Jiří Pokorný (AFK Ostřešany) :"Můj 10letý syn už hraje líp než já!"

Na začátku druhé půlky letošní sezóny jsme se zranil a dodnes nejsem zcela fit. Většinou tak v poslední době plním roli takové poslední záchrany na střídačce, jsem připraven nastoupit pouze, pokud by nebyl už nikdo jiný. V Újezdu jsem neměl být původně ani na střídačce, ale přemluvili mě kamarádi Láďa Nevřala a Jarda Vohradník. V poločase si řekl o vystřídání Jan Čásenský, tak jsem kývl a šel na plac. S pocitem, že mě bolí noha a budu proto nucen hrát tak na 30% a s cílem pomoct klukům něco se zápasem udělat. Prohrávali jsme 2:0 a nevypadalo to nadějně."

Bohužel musím souhlasit, venku nám to letos moc nešlo. Asi to bylo způsobeno horší docházkou než na domácí utkání. Před zápasem měl proslov náš trenér. Shrnul sezónu a slova o nelichotivé bilanci z venkovních zápasů tam zazněla. Zároveň nám řekl, že je to jeho poslední zápas na lavičce Ostřešan, což jsme tak trochu vytušili, protože měl na hlavě čepici s logem SK Nemošice.

Mám v zápase raději asistence než góly. Ale protože těch mých zásahů do černého nebylo mnoho a protože máte na webových stránkách pěkné statistiky, bylo to s Rovní, Rohoznicí a Mateřovem.

Docela dost. Kromě tréninku za AFK také v týdnu trénuju děti v SK Lázně Bohdaneč, když tedy dva dny jsou volné, je to super. A víkend? Ten je plný fotbalu kompletně.

Fotbalové geny v rodině moc nemáme, snad jen mamka hrála jako malá fotbal. Možná proto jsem to dotáhl jen do okresu. Ale možná se blýská na lepší časy. V Bohdanči trénuju i svého 10letého synka, který je už teď lepší než já. Uvidíme, jestli i druhý syn, kterému jsou 3 roky, bude hrát fotbal. Zatím to vypadá spíše na vojáka než fotbalistu.

Toho fotbalu teď bylo dost, takže pauza se hodí. Bude dovolená s rodinou, doléčím zranění a příští sezóna v Ostřešanech bude jubilejní. Slavíme 100 let klubu.