Fotbal byl vždy na prvním místě, říká Hráč 28.kola Jiří Slach

04.06.2015 09:40 Vojtěch Honzík

Devětatřicetiletý hrající asistent Nepomuka předvedl husarský kousek. Jako střídající hráč nastřílel hattrick na hřišti Doubravky za deset minut pobytu na trávníku. Zakončil tak desetigólovou kanonádu svého týmu. Od vás si vysloužil celkem čtyřiačtyřicet procent vašich hlasů!

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Jiří, jaká byla vaše první reakce, když jste se o vítězství dozvěděl?

Samozřejmě jsem měl radost. Já získal hráče kola za B-tým asi před měsícem, tak jsem klukům sliboval, že to zvládnu i za A-tým (úsměv).

Ale jistě vás to bude něco stát…

V sazebníku za to nic nemáme, ale určitě něco dám, aby z toho chlapci něco měli.

Jaké byly reakce okolí?

Spoluhráči již hlásali, ti to sledují pečlivě (úsměv).

Sledujete nový portál fotbalunas.cz ?

Na hřišti společně pravidelně vše projíždíme. Je to skvěle udělané, výborný nápad.

Jaká je přesně vaše role v týmu?

Jsem takový hrající asistent, pomáhám u A-týmu. Když je nás méně, tak se převleču. Pořád s nimi trénuji, tak jsem připraven.

Pojďme k vašemu vítězství. To vám vynesl hattrick na Doubravce během pár minut. Jak byste situace popsal z vašeho pohledu?

Trošku si ze mě dělali srandu, že mám na to patnáct minut, tak ať dám každých pět minut gól a ono to vlastně vyšlo. První trefa byla náhoda, se po střele spoluhráče míč odrazil přímo ke mně a já jen doklepával do sítě. Další góly již byly povedenější, měl jsem radost ve svém věku. Jsem rád, že mohu pomoci.

Jak byste zhodnotil utkání, přeci jenom 10:0 se nevidí každý den…

Kolikrát nad tím přemýšlím, kam fotbal spěje, přitom kluci byli mladí, běhaví. Když se ale hráč soupeře za stavu 0:5 zeptá sudího, co se stane, když odejdou ze hřiště… Nevím, jestli je to dobou či přístupem, ale nepochopil jsem to...

Dal jste někdy i více gólů v zápase?

Nikdy jsem to nepočítal, ale máme v Nepomuku na to člověka a ten říkal, že mi vše jednou spočítá (úsměv). Ale pamatuji si, že v osmnácti jsem Chlumčanům tehdy nasázel branek pět.

Chtěl jste nějak svěřencům ukázat, jak se to dělá?

To ne. Oni ví, že jsou šikovní. Kdyby na sobě více makali, bylo by vše ještě lepší. Ale tak vždycky se člověk hecuje. Když tam pak vlezu, chci dát gól.

Tým nyní hraje dobře, jaké jsou vlastně cíle na umístění?

Můžeme být ještě v baráži, ale netlačíme na to, že se musíme mermomocí vrátit. Ovšem uvidíme, jak se to rozlouskne. Soupeři vepředu už asi nebudou moc ztrácet, necháme to osudu, zbylé zápasy ale samozřejmě chceme vyhrát.

Pojďme přímo k vám, jak jste si našel k fotbalu cestu?

Přivedli mě k němu rodiče a hlavně děda, který dříve dělával předsedu v Nepomuku. Tím bych mu chtěl i poděkovat, protože tento týden zemřel.

Post jste si držel od začátku stejný?

Celý život jsem v útoku, nikdy mi to jinam netáhlo (úsměv).

Hrál jste jen za Nepomuk?

Na vojně jsem byl v Janovicích, pak jsem se vrátil do krajské soutěže do Nepomuka. Ještě jsem chvilku působil v divizi v Klatovech, to jsou hezké vzpomínky, takový můj druhý srdeční klub.

Věnujete se i jinému sportu?

Maximálně tak rekreačně tenisu či hokeji. Ale fotbal byl vždy na prvním místě.

Máte nějaký vzor?

Vždycky jsem měl Zinedina Zidana.

Na stejnou otázku odpověděl váš spoluhráč Michal Baran: "Jirka Slach - nepomucká legenda! (smích)…"

Četl jsem to (úsměv). Uznávám jeho kvality, podle mě je to jeden z nejlepších hráčů v Nepomuku. Profesí je spíše od malička obránce, jenže jsme ho zkusili v útoku a on nastřílel již 21 gólů. Je důrazný a tvrdý. Kdyby tomu ještě něco dal, měl by určitě na vyšší soutěže.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho nejen sportovních úspěchů!

Autor: Vojtěch Honzík