak ještě tři. Jeden start a kemp za národní tým U-20 pod trenérem Dovalilem, sedm startů v druhé lize za Čáslav a postup s Tachovem do ČFL.
Dodržujete před utkáním nějaký rituál?
Vše si oblékám první na levou. Štulpny, chrániče, kopačky a rukavice, ale nevím proč. Dělám to odmala. Před zápasem si chvilkově srovnám hlavu, pokud to s mojí hlavou vůbec jde o samotě a můžu jít na to.
Jak to bylo s vaším působením ve Viktorii Plzeň?
Až na tříleté hostování ve Vejprnicích jsem prošel Viktorkou od přípravky až do A - týmu. Tři roky jsem byl v kádru A - týmu. Sice jako páté kolo u vozu, ale i tak to byly krásné roky. Zažil jsem, jak to chodí v profi klubu, soustředění na Kypru, ve Španělsku, jednou jsem byl na střídačce v lize proti Baníku Ostrava. Samostatnou kapitolou je Pavel Horváth, už jen kvůli němu a třem rokům s ním v kabině to stálo za to, ale to by bylo na dlouho a ne asi publikovatelné (smích).
Nadále držíte Viktorce v lize palce?
Jak řekl můj bývalý spoluhráč z Domažlic, fandím dobrému fotbalu. Je mi buřt, jestli Realu Madrid, Viktorce nebo Sokolu Vrhaveč na chalupě, hlavně aby to byla zábava.
Jste s někým z aktuálního kádru stále ve spojení?
Ani moc ne, občas se potkáme v hospodě, nebo si napíšu o dres pro někoho. Známý teď měl padesát a dres Davida Štípka s podpisy celé kabiny mu udělal radost.
Nebyl jste se podívat na nějakém zápase Ligy mistrů v Plzni?
Zatím ne, moc to časově nestíhám.
Dvě kola před koncem jste oslavili se svým týmem záchranu v soutěži. Byla to velká úleva?
Obrovská. Po té špíně v Domažlicích poslední rok, co jsem tam byl, se z Tachova stala pohádka. Hodně mi na tom klubu záleží, cítím se jako Tachovák, sice to dostanu sežrat v šatně, že skáču šipku, ale tak to prostě je. První rok postup, super. Po podzimu v ČFL a pouhých 19 bodech mi bylo všelijak a s mojí pesimistickou povahou jsem to neviděl dobře. Šňůra devíti výher a záchrana, to byla a je bomba. Navíc v obou zápasech porazit Domažlice, to mě zahřálo u srdce. A není to nic proti klukům z kabiny Domažlic.
Čím podle Vás bylo, že jste se v závěru soutěže tak zvedli?
Začalo to už v zimě třemi důvody. Zaprvé posily. Zadruhé změna trenéra, Pavel Vajgl. Ten do nás dostal návyky na kombinační fotbal a vůbec vnesl pohodu do šatny. Kamarád, ale umí nás sjet jako psy, když je potřeba, tak to má být. Za třetí změna kapitána, potřebujete borce, kterého uznáváte jak lidsky tak herně. Maty je v tomhle borec na svém místě. Po prvních zápasech, kdy nás srážely individuální chyby a někdy nám chybělo i pověstné štěstí, pak si to sedlo a devět výher v řadě není třeba komentovat.
Potěšilo Vás ocenění nejlepšího hráče kola?
Jak se to vezme, sice jsem 500 Kč mínus, ale vzhledem k tomu, že držím kasu a některé spoluhráče jsem dost oškubal, tak mi to vrátili i s úroky. Zaplatil jsem rád, každé ocenění potěší. Když vyskočilo, že jsem v sestavě, hlasoval snad každý kdo má ruce a připojení na internet. Takže "díky" kluci (smích).
Již jste někdy byl v nominaci nejlepší jedenáctky?
Tohle bylo poprvé.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.