ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 3.kolo Moravskoslezský | Opava | Okresní přebor , 2022-2023

Děkuji. Místy byl můj výkon dobrý, místy špatný. Může to