ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 22.kolo Středočeský | 1.B třída sk. D, 2014-2015: Michal Veliký, správný otec s vášní pro fotbal

Začněme důvodem, proč jste se stal hráčem kola. Proti Velkému Oseku jste vstřelil čtyři góly, jak byste je z osobního pohledu popsal fanouškům a jaké byli Vaše bezprostřední dojmy po zápase? 

První gól byl v podstatě nejjednoduší, protože mi přihrál parťák z útoku Tomáš Wolf před prázdnou bránu. Ty ostatní góly byly po prostrčení na úrovni velkého vápna, kde jsem byl vždy sám před brankařem a naštěstí jsem je všechny proměnil. Jestli si dobře vzpomínám, tak mi na ně přihrával Miroslav Kopecký. Ze vstřelených gólů jsem měl radost, i když větší radost jsem měl ze 3 bodů a samotného zápasu, který jsme měli od začátku až do konce pod kontrolou. 

Na internetu jsem objevil článek, v němž je uveden Váš věk. Můžete prozradit kolik Vám je let a jaký je Váš recept na udržení se ve skvělé fyzické kondici, abyste mohl do sítě soupeře vstřelit čtyři branky? 

Teď v červnu mi bude 34 let. S tou kondicí to je to čím dál tím horší. Asi proto mi předchozí trenér pan Machurka našel asi před rokem nový post podhrotovýho útočníka. Současný trenér pan Bohatec, za kterého jsem kdysi hrával v záloze, mě tam staví nadále. 

Kolik let se věnujete závodně fotbalu a jakými týmy jste prošel? 

Fotbal hraji asi od 6l et. Začal jsem v přípravce v Rudé hvězdě Cheb. Když mi bylo asi 11 let tak jsme se přestěhovali na Kolínsko a začal jsem hrát vedle ve vesnici za starší žáky v SK Bečváry. V 13 letech si mě všimnuli trenéři z Uhlířských Janovic a tam jsem do dnes.

Jaká je Vaše role v týmu? Předpokládám, že Vás mladí hráči respektují a snaží si od Vás něco vzít. 

Dnes už převážně hraji v B týmu, který hraje Okresní přebor ,kde patřím k těm starším a zkušenějším. Samozřejmě se snažím těm mladším poradit, pochválit, ale také když je potřeba zařvat, tak si servítky neberu. Za A tým nastupuji spíše jako střídající hráč,ale tady je situace trochu jiná, protože těch starších je trochu víc a role se tak nějak rozděluje podle potřeby. S tím respektem je to všelijaké. U někoho ho máte, u některých nemá respekt ani trenér. Asi je to všechno dobou nebo jinou výchovou. 

Máte nějaký rituál, který před zápasem či tréninkem nikdy nevynecháte a pomáhá Vám? Někdo například musí mít vždy žvýkačku. 

Rituál žádný nemám. Jedině snad, že si před domácím zápasem, než jdeme do kabiny, dávám v naší hospodě na hřišti kafé turka. 

Předpokládám, že pracujete a fotbalem se neživíte. Jaká je Vaše profese a jak ji lze skloubit s fotbalem, aby jste stíhal oboje? 

Pracuji v TPCA  jako elektrikář v údržbě v nepřetržitém provozu. Tam mi naštěstí vycházejí vstříc s dovolenýma, přesouváním a posouváním směn. K tomu mám doma dvě děti, pracující manželku. Takže je to hodně náročné. Přesto vždy stihnu minimálně jeden trénink týdně a víkendy podle potřeby trenérů. Jestli mám jít za A , B tým nebo za oboje. K tomu dvakrát ročně soustředění. Všechno to skloubit je hodně náročné, ale pokud to má člověk rád, tak lecos obětuje. Tím musím poděkovat samozřejmě mojí manželce, protože bez její pomoci a tolerance bych už dávno měl po fotbale. 

Jak dlouho se ještě chcete fotbalu věnovat a jaký je Váš plán po ukončení kariéry? Bude Vaším dalším krokem trenérská licence ? 

Čas nevím, ale dokud mě to bude bavit a budu tak nějak zdráv, a samozřejmě pokud budu alespoň trochu platným pro tým. Trénovat asi nebudu, protože jsem slíbil ,že po skončení, jak říkáte kariéry, se budu věnovat rodině. A pak si pudu o víkendu dát pivko za klandr a povídat si z ostatními. jak to ti kluci takhle kopou. Jo? To když jsme kopali mi……!!! 

Michale mnohokrát Vám děkuji za Váš čas a poskytnutý rozhovor, který si věřím přečte Vaše manželka a ocení, jakého to má doma báječného muže. Do zbytku kariéry za celý portál Fotbalunas.cz přeji hodně zdraví a štěstí, ať je Vaše kariéra co nejdelší.