Jindřich Kintr: Snažím se před zápasem trochu držet životosprávu, ale přiznávám, že ne vždy se mi to podaří

Od kluků na týmovém chatu.

Přiznám, že mě to docela zaskočilo. Ale spoluhráči se asi v hlasování zasnažili a mě to teď bude něco stát.

Zápasy jsem si užil, ale i když jsme věděli, že to budou těžká utkání, štve mě, že jsme v nich nedokázali bodovat. V Bystřici se se spoustou kluků dobře znám a tak pro mě má tento zápas asi větší náboj než zápasy s jinými soupeři. Do Bystřice se také vždy těším, protože tamní trávníkář odvádí skvělou práci a je radost si na takovém pažitu zahrát. Teď už k samotnému utkání…, to z našeho pohledu nebylo dobré. Od samého začátku jsme byli ustrašení a domácím to dost usnadňovali. Výsledek pro nás je ještě milosrdný. V Rozsochách na jaře hraje Honza Ludvík, se kterým jsme ještě na podzim hráli ve Štěpánově a vlastně celý život jsme nosili stejný dres, ať už to byl fotbal nebo hokej. Nyní jsme se na hřišti poprvé potkali jako soupeři, a tak to bylo docela hecnuté. Zápas byl z naší strany o poznání lepší, než zápas v Bystřici, přesto jsme o gól prohráli. Dost mě to štve, myslím, že jsme si bod zasloužili.

Je pravda, že v posledních zápasech nám to herně úplně neladilo a to se hned podepsalo na výsledcích. Příští týden máme volno a tak věřím, že dobře potrénujme a znovu naskočíme na vítěznou vlnu.

Specialní rituály nemám. Snažím se před zápasem trošku držet životosprávu, ale přiznávám, že ne vždy se mi to podaří.

Pracuji jako projektant. Moje pracovní doba je od pondělí do neděle, tedy s fotbalem to problém není.

Fyzicky to není náročné. Většinu času strávím u počítače.

Baví mě tenis a v zimních měsících rád vyrazím na lyže. Na prvním místě mám ale lední hokej.

S fotbalem mám spojených spoustu zážitků, ale když bych měl zmínit jeden, asi by to byl postup ze IV. třidy ještě v dresu Štěpánova „B“. V dresu Štěpánova jsem strávil celou kariéru a zahájil zde i letošní sezónu. Bohužel se nám díky personálním problémům nepodařila sezóna odehrát a během podzimu jsme museli ze soutěže odstoupit. V tu chvíli jsem si myslel, že už s fotbalem nebudu pokračovat. V zimě se však naskytla možnost si kariéru ještě prodloužit v Rožné, a tak jsem dlouho neváhal. Myslím, že mě kabina celkem vzala a jsem tu moc spokojený.

Musím přiznat, že s přibývajícími léty je to stále náročnější. Rychlost už zdaleka není mojí předností, a co se týče fyzičky, také už bylo líp. Díky tomu se pak o to víc projevuje moje fotbalová „kvalita“.