Petr Voves: Moje babča je skvělá, vždycky ji rád slyším. Ale vždycky se jí povede mi zavolat na čas srazu zápasu

Odchod z Horní Břízy určitě nebyl nějak ve zlém. S klukama jsme si všechno řekli a myslím, že jsme se rozešli v přátelském duchu (usmívá se). Ještě teď, když je čas, tak jezdím na nějaké jejich zápasy a rád se s nimi vidím a pokecám. Důvod odchodu byl ten, že jsem se chtěl fotbalově posunout zase o kousek dál a v Horní Bříze se do poslední chvíle nevědělo, zdali se bude Divize hrát. Když už se to vědělo, tak už jsem byl domluvený s Jiskrou. Jiskru jsem si vybral, protože jsem cítil zájem klubu a také jsem věděl, že mají mladý tým s ambicemi a také vidinu po nějakém čase nakouknout třeba i do A-týmu.

Tato slova mě těší a děkuji mu za ně, i když já jsem se za obránce příliš moc nepovažoval. Ale vždy jsem se snažil plnit pokyny. Když jsem jím byl, tak každý kdo mě zná, ví, že to bylo i s útočnými choutkami. (směje se) Ze začátku přípravy a s prvními zápasy jsem plnil roli stopera, nyní však nastupuji na pozici šestky, která mi vyhovuje o mnohem více. Herní styl je jiný než v Bříze, i nároky na hráče, ale myslím, že už jsme si s klukama na sebe zvykli a víme, co máme jeden od druhého čekat i když sestava není každý zápas stejná.

Trenéři jsou odlišní, každý z nich má jiné představy a nároky na hru, ale hlavní rozdíl je ten, že Standa Vítovec je o něco méně emotivnější. (směje se)

Chtěl bych začít tím, že já za to nikdy nemohl. (směje se) Ale teď v Benfice jsem musel začít chodit včas, jelikož místní lichvář Ivo Vojtko nasadil nekompromisní pokutovou sazbu.

Jojo, moje babča je skvělá, vždycky ji rád slyším. Ale vždycky se jí povede mi zavolat na čas srazu zápasu... Jako kdyby to dělala schválně, čímž zaručila vždycky výbuch celý šatny... A ani o tom nevěděla. (směje se)

To ona se snaží chodit i s dědou, ale když ji to nevyjde, tak mi volá do šatny.

Nemyslím, že by byli nad naše síly. První půli jsme odehráli velmi dobrou, obraz druhého poločasu byl však úplně jiný a to co jsme si řekli, že budeme dělat a na co navážeme z první půle, tam nebylo. Turistickou známku si od Jihočechů nevezeme, protože ta cesta byla hodně náročná v tom stylu, že jsme museli vstávat v 5 hodin ráno, do toho sedět dvě hodiny v autobuse. Jediná záchrana pak byla nakonec zastávka na benzíně.