Byly i chvíle, kdy jsem hrát fotbal nechtěl, říká Jan Homolka

Radime, mockrát děkuji. Vážím si toho a děkuji všem, kteří hlasovali. Je to snad poprvé, jestli si dobře pamatuji (smích)..No, takhle, byl to jeden z nejhorších zápasů, který jsme odehráli. Nebyli jsme schopni si dát pár přihrávek do nohy. Nevyhrávali jsme žádné souboje. Prostě téměř nic. Ještě jsme hráli na umělce v Jaroměřicích, takže "nový" povrch. Jedním slovem hrůza.

Navazuji na první otázku. Nebyl jsem v našem hromadném výkonu výjimkou. Nijak jsem nepomohl, ba naopak, uškodil faulem ve vápně. No prostě... hrál jsem příšerně. Asi se na mě přehoupla forma z kola předtím. Byly to moje dva nejhorší zápasy, co jsem odehrál (smích). Šílenost. Kdo na posledních dvou kolech byl, určitě mi tento fakt potvrdí.

Samozřejmě chceme brát výhru. Je to takový "povolený doping", když se vyhrává. Do zápasu jdeš, že nemáš, co ztratit. Víc si to užíváš, což je pro mě to "gró" toho sportu. Nehrotit, ale bavit se.

Asi tu tahle odpověď padla už tisíckrát, a nebude jiná. Samozřejmě, že rodiče. Ve volbě je podporoval i děda, který nedávno zemřel. "Zdravím ho tam nahoru!" Sportoval celý svůj život. Byl to nejlepší střelec okresu své doby. O prázdninách mě brával na hřiště a ukazoval své fígle (smích).. Začínal jsem ve FŠ Třebíč, kam mě poprvé vzali naši. Pamatuji si, že to byly občas horké chvíle, kdy jsem fotbal už hrát nechtěl. Otec mě strašil, že budu dělat aquabelly, jestli nebudu makat (smích). Později jsem začal chodit na ZŠ Bartuškova, kde byla speciální fotbalová třída. Potkávali jsme se tam se spoluhráči z mládeže. Ještě jsem prošel HFK Třebíč, kam jsme právě se spolužáky přestoupili, to bylo asi v 6. třídě. Později přišla puberta a s fotbalem jsem seknul, jednak kvůli kabině, a jednak kvůli novým alternativám sportovního odvětví. Začal jsem se věnovat plně florbalu. Na fotbal nebylo ani pomyšlení. To všechno se ale změnilo někdy kolem 21 let, kdy mi zavolal vedoucí týmu v H.Ú., jestli si nechci přijít zahrát. Chytlo mě to, takže jsem začal hrát znovu po 7 letech. Nyní se snažím kombinovat oba sporty. Občas je to složité, když se hraje v jeden a ten samý den, ale zatím jsem dával přednost fotbalu. Uvidíme, jak to bude dál (smích).

Hele asi takhle, sledování fotbalu jsem se v mládí obloukem vyhýbal, takže se dá říci, že mi dějství na scéně uteklo. Byla to nuda, to sledovat (smích). Ale v posledních letech se na fotbal i rád podívám. Nicméně radši koukám třeba na hokej. Nejvíce mě, z dnešního fotbalu, fascinuje asi Haaland. Není k tomu co dodat, je to zvíře a dává góly. Jsem rád, že se mu daří. V mládí to byl John Terry.

Oblíbený fotbalový klub nemám. Dříve jsem fandil Chelsea, kvůli, již právě zmiňovaném, Johnu Terrym.

Jelikož mám už druhé studium zaměřené na Tělovýchovu a sport, tak o mé odpovědi nemůže být pochyb. Je to jasně sport! Dále je to asi práce, kterou ke studiu dělám.

Žánr úplně nevyhledávám, pustím si téměř vše, na co slyším dobré rezence od kamarádů.

S prominutím "sežeru a vypiju" cokoli, co přede mě dají (smích).