ROZHOVOR S HRÁČEM 22. KOLA - Dušan Račák vzkazuje všem, ať zvednou zadky a jdou se na hřiště proběhnout!

Teď momentálně ne. Tenhle týden jsem zaneprázdněný prací a neměl jsem na to vůbec čas. Ani jsem nevěděl, že jsem byl nominovaný (smích).

Podle mého jednoznačný. Od začátku jsme byli lepší a to nejen na balonu. Soupeře jsme do šancí moc nepouštěli, ale udělali jsme tři individuální chyby. Dříteň je všechny potrestala, proto to také v poločase bylo 3:1. Šance jsme měli a mohli na začátku vést 2:0, ale neproměnili jsme. V kabině jsme si řekli, že se dá v klidu vyhrát třeba 5:3, ale musíme proměňovat. Chtěli jsme to trochu otevřít a vsadit na útok. Určitě nám moc pomohla rychlá branka Erika Koršaly. Potom se mi podařilo vyrovnat a ještě nějaké šance jsme měli, nedali. Domácí pak samozřejmě trochu hrozili, měli dva takové brejky, ale gólman Wudy je vychytal. Chvíli před koncem mladý Rilíšek, jenž před tím spálil asi tři tutovky, přehodil z nulového úhlu, prakticky z brankové čáry gólmana a tím nám zajistil výhru. Myslím si nejen já, ale i více hráčů, že výhra byla zasloužená. Domácí si to zkomplikovali sami. Tohle se mělo ukopat, ale oni to nezvládli.

Na podzim jsem nehrál, to jsem byl zraněný. Ale kluci i přes vysokou porážku nezahráli špatně. Jsme sousedé v tabulce, takže vyrovnaný match. Doma, ne že by se nám dařilo stoprocentně, ale máme fazonku a můžeme hrát v klidu oba dva mančafty, bodů máme dost. Očekávám vyrovnaný zápas s doufám šťastným koncem pro nás alespoň o jednu branku.

Ještě bych raději počkal. Ty čtyři zápasy to mohou ještě zamotat (smích) . Hlavně ten boj o titul.

Teď jsem se bavil s Radkem Procházkou a Nová Ves tedy ne, ale chtěla by pomoci Trhovým Svinům. Jsou určitě fotbalovější, i když bych raději viděl, ať jdou nahoru Bavorovice. Nemám je rád jako mančaft. Je to takový umělý klub, který se tam hádá, ať jde raději pryč (smích).

Míval jsem vzor obranáře Tomáše Řepku a tím pádem Spartu. Ze zahraničních týmů je to Bayern Mnichov.

Já doufám, že to bude posílení. Ale myslím si, že to není v trenérovi, ale v hráčích. Viděl bych to na úplně jiné změny než v trenérovi (smích). Raději bych, aby ti hráči, co přišli za spousty miliónů, a miliony berou, ukázali, že umějí hrát fotbal za ty prachy. Samozřejmě marodka je jedna věc. Ale pak, když nastoupí a vypadá to jak to vypadá. Posila za x desítek miliónů... tím pádem ukazuji na Václava Kadlece třeba.

Já jsem začínal od šesti let přípravkou ve Frymburku. Na druhém stupni jsem šel do žáků do Krumlova, kde jsem byl do deváté třídy. Kopal jsem tam žákovskou ligu a dorosteneckou divizi. Potom jsem se vrátil do Frymburku, kde působím doteď.

Určitě utkvěl. To, když jsem dával svůj první hattrick v zápase s Lhenicemi doma. Prohrávali jsme, já třemi góly vyrovnal a kamarád vstřelil vítěznou branku na 4:3.

U mě je koníčkem hřiště, protože dělám ve Frymburku správce a tak sekám a starám se o hřiště. Jinak pokud je čas, zahraji si nohejbálek.

Já spíše všem, ať ten sport nenechávají jen na televizi, nehrají na počítači, ale aby zvedli ty zadky, šli se proběhnout na hřiště a věnují se tomu! Protože hráčů je bohužel málo. Ti mladí si to raději zahrají na počítači, než aby si šli zaběhat a něco tomu dali.