Hráč 11. kola Divize E – Jakub Eliáš se po 15 letech vrátil na rodnou hroudu. V Baníku se setkal s Pavlem Vrbou a často vzpomíná na brankářskou legendu, Schmuckera

„Děkuji za gratulaci, o nominaci jsem věděl. Vaše stránky sleduji, s kluky jsme se o nich bavili už před rokem, když jsme ještě hráli krajský přebor. Sleduji i články ze zápasů našich soupeřů a kamarádů v jiných klubech, je to přehledné a vše na jednom místě.“

„Klubů jsem vystřídal docela hodně. Vyrůstal jsem v nynějším klubu FC Vsetín. V 15 letech jsem odešel do Baníku Ostrava, následovaly SK Kravaře, Fotbal Fulnek, MFK Havířov, SK Dětmarovice, TJ Kozmice, FK Hrabová, SK Brušperk a po necelých 15 letech jsem se vrátil do rodného Vsetína.“

„Když jsem byl mladý, byla jiná doba. Mastili jsme hokej a fotbal každý den za barákem a žadonil jsem u rodičů o každou minutu, abych mohl zůstat venku. Rodiče mě přivedli k fotbalu, pak jsem začal hrát i hokej a dlouho jsem dělal oba sporty. V patnácti jsem se musel rozhodnout a zvítězil u mě fotbal.“

„Tehdá jsem zažil hokejovou euforii, bylo to něco neskutečného a bylo to stejné, co jsem zažil o pár let později v Baníku, když byly vyprodané Bazaly. Zlákala mě možnost jít do Ostravy, navíc tam tehdy odešel další Vsetíňan Roman Kučernák, který se mnou ve Vsetíně vyrůstal a spolu jsme hráli hokej i fotbal. On odešel do Baníku a já ho ve 14 letech, o rok později, následoval.“

„Dalo by se říct, že mám rad všechny sporty, hlavně fotbal, hokej a tenis. Hodně času zabere práce, mám rad posezení s přáteli, kouknu na dobrý film a hlavně strašně rád spím (se smíchem).“

„Když se podívám na tabulku, kde se teď nacházíme, nemůžu být spokojený, ani se svým výkonem. Fotbal není o jednotlivcích, ale o celku. Máme tady pár zkušených hráčů a hodně mladých nadějných fotbalistů, pro které je to nová zkušenost, ale tým momentálně táhnout nemůžou, chybí nám střední generace, ale s tím nic nenaděláme. Většina klubů je z Ostravska, kde je spousta hráčů, kteří v mnoha klubech posbírali nějaké zkušenosti a je z čeho vybírat, přece jen tady v kraji mnoho klubů na vyšší úrovni není. Minulý rok v krajském přeboru jsme ve většině zápasů dominovali, jenže divize je už o něčem jiném a pořád hledáme svou tvář. Není to ani tak o střílení branek, protože si v zápasech moc šancí nevytvoříme, nedržíme balón, a to nás stojí strašně moc sil, které pak chybí. Každopádně sezóna je dlouhá, zajíci se počítají až po honu a naším cílem je zachránit divizi, ze 3 zápasů urvat nějaké body a přes zimu se připravit na tvrdý záchranářský boj.“

„Zápas s Brumovem jsme nezačali dobře a soupeř nás celou první půli přehrával, vytvořil si šance, ale nedokázal je proměnit. Ve druhé půlce rozhodly 3 momenty: Nejdříve jsme z brejku otevřeli skóre, no zlomový moment přišel asi 20 minut před koncem, kdy náš hráč šel sám na brankáře, který vyběhnul, jeho lob přečetl, a podržel tak svůj tým. Kdybychom šanci proměnili, tak bylo po zápase. Jenže na kdyby se nehraje a my jsme následně soupeři darovali penaltu po zbytečném faulu ve vápně. Mrzí mě, že se mi nepodařilo vystihnout směr, protože jsem si na penaltu věřil. Bod je pro nás málo, ale podle toho, co se dělo na hřišti, ho musíme brát. Soupeř byl lepší a měl mnohem více šancí. Se soupeři jako je Brumov bychom měli hrát vyrovnanou partii.“

„Pro mě osobně byl nejpovedenější zápas v Krnově, kde jsem si opravdu zachytal. Jako mužstvu se nám podařil první poločas ve Velkých Karlovicích, dali jsme v něm 2 branky a soupeře jsme jasně přehrávali. Nejméně povedené utkání bylo asi v Dolním Benešově, kde jsme vedli 1:0 a v 80. minutě jsem dostal branku, když soupeř kopal trestný kop z hranice šestnáctky a zeď balón tečovala do mého protipohybu. Za minutu na to šel soupeř do přečíslení, já jsem vyběhl proti útočníkovi, který vystřelil, balón jsem ještě stačil špičkou nohy tečovat, ale dobíhající hráč pohodlně otočil zápas na 2:1 do prázdné branky. Tehdy jsem nad tím hodně přemýšlel, možná jsem nemusel vybíhat proti útočníkovi a dopadlo by vše jinak. Tato prohra byla hodně nešťastná.“

