Hrát s bráchou je jako splněný sen. Jeho autorita a fotbalový přehled mi dodává motivaci.

V prvním poločase se mi můj výkon líbil. Byl jsem hrozbou pro soupeřovu obranu a dokonce jsem i skóroval. Druhý už spíše kvůli zranění odseděl na střídačce.

Nemám až tak velké ambice mířit někam výš. Fotbal beru jako odreagování a zábavu, ne jako kompetitivní záležitost.

Hrát se bratrem je jako splněný sen. Jeho autorita a fotbalový přehled mi dodává motivaci. Na hřišti je vždy klíčový hráč a pomáhá mi. Mám ale ještě dlouhou cestu před sebou, abych ho zvládl stíhat - co se čtení hry týče.

Popravdě u nás v kabině spíše vládne pohodová nálada a hází se spousta vtipů. Samozřejmě jsme si vědomi, že to je pořád soutěž a že chceme vyhrát a povíme si taktiku, jen to nebereme jako by nám šlo o život.

Shodou okolností to byl můj bratr, když mě snad jako 3 letého nebo 4 letého brával na blízkou louku blízko našeho rodného domu.

Ano mám. Nejsem zrovna fanoušek světového fotbalu, takže zůstávám doma a fandím Strání. Oblíbený hráč? Samozřejmě můj bratr.

Pamatuji si z našeho letošního venkovního zápasu se Slováckem, kdy náš kamarád pan Bruštík (říkáme mu Kudlár) ze srandy řekl mně a dalším dvěma, že pokud dají gól tak jim koupí bečku piva. Čirou náhodou jsme my všichni tři tehdy dali gól a já si pamatuju, jak se tehdy chytal za obličej vedle střídačky, když mu to došlo. (směje se)

Podzim dopadl smutně, seděli jsme na spodku tabulky. Velká část byla plná absence, špatných výkonů a chyb. Až pak ke konci jsme se konečně zvedli. Na jaro se to snažíme odčinit, což nám také nevychází úplně dle představ. Bodů a sebevědomí máme sice víc, ale ve spoustě utkání jsme si to ztížili a dalo by se říct, že jsme si vstřelili góly sami sobě. Zbývají nám ještě ale 4 zápasy a chceme z nich vytěžit co nejvíc.