ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA Jaromírem Tomčíkem - 2.kolo Divize D, 2015-2016

V Přerově jsem prošel všemi žákovskými kategoriemi. Největším úspěchem pro mě (a dosud i celého přerovského žákovského fotbalu) bylo vítězství v moravské části 1. žákovské ligy a následné 3. místo na finálovém celostátním turnaji starších žáků. Výkony z celé sezóny a turnaje mě v podstatě katapultovaly do dorostu Sigmy Olomouc. Po dorosteneckém věku jsem hrál v Lipové, Šumperku, rok při studiu v Německu a nyní asi už 5 let hraji v Kozlovicích.

Zvítězili jsme nejenom v celostátní dorostenecké lize, ale stali jsme se v tomtéž roce i halovými mistry. O to víc mě těší, že jsem oba poháry mohl přebírat jako kapitán. Celý dorostenecký věk, což považuji v mládežnické věku asi za nejhezčí 4 roky, jsem strávil v Olomouci. A právě proto nemohu opomenout trenéry, kteří mi toho po fotbalové stránce nejvíce dali – trenér Fišar, Saňák a Psotka. Nejde nevzpomenout i na spoluhráče, kteří běhají na ligových trávnících jako Tomáš Hořava, Kuba Petr, Honza Navrátil, Radim Nepožitek nebo Michal Bárta.

Kvůli studiu na VŠ jsem chtěl jít do nižší soutěže. Přerov i Kozlovice tehdy hrály stejnou soutěž a ne příliš hostinné prostředí společně s tehdejšími hráči mě jít zpět do mateřského klubu odradilo. Kývl jsem proto na nabídku Kozlovic, kde jsem sice nikoho neznal, ale kde mě nadchlo takřka rodinné zázemí a výborná parta. I teď asi po 5 letech mohu říct, že jsem se rozhodl správně (úsměv).

Každé angažmá mělo něco do sebe, vyhrávat jsme chtěli všude. Z minulosti se ale žít nedá. Takže říkám: nejvíce se mi líbí v Kozlovicích.

Z finančního hlediska by asi také město Přerov bylo raději, kdyby „fotbalové uspořádání“ bylo stejné jako v podobně velkých městech. Hledání jakýchkoliv sponzorů se tímto také drobí. Různá jednání o spojení 1.FC Přerov a FK Kozlovice probíhala, ale vždy to zůstalo na mrtvém bodě. Přitom takový sportovní areál (mj. fotbalové hřiště, bazén, regenerační zóna, sauna, posilovna) jako je v Kozlovicích by nám mohl závidět kdejaký třetiligový tým…

Cíle nebo přesné umístění určené nemáme, navíc ani neznáme kvalitu této soutěže, resp. týmů. Samozřejmě bychom chtěli hrát co nejvýše. Uvidíme po uplynutí alespoň čtvrtiny soutěže, to nám napoví více.

Cesty jsou delší a celkově jsou venkovní výjezdy na zápas časově náročnější. Moc se nám to nelíbí, ale co můžeme dělat. Hlavně se to ale nelíbí našemu předsedovi panu Korýtkovi, kterému to nadělo velké problémy. Říkal, že přeřazení z divize E do D bude stát o cca 150-200 tisíc korun více. I v MSFL bychom se nacestovali méně. Á propos neznáte nějakého šejka, který by nám to chtěl zasponzorovat (smích)?

Rád cestuji, fotografuji, jezdím na koncerty, výstavy. Ve volném čase jsem nejraději s přítelkyní. Jsem učitelem tělesné výchovy a ekonomie, což mě také baví. Co mě ale nebaví, jsou reparáty žáků, které jsou na programu příští týden (úsměv).

Na veselou historku si budete muset počkat, až bude mužem kola Petr Kadlec, náš brankář a pokladník v jedné osobě. Vidíte, abych nezapomněl… Nebýt hlavně jeho zákroků, tak bychom nulu neudrželi a já bych s Vámi nedělal toto interview.

Že jim děkuju za hlasy a doufám, že nás přijdou v neděli od 16:30 proti Vrchovině opět podpořit.