René Černohorský: Postup beru jako satisfakci pro hráče

Udělali jsme po posledním zápase ukončení. Z mého pohledu není co slavit. Sice jsme postoupili, za což jsem rád kvůli hráčům a lidem kolem hradeckého fotbalu. Ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že jsme měli soutěž vyhrát. Měli jsme velkou podporu lidí, co sledují fotbal, například Roman Petřík z Čech nám slíbil dvě bečky piva, Romana Partilová z jižní Moravy nám přislíbila za postup karton vína, Pavel Hadamczik slavnostní zakončení se starou gardou Baníku, ale hlavně jsem chtěl při vítězství oslovit místní podnikatelé (Juříček, Samaras, Lamich), a požádat o podporu pro následující sezónu a urovnat tak letité podivné vztahy na Hradci.

Po podzimu jsem byl v euforii. Po přípravě jsem měl dobrý pocit z vykonané práce, jak mužstvo šlape. Postupem času ve mně propadala zoufalost a začal jsem uvažovat, co je špatně. Asistent odešel do USA, druhý se nechtěl zapojovat do přípravy. Ač kluci chtěli, tak to nešlo. Neuměli jsme na začátku jarní sezóny dát gól, soutěž ovlivnily problémy s počasím odložené zápasy, nepřehledná situace v tabulce okresního přeboru, a nikdo nevěděl, jak na tom jsme. Do toho jsem měl větší pracovní vytížení, školení v zahraničí a tažným motorem zůstal Martin Weinhold.

Dozvěděl jsem se to jako činovník fotbalového svazu mezi prvními. Začal jsem to řešit s panem Kvasničkou, že je možnost postoupit a byl jsem rád, že vedení hradeckého mužstva mělo snahu a chtělo postoupit také. Nalezl jsem také nadšení u stávajících hráčů. Já osobně neustále tvrdím, že jsme měli postoupit z prvního místa, přesto to nevyšlo. Jsem, ale nakonec rád že se postoupilo a postup beru jako satisfakci pro hráče. Já byl posledních 14 dní zatrpklý, když jsem věděl, co všechno bylo po postupu z prvního místa připraveno.

Sezónu hodnotím pozitivně. Po dvou a půl letech práce se dokázal kádr udržet, stabilizovat a vhodně doplnit. Mezi hráči je skvělá parta a dobrá atmosféra v mužstvu.

Měli jsme bezva zimní přípravu a při přípravných zápasech soupeři z vyšších tříd nechápali naše výkony. Zaskočil nás první zápas a tým z Litultovic, který proti nám odehrál fantastický zápas. Toto jediné mužstvo nás přehrálo a my ukopali remízu 2:2. Pak ale v Budišově jsme do 20 minuty mohli a hlavně měli vyhrávat 4:0, ale když nedáš gól, tak pak nervózně inkasuješ. S Kobeřicemi B jsme se netrefili ani z 5 metrů a hosté vyhráli, i když se 3x dostali na naší půlku. Hold já gól z lavičky nedám a padla na nás smůla. Pak se ale zase brankostroj rozjel. V závěru pak více mrzí remízy s Hlavnicí 4:4, venku s Jakartovicemi 2:2 a hlavně prohra ve Vřesině 5:4. Prostě dáš 100 branek, 39 dostaneš, bodů máš 58, prostě habakuk a první nejsi... Faktem taky je, že když jste skoro celou sezónu lídrem tabulky a po podzimu si uděláte bodový náskok, tak soupeři Vám naopak nic nedarují a na zápas s Vámi se hecnou, jsou v nejsilnější sestavě a mají i větší podporu diváků a okolí. Právě touto realitou hradecké mužstvo prošlo a každé utkání bylo nesmírně těžké, bojovné a kde kdo chtěl získat náš skalp. Po postupu všichni hráči přislíbili setrvání v týmu a jsou odhodlání se pobít o skvělé výsledky. To mě motivovalo, abych u mužstva nadále zůstal, i když jsem měl nabídky ze Slavie Opava, kam bych šel do tandemu s Martinem Greipelem, měl jsem zajímavé nabídky i z Kylešovic od pana Gebauera. Pro mě však Hradec je srdeční záležitost.

Tam byl docela problém. Měli jsme dva úžasné gólmany, a došlo k rozporu, kdy já jsem propagoval Mrázka a můj kolega Martin Weinhold naopak Válka. Dohoda gólmany pravidelně střídat nebyla šťastná. Přesto si myslím, že mužstvo, které pomýšlí na postup, by mělo mít dva brankáře, a kdyby Válek na jaře odešel, neměl bych adekvátní náhradu.

Když vynechám brankáře, tak v obraně tvrdil muziku Kubánek, ve středu zálohy to byl Krejsa a Holuša a na hrotu útoku operoval Valenta. Tito borci pak byli doplnění Petříkem a trojici Lichých. Musím říct, že jsme na každý post měli dva až tři hráče.

Příprava začíná 11. července s Martinem Weinholdem, já naskočím 25. července. Příprava bude sice krátká a my budeme intenzivně trénovat dvakrát týdně + přípravné zápasy, které sehrajeme s Bolaticemi, Slavkovem, Chlebičovem, a Slavii Opava. Mužstvo by mělo zůstat stejné a pokusím se nějaké hráče dotáhnout. Chtěl bych, aby se vrátil Jaroslav Pola, David Maisel, Jakub Ondřej a Daniel Wiweger. Mrzí mě, že neklapl přestup Ondřeje Černého ze Skřipova. Potřeboval bych dva vyzrálé fotbalisty, přesto bych rád dával šanci i našim dorostencům.

Myslím si, že okresní přebor je velmi těžká soutěž, ze které se nepostupuje snadno. V krajské soutěži bych chtěl hrát rovnocennou partii se všemi mužstvy a nic nikomu nedarovat zadarmo. Po prvotním rozkoukání bych se rád pohyboval minimálně v polovině tabulky.

Neodpočinu si vůbec, protože kromě práce v Hradci se věnuji mládeži, kde 2. září připravujeme velký mládežnický turnaj, kterého se zúčastní 30 mužstev i ze zahraničí, a to v Kylešovicích. S Komisí mládeže dáváme dohromady nové mládežnické mužstvo Výběru OFS Opava hráčů ročníku narození 2006 a ml., které bude opavský okres reprezentovat na meziokresních turnajích venku i v hale, a to již od poloviny září 2017. Sám se chystám odehrát sranda karmašová utkání, jinak jedu s kamarády na cyklovýlet na jižní Moravu poznávat vinné stezky, s manželkou a přáteli jedu do Chorvatska k moři. Jako místopředseda OFS Opava mám i různé sportovní společenské povinnosti. Se členy VV chceme navázat na charitativní akci Mraveneček v jiném pojetí. S představiteli charity intenzivně pracujeme na novém projektu.