„Nejvýše jsem se podíval do druhé ligy ve Fulneku, tam to tehdá bývala „moravská Chelsea“, byl tam super tým a pan Mroček tam pro fulnecký fotbal dělal v našich poměrech neskutečné věci. Zažil jsem postup právě s Fulnekem, Dětmarovicemi a Vsetínem minulý rok, jsou to krásné vzpomínky. Mezi krajským přeborem a divizí je velký skok, možná ten největší. Pro oko diváka je to podle mě ideální soutěž, mužstva mají nejen individuální, ale i taktickou kvalitu, ovšem zároveň padá hodně gólů a je se na co koukat.“

„Já jsem neměl problém v žádném týmu, kde jsem hrál. Mám rád na tréninku srandu, vtípky, soutěže a všude se najdou kluci, kteří jsou na tom stejně. Nejvíce vzpomínám asi na dorostenecká léta v Baníku, to byl Baník ještě Baník, všechny kategorie musely vyhrát titul, nic jiného se tam nebralo. Aby taky ne, když nás trénovali trenéři jako např. Vrba, Malura, Vojáček atd. A spousta hráčů z této líhně působí ať už ve vyšších nebo nižších soutěžích. Z mého hlediska bylo brankářsky vyrůstat s Tondou Bučkem, Peťou Bolkem, Michalem Daňkem opravdu super. Jsou to kluci o rok starší a já je vždycky sledoval a učil se od nich. Hlavně tam byla super parta a fotbalem jsme se opravdu bavili.“

„V mém fotbalovém životě byli zásadní 2 trenéři. Mira Kučerňák mě tady na Vsetíně v mládí dával brankářské základy, hodně se mi věnoval, dělal se mnou individuální brankářské tréninky, a díky němu jsem dostal šanci odejít do Baníku. A v Baníku to byl pan František Schmucker, který vychoval spoustu skvělých brankářů, jeho brankářská škola byla jednoznačně nejlepší a hlavně to byl úžasný člověk. Bohužel v roce 2004 nečekaně odešel do fotbalového nebe, byla to rána pro nás všechny, protože k brankářům, které tehdy trénoval, měl vztah, jako bychom byli jeho děti. Často na něho třeba s Tondou Bučkem vzpomínáme. Na takovou brankářskou a trenérskou legendu se nikdy nedá zapomenout. Oběma v mém fotbalovém životě patří velké díky.“

„Žádné statistiky si nedělám, jsou to jen čísla a jsem mnohem radši, když vyhrajeme 5:3 než 1:0. Na druhou stranu, když se mi podaří udržet čisté konto v zápase, znamená to, že máme minimálně bod a i mě to potěší.“

„Můj oblíbený klub je FC Vsetín, a co se týče brankářů ze současnosti, obdivuji Manuela Neuera, je to jedinečný brankář. Z minulosti to byl v Baníku Honza Laštůvka a například mexický brankář Jorge Campos.“

„Jak už jsem říkal, spoustu zážitků mám z Baníku, další jsou všechny 3 postupy, i když byl každý jiný, tak všechny měly své kouzlo. Nejvíce si vážím toho se Vsetínem minulý rok, protože jsem mohl klubu aspoň částečně vrátit to, co mi v mládí dal. Zároveň už jsem o nějaký pátek starší a tento postup jsem si opravdu užil.“

„V mládí jsem hrál i v útoku, ale asi se mi nechtělo moc běhat, tak mě šoupli do brány (se smíchem). V té době jsem hrál i hokej a jako útočník jsem si své ofenzivní choutky a radost ze vstřelené branky užíval na ledě.“

„Silné a slabé stránky by měl posoudit asi někdo jiný, ale osobně si myslím, že chytání na čáře a reflexy nemám úplně zlé (se smíchem). V mém věku už se toho moc zlepšovat nedá, takže je to spíše o tom udržovat si fyzičku a obratnost.“

„Já chci vyhrát každý zápas, fotbal se hodně vyrovnal a při troše štěstíčka se dá uhrát dobrý výsledek s každým soupeřem v divizi. Nečeká nás nic lehkého, osobně si myslím, že Rýmařovu uškodila výhra nad Baníkem v poháru a v tabulce patří na jiné místo. Venku hrajeme lépe než doma, potřebujeme každý bod a já věřím, že si odvezeme všechny tři.“

„Taky děkuji za rozhovor a držím pěsti, ať se daří Vašim stránkám. Snad brzy uděláte rozhovor s nějakým mým spoluhráčem.“