Petr Hýř: Naštěstí jsem objevil dávno ztracenou formu, která se mě zatím drží

Děkuji, pořád tomu nemůžu uvěřit. Už samotnou nominaci do sestavy jsem bral jako obrovský úspěch. To, že jsem se stal nejlepším hráčem 17. kola soutěže, byla třešnička na fotbalovém dortu. Ocenění si vážím a neberu ho na lehkou váhu.

V první řadě bych chtěl trenérovi za nominaci poděkovat, je to pro mě čest. Podle branek, které jsem v zápase vstřelil, se nominace nabízela, ale zároveň musím říct, že si nominaci zasloužil každý hráč, který do zápasu nastoupil.

Po 45 minutách to s námi opravdu nevypadalo vůbec dobře. Věděli jsme, že pokud s výsledkem chceme něco udělat, musíme se o 100% zlepšit. Přičin zlepšení je hned několik, takže zmíním pouze ty hlavní. V první řadě musím zmínit taktiku, kterou nám do druhé půle naordinoval trenér Radek Páša. Ukázal nám několik situací a vysvětlil, jak je máme řešit. Dále musím vyzdvihnout silnou psychiku hráčů tak mladého týmu. Nikoho z nás výsledek po poločase, velký počet místních fanoušků, ani reliéf hřiště nesrazily na kolena. Spíše nás naopak motivovaly. Zlom v zápase přišel po rohu. Standartním situacím jsme věnovali jeden celý trénink, takže se nám dostalo zadostiučinění, když jsme po nacvičené akci skórovali. Rázem jsme vsítili druhý gól a dostali jsme se tak do role dirigenta, který měl "vystoupení" pod taktovkou.

Zimní příprava byla opravdu famózní. Do přípravy nás šlo dvacet, tudíž bylo jasné, že v základní sestavě bude pořádná tlačenka. Každý chtěl předvést to nejlepší a ukázat, že do základu patří, což se odrazilo v kvalitě tréninků. Absolvovali jsme i soustředění na horách, které nám přidalo nejen na fyzické zdatnosti, ale také stmelilo kolektiv. To je třeba pro mě hrozně důležité. Já jsem se kvůli svým výkonům v podzimní části sezóny dostal do prekérní situace a bál jsem se o místo v sestavě. Naštěstí jsem objevil dávno ztracenou formu, která se mě zatím drží. Každopádně opět musím zmínit spoluhráče, kteří mě podporují a bez nich by to samozřejmě nešlo.

Samozřejmě co nejvýše. Naše filozofie spočívá v soustředění se na následující zápas. Pokud chceme stoupat výš, musíme jít krůček po krůčku. Nechceme se zbytečně stresovat pomyslnou laťkou. Do každého zápasu jdeme s cílem vyhrát, nic jiného nepřichází v úvahu.

Vím, že v anketě hlasovali spoluhráči a rodina. FK Litoměřice je klub, který se do nečeho dá a jde do toho naplno. Po chvilce, co byla zveřejněna sestava kola, byla též vytvořena kampaň, která zřejmě neměla konkurenci.

Zápas s Dubím nebereme na lehkou váhu. S tím favoritem máte pravdu, ale přípravu na zápas jsme opravdu nepodcenili. Realizační tým opět odvedl skvělou práci a nám se tak do rukou dostal sestřih z několika posledních zápasů Dubí. Náš další soupeř není žádná kapela, aby pořád vyhrávali. Ale jejich družstvo má kvalitní hráče, které nemůžeme přehlížet. V neděli nás tedy čeká nelehký soupeř, ale věřím, že jsme připraveni.

Jsem studetem na UK FTVS, takže na koníčky nemám příliš čas. Teď musím upozornit čtenáře, že nadcházející řádky by lépe definovaly soutěžícího z AZ-kvízu než fotbalistu, ale nechci v rozhovoru lhát. Rád se věnuji literatuře, kde sázím na jistotu a čtu světové bestsellery, ale nepohrdnu ani českou tvorbou. Ještě jen na okraj zmíním vážnou hudbu a divadlo. Je to sice paradox, ale rád si od všeho toho sportování odpočinu.

Odpoveď vás možná zklame, ale fotbalový vzor světového formátu nemám. Nikdy jsem nikoho nechtěl napodobovat ani být k někomu přirovnáván. Největší vzor říct nemohu, protože musím zmínit hned tři osobnosti – svého dědu Jaroslava Suchého, tátu Leo Hýře a bráchu Marka. Každý z nich tvoří část mozaiky, která mě definuje po fotbalové stránce

Webový portal znám moc dobře, neboť ho pravidelně navštěvuji. Myslím si, že založení webu byl skvělý nápad. Moje okolí bude určitě souhlasit, protože všichni jsou ze stránky fotbalunas.cz nadšení. Doufám, že ani nadšení ze strany druhé neopadne a dále budu pravidelně číst reportáže ze zápasů a názory na ně.