Filip Červenka: "Sen každého trenéra!"

S fotbalem jsem začal už v 5 letech, v Rozhovicích, kde jsem strávil asi 2 roky. V roce 2010 jsem se přesunul do Mikulovic. Tam před přestupem následovalo ještě několikaleté hostování. V Mikulovicích jsem si prošel v podstatě všemi kategoriemi, kterými mě provedli hlavně pan Papoušek a pan Karlík (tatínek od Tomáše a Martina Karlíka), kteří mě naučili hrát fotbal. Pamatuju si, že v úplných začátcích jsem začínal hrát s o dost staršími kluky, takže to mi určitě do budoucna taky něco dalo.

Musím říct, že já vlastně sám nevím. Na hrotu jsem nastupoval jenom minulý rok, když se zranil Pepa Plesinger, takže teď spíše hraji na pravé záloze nebo jsem zaskakoval i na pravém bekovi. V obraně jsem se moc dobře necítil, ale kdybych si měl vybrat mezi pravou zálohou a bránou, tak asi záleží, jak se zrovna vyspím.

Těžko říct, to kde budu hrát se většinou dozvím až před zápasem, takže záleží jak to bude chtít trenér stavět a kdo bude mít jakou formu. Těša je výbornej ve středu hřiště, kde teď budeme mít mezeru, ale jak říkám, sám nevím.

Spoluhráči mi často vyčítají, že na hřišti málo mluvím (vlastně i mimo hřiště), na čemž se snažím zapracovat. Jinak ale zápasy spíše prožívám, hlavně v bráně.

Tak samozřejmě fotbalista by bylo krásný, to by byl takový splněný sen, ale myslím si, že ani práce advokáta by nebyla špatná.

Moje oblíbená otázka. Trestní právo ještě zatím nemám, ale hlavně jsem rád, že si na fotbale od školy odpočinu, takže na tohle vůbec nemyslím.

V Praze jsem většinou jenom 2-3 dny v týdnu, do kterých jsem si nacpal všechnu školu, takže většinu času trávím tam. Úterní trénink (o který teda bohužel přicházím) si snažím nahradit v gymu a občas zajdeme s klukama večer na pivo nebo kouknout na fotbal.

Nepřišla a i kdyby jo, tak zatím bych ani nikde v Praze hrát nechtěl. Jediná nabídka, kterou bych určitě neodmítl by byla od pražské Slavie.