ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 5.kolo Moravskoslezský | Opava | Okresní přebor , 2022-2023

Také zdravím a děkuji, i když to je spíše takové Pyrrhovo vítězství. Výkon stál za starou belu. Jak můj, tak týmu. Proto mne překvapilo, že jsem se v sestavě kola vůbec objevil. Kdybychom hráli na našem pažitu, tak by nám ani vzadu v Jitřence neohřáli párek.

Už je to taková klasika. První výmluva míří samozřejmě k absenci několika našich hráčů, což je klasický komentář téměř každého trenéra po prohraném zápase, jak se tady na webu dočítám (smích). Úvod nám celkem vyšel. Nechali jsme soupeře hrát na naší půlce a hrozili z následných brejkových situací, kdy po jedné takové skončila mičuda v domácí síti. Pak jsme se hodně zapotili při bránění několika standardek, především teda těch od rohového praporku. Všechno se začalo pomalu zvrhávat. Místy to vypadalo jako z dávných kláních na Pyrenejském poloostrově mezi královským Bílým baletem a tím druhým klubem, jehož jméno Barka je. Zákroky jako od Pepeho z dob jeho největší slávy střídaly chvaty Sergia Ramose, jenž byly okořeněny, tak trochu po Neymarovsku, řadou zbytečných simulací. Na hřišti tak nebylo moc veselo a spíše se brečelo, po vzoru záletníka Piquého, což rozhodně neodpovídalo písni mistrů Svěráka a Uhlíře. Do toho, i na okres, opravdu tragický sudí, který se asi ještě před utkáním podíval na záznam semifinálového klání Ligy mistrů z roku 2009, jelikož jej dirigoval jako legendární norský arbitr Tom Henning Øvrebø. Teď už ale trochu vážněji. Nechci svalovat vinu jen na rozhodčího, na kterého ušili při nominaci pěknou habaďůru, když ho poslali na zápas samotného. Do poločasu jsme si vytvořili několik šancí, ale Martin Klein neseřídil mířidla a všechna jeho zakončení skončila někde na oběžné dráze. Opět se nám nedařilo v koncovce a doplatili jsme na to. Také nám sudí neodpískal jasnou penaltu, když jsem dostal dlouhý míč za obranu a v momentě, kdy už mi padal krásně na volej, mě předskočil obránce a odebral jej loktem. Druhý poločas jsme hráli jako opaření a téměř nic nám nešlo. Sportovně musím uznat, že soupeř byl herně daleko vyspělejší, ale prohrát zápas takovým způsobem a po takovém průběhu dokáže opravdu naštvat.

Jak jsem již zmiňoval, ve druhém poločase nám absolutně nic nešlo, tak jsme veškerou energii směřovali k bránění našeho náskoku. Bohužel celý zápas sudí žral jednomu z hostů jeho krkolomné pády i s navijákem, a po jedné takové standardce jsme inkasovali. Je už to taková naše noční můra. Jakmile dostaneme branku, jako by nám potom někdo svázal nohy a vzápětí se celý tým sesype. To se stalo i v tomto případě.

Během rozcvičování mi to opravdu nešlo. Snad každá střela mířila na vedlejší hřiště. Asi to bylo tím, že náš gólman před zápasem zjistil, že si zapomněl v kabině kopačky a já opravdu prázdnou branku trefit nedokážu. Trochu jsem možná soupeře zmátl tím, že jsem měl na rozcvičení menší velikost trenek než potom v samotném utkání. Moje branka padla po pěkném uvolnění od Lichvy (Jan Lichovník), když mi balón poslal až na hranici vápna. Měl jsem dvě možnosti. Jelikož jsem s míčem postupoval z pravé strany, tak se nabízela přihrávka pod sebe na dobíhající spoluhráče. V tu chvíli jsem se podíval na brankáře, který udělal úkrok do strany, a tak by přihrávku nejspíše zlikvidoval, tudíž přišla na řadu možnost číslo dvě. Stačilo jen trefit zařízení, což se mi povedlo, a ta šulačka po zemi se zatřepotala v síti.

Bohužel nejsem střelec jako Haaland. Já si držím průměr jednoho gólu na zápas, takže ode mne už to bylo maximum, co mohli kluci očekávat. Potřebuju totiž hrát spíše s míčem ve vápně a občas zkusit nějakou tu Klementovku než dostávat pořád míče do běhu za obranu. Sice si spoluhráči myslí, že je to úplně jedno, prostě prašť jako uhoď, protože to stejně většinou nedotáhnu do zdárného konce. (smích) No jinak bych naše momentální rozpoložení shrnul skvělou, lehce modifikovanou hláškou, která nás vystihuje nejvíce: Jsme dřeváci, na víc nemáme, a proto hrajeme okres (smích). Ale opravdu, nedokážeme vytěžit jako naši soupeři z minima maximum a na branku se hodně nadřeme. Zřejmě jsme si střelecký prach vybrali hned v úvodním zápase sezóny.

Absolutně nezvládnuté utkání. Vím, že v okresu nemůžeme očekávat nějaké extra dobré arbitry, ale tohle byl opravdu vrchol. Bohužel netrestal tvrdé zákroky kartami, a ty se tak jen postupně stupňovaly a jejich počet se navyšoval. V první půli navíc několik šarvátek ocenil kartou jen na naší straně, což se nám samozřejmě nelíbilo, a když jsem těsně před pauzou dostal po obhození protihráče úmyslně loktem do obličeje a on místo udělení karty, nebo alespoň odpískání faulu, ukončil hvizdem poločas, tak jsem měl co dělat, abych se udržel. Ve druhé půli ve výkonu pokračoval, ale alespoň rozdával karty, i když se upřímně mělo dohrávat na obou stranách minimálně o deseti. Poslední kapkou, do už tak přetékajícího poháru, byl závěr utkání, kdy po jedné ze šarvátek napadl pořadatel našeho hráče a rozhodčí dělal, jako by se nic nestalo. Velký problém byli právě pořadatelé, kteří se v okolí hřiště takřka o nic nestarali, ale jakmile se něco stalo na hřišti pouze mezi hráči, byli tam jako první, i když tam neměli co dělat.

Je to opravdu velký propad ve výkonnosti. Před utkáním si něco řekneme, ale na hřišti děláme úplně něco jiného. Je to jako kdyby nás malý Venca (Jan Pchálek) učil hrát na heligonku a my ignorovali ním daný prstoklad. Začalo to nemastným neslaným výkonem v poháru, který nás měl probudit, ale vydrželo to jen na úvodní kolo. Jako každým rokem se přes léto neslezeme nikdy v plné palbě, a poté to doháníme na jaře. Nastartovat by to chtělo nějakým pobytem v zahraničí, třeba v Rakousku, kde je opravdu nádherně, a během výšlapů v přírodě si vyčistit hlavu. Loňský podzim byl o něčem jiném, kdy nám odešli hráči a nikoho jsme za ně nepřivedli, takže bych to vůbec nesrovnával. Uvidíme, jak se nám vyvede nedělní utkání proti Dolním Životicím, ale věřím, že tuhle výsledkovou mizérii prolomíme. Snad se k nám přidá po zápasu dorostenců i náš puberťák malý Kuba (Tomáš Štencel), aby si to moje staré zmožené tělo konečně odpočinulo na lavici náhradníků. (smích) Ambice jsou několik let neměnné. Stále pomýšlíme na postup, po dvou nevydařených zápasech nemůžeme házet flintu do žita.

Máte správné informace. Pardubice jsou takový můj druhý domov, přece jen tu trávím už více času než ve Vávrovicích. Navíc jsem se shodou náhod dostal i do univerzitního týmu, se kterým jsme hráli celostátní Univerzitní fotbalovou ligu, takže s fotbalem tady problém nemám. Jelikož mám vystudovanou polygrafii, tak jasná volba byla Univerzita Pardubice, kde tento obor mají jako jediní v republice. Pěkná rýmovačka. Pokud se poštěstí a kratom bude šlapat, tak se stanu bakalářem. Pokud ne, tak si alespoň Bakaláře vychutnám v nedalekém studentském klubu na čepu. (smích)

Vždycky mě to nějak táhlo dopředu. Od malička obdivuju Cristiana a jeho střelecký um, tak asi proto. Ještě v žácích to bylo trochu jinak, kdy mě Plech (Zdeněk Richlý) nejčastěji stavěl na kraj obrany. Všechno se změnilo v dorostu, kde mě Roman Lichovník po pár zápasech posunul dopředu a já jsem s Kubinem (Jakub Lichovník) vytvořil zabijácké útočné duo. Až na jaře jsme se konečně zase shledali na hrotu a možná to šlo poznat. (smích) Poslední dobou bych ale nejraději hrál podhrot, kde bych dostával míče proti noze pěkně na zakončení zpoza vápna. Dalším důležitým faktorem bude mnou vyznávaná filosofie, jenž hovoří jasně: Dopředu jít můžeš, dozadu to neřeš. Samozřejmě je to spojené s mojí nechutí běhat. Navíc s roky roste chuť k lahodnému zlatavému moku, a s ním ruku v ruce roste i můj věrný společník Milan. (smích)

S rostoucím pivním mozolem se nyní rozmohla přezdívka Milan, ale Seník se zatím drží zuby nehty. Vlastně je to vcelku jednoduché. Stačila jedna záměna písmenka a přezdívka byla na světě. Už si přesně nepamatuji, kdy vlastně vznikla, ale bylo to na jednom tréninku. To tak přišel jednou náš kandidát na starostu Šneček (Tomáš Šenk) zblblý z práce a místo Jeníku mi řekl Seníku. A jak vidíte, tak se to v týmu chytlo a nikdo mi už pomalu jinak neřekne. Sám jsem tuto přezdívku potvrdil poté, co jsem si musel kvůli prohrané sázce odbarvit hlavu na blond. Mé vlasy vypadaly úplně jako seno. (smích)