Honzo, jaká byla vaše první reakce, když jste se o vítězství dozvěděl?
Bylo to na Facebooku, označil mě kamarád. Určitě to potěší každého, ale bez svých spoluhráčů bych to nedokázal.
Dobírali si vás právě oni hodně?
Samozřejmě, spoustu pivíček budu muset dát v sobotu po zápase v Křelovicích, to už je u nás dané (smích).
Co jste si říkal po vaší třetí brance v rychlém sledu?
Byla to paráda! Hned jsem běžel za našimi fanoušky, kteří tady hodně fandí… A svlékl jsem dres (smích).
Sledujete nový portál fotbalunas.cz?
Hodně! Je to dobrá věc! I na okresní soutěže se člověk může podívat, výborné jsou hlavně statistiky. Opravdu celkově super počin.
Pojďme k vašemu vítězství. To vám vynesly tři branky za čtrnáct minut. Jak byste situace popsal?
Nejprve mě našla výborná přihrávka Gleissnera za obranu. Hostující gólman zaváhal, asi situaci podcenil a nevyběhl. Já jsem ho již následně pouze předběhl a zakončil. Druhý gól byl podobný. Já nejsem nejrychlejší, tak na pasy za obranu čekám (smích). Vystřelil jsem pak z penalty a se štěstím to tam spadlo. Na závěr přišel centr do vápna, ke mně se míč odrazil, vybral jsem si správný prostor a pod břevno jsem zakončil. Je to tedy práce mých spoluhráčů, hlavně s kapitánem Lubošem Palkem je skvělá spolupráce.
Vzpomenete si na váš poslední hattrick?
Minulý rok se Zbůchem. Vyhráli jsme tuším pět ku čtyřem a já zápas otáčel. Není to tak dávno, člověk by si asi vzpomněl, ale díky vašim statistikám to vím jistě (úsměv).
Vraťme se k poslednímu utkání. Bylo utkání s poslední Trnovou hodně důležité?
Určitě. Před zápasem jsme měli čtyři body, oni tři. Bylo to vlastně, jak se říká, o šest. Bylo strašně důležité duel zvládnout. Vstoupili jsme do něj výborně, vedli jsme 2:0, najednou to bylo ale bylo 2:3. Trenér mi pak řekl, snaž se dát gól a já dal tři (úsměv). Takže jsem rád, že jsem splatil důvěru.
Pojďme přímo k vám, jak jste si našel k fotbalu cestu?
Můj otec, který tou dobou vedl ve Viktorii Plzeň přípravku, mě přivedl asi již ve čtyřech letech. Tam jsem byl do čtvrté třídy. V pětce jsem již přestoupil domů do Ledců, ale přišlo hostování ve Vejprnicích, v dorostu jsem zamířil zase do Doubravky, přes Rapid Plzeň pak ještě na dva roky do Horní Břízy. Ještě jsem nějaké nabídky po dorostu měl, ale člověk, který vyrůstá v Ledcích a chce za ně hrát, se pak již rozhodne, že chce zůstat doma a hrát pro zábavu a pro lidi. Naši fanoušci jsou totiž v okrese nejlepší a já jim musím poděkovat, protože nějaké hlasy jistě také poslali.
Post jste si držel od začátku stejný?
Já jsem v žácích a dorostu hrával středního záložníka, občas stopera. Ale už nejsem nejrychlejší, mám kila navíc (smích). V útoku se čeká na šanci a moc neběhá, takže proto mi to asi tak moc vyhovuje.
Máte nějaký vzor?
Určitě! V Ledcích mi nikdo neřekne jinak než Baggio, podle Roberta Baggia, italského reprezentanta. Když jsem chodil na fotbalovou školu, tak tam jsme si vybírali přezdívky. V té době se mi tento fotbalista hrozně líbil, takže odmalička to mám již přiřazené.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho nejen sportovních úspěchů!