"Nenapadlo by mě, že na postup zpátky do kraje budeme čekat 9 let", přiznává Miroslav Boček z FK Olympie Týn nad Vltavou

Míro, hned na začátek možná složitá otázka. Co pro tebe znamená postup s Olympií do kraje?

Jednoduchá. Mám z toho samozřejmě radost, po letech si zase vyzkoušíme kraj. Jen nás asi všechny trochu mrzí, že jsme si tu sezonu nemohli dokopat až do konce, na podzim se nám fakt dařilo. Trošku tu radost kazí i odchod Pepy Broma, který to s námi vykopal a kraj už si nezahraje.

Vraťme se k sestupové sezóně 2010/2011. Ty už jsi tehdy v áčku působil jako dvaadvacetiletý mladík. Jak vzpomínáš na zápasy v krajském přeboru a následný sestup?

Na sestupovou sezonu se nikdy nevzpomíná dobře. V paměti mám hlavně poslední zápas na Hluboké, ale po těch letech už ty emoce vyprchaly (skoro), tak to nebudeme více rozmazávat. Měli jsme tehdy ale výbornou partu v kabině - trenér Brozman, Zdeněk Hrdina a další. Pokud si dobře vzpomínám, ani bodově to nebyla naše nejhorší sezona v kraji. Bohužel to ale dopadlo, jak to dopadlo. Tenkrát by mě ale ani nenapadlo, že na postup zpátky do kraje budeme čekat 9 let. 

V čem byl letošní postupový tým jiný než týmy předešlé, které o postup bojovali neúspěšně?

V posledních sezonách, když nám vypadli ze sestavy dva, tři kluci, tak jsme pak měli problém je nahradit. Teď se nás na tréninku sejde klidně 15, 16 a to je pak znát. A musím samozřejmě zmínit i návrat fotbalových osobností jako je třeba Láďa Dobal nebo Lukáš Mravec. To jsou tahouni sice hlavně do hospody, ale to je u nás dlouhodobě základ úspěchu!

Dokáže se Olympie udržet příští sezónu v krajském přeboru? Spekuluje se o odchodu několika stěžejních hráčů...

Věřím, že to dáme. Já se nikam nechystám.

Pojďme se zaměřit na tvoji fotbalovou kariéru. Jaké byly tvé fotbalové začátky?

Začal jsem až v kadetech, myslím, že v deseti letech. Byl jsem si zahrát fotbálek po škole a nějak jsem se přimotal mezi fotbalisty. Táta Jardy Broma tehdy trénoval děti a pozval mě na trénink. Pak jsme hráli přes žáky a dorost kraj až do té sezony 2010/2011. Vždycky za Olympii, takže vlastně nevím, jestli se dá mluvit o kariéře.

Od mala jsi tedy věrný Olympii. Nenapadlo tě někdy změnit její dres?

Nikdy!!! To by bylo jako kdyby Honza Meidl začal fandit Spartě.

Na hřišti plníš hlavně defenzivní povinnosti, neštve tě někdy, že vítěznou smetánku většinou slíznou útočníci a černou práci málokdo ocení?

U mě je to každý půlrok jinak, podzim jsem hrál na kraji zálohy, teď v přípravě na stoperu. Myslím, že první dvě kola venku proti Třeboni a Olešníku mi tenhle post dost zoškliví. Ve finále je mi jedno kde, hlavně že hraju.

Jsi známý tím, že máš vysoké nároky na trenéry. Jak by měl podle tebe vypadat ideální trenér, popřípadě kdo tě ve fotbale nejvíce ovlivnil?

Já vůbec nemám vysoké nároky, ale raději bych se otázkám týkajících se trenérů a rozhodčích vyhnul. Nejvíc asi vzpomínám na trio Cihla (žáci), Koutský (dorost + muži), Brozman a za nimi v těsném závěsu jen díky svým pověstným 2,5 h dlouhým tréninkům Peťa Novotný.

Na závěr trochu z jiné noty. Tvůj spolužák z gymnázia Láďa Dobal už založil rodinu, tento víkend jsme byli dalšímu spoluhráči Kubovi Plojharů na svatbě... Kdy můžeme očekávat něco podobného u tebe?

Těžká otázka. První, co mě teď napadá je, že Láďa Dobal letos nejede na naší každoroční plavbu po Vltavě a nebyl ani na Plojhyho rozlučce. Kubu jsme zase neviděli na fotbale od listopadu. Nevím, jestli tam může být nějaká spojitost s tím, že už do toho praštili, ale nerad bych to riskoval. Jasně z toho plyne, že nic takového u mě očekávat nemůžete.

Chtěl bys na závěr něco vzkázat všem příznivcům FK Olympie?

Chtěl bych je hlavně poprosit, aby s námi v další sezoně měli trpělivost a poděkovat jim za to, že na nás chodí v takovém počtu a občas nám pošlou sud piva na dokopnou.