ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 9.kolo Zlínský | 1.B třída sk. B - Tomáš Batík přišel do Jaroslavic z divizních Skaštic a v posledních zápasech se mu střelecky daří

Děkuji. Myslím, že v utkání jsme byli lepším týmem. Oba inkasované góly jsme jim darovali sami po vlastních individuálních chybách, kterými jsme je vždy dostali zpátky do hry. Naštěstí jsme byli ti, kdo v utkání branek vstřelil více a vyhráli jsme.

První branka se mi podařila vstřelit poté, kdy spoluhráč Mynarčík tvrdou ránou z 20-ti metrů prověřil brankáře, který mi míč vyrazil přímo na nohu. Prázdnou bránu nebylo až tak složité trefit. Druhou branku jsem docílil tak, že jsem zachytil zpětnou přihrávku soupeřova obránce svému brankáři. Jeho rozhodnutí bylo čitelné, což mi dalo značnou výhodu si vybrat místo, kam míč uklidit.

Ano, po příchodu do Jaroslavic se mi nejdříve střelecky nedařilo, ale po dvou trefách z Ludkovic a dvou proti Slavkovu p. H. se mi teď na hřišti dýchá určitě lépe. Doufám, že střelecky se mi bude dařit i v nadcházejících zápasech.

Začátek trochu skřípal. Pak jsme se rozehráli. Výsledky máme jak na houpačce. Hodně to ovlivňuje rozsáhlá zranění v týmu.

Konečně nás prověří velké hřiště. Myslím, že by to pro nás mohl být benefit. Soupeř určitě kvalitní, nicméně si myslím, že v této soutěži může vyhrát kdokoliv s kýmkoliv.

Fotbalovou kariéru jsem odstartoval v šesti letech v přípravce ve Zlíně pod vedením trenéra Střelce. Děda hrával fotbal, taťka hrával fotbal, brácha hraje fotbal. Takže se dá říct, že je to takové rodinné prokletí. Doufám, že to nemine ani synátora.

Určitě je to ten první, tzn. Radek Střelec, který mě vše naučil. Od dovedností s míčem až k pokoře k soupeři. Zapomenout nemohu také na Romana Koleniče, pod kterým jsem si zahrál v posledních dvou letech i vyšší soutěže, které mi daly také hodně.

Jak už bylo řečeno. Od přípravky až po starší žáky jsem působil ve Zlíně. Následně jsem hrával za SK Paseky, což byl tehdy hodně spřízněný klub Zlína. Odtud jsem zamířil do Jaroslavic, kde jsme s klukama zažili spoustu úspěchů. Po určité době jsem dostal právě od zmiňovaného Romana Koleniče nabídku, zkusit si zahrát KP ve Skašticích. Byla to výzva, která se přeměnila v zážitky, které jsem nakonec zažíval poté, co jsme postoupili do divize. Teď už je mi 31 let a s množstvím práce, zdravotními problémy, aktivitami a rodinou jsem čtvrtou nejvyšší soutěž nezvládal časově a tak jsem se vrátil zpět do Jaroslavic.

Musím říct, že je to velká škoda, nejen pro nás, ale pro celý fotbal. Hraje se hlavně pro lidi. Je to lákadlo, jak si provětrat hlavu, dát si klobásku a pivo. Náš fanclub je fantastický. Doprovází nás jak na domácí, tak na hostující utkání a to ve velmi početné skupině. Nicméně podmínky jsou pro všechny stejné.

Doufám, že se tak nestane. Už jednou nás to všechny postihlo a bylo to smutné období, tedy alespoň pro mě. Můj názor je, že by se nemělo testovat preventivně, ale jen v případě případných příznaků. Tento vir jen tak nevymizí a musíme se s ním naučit žít ve všech odvětvích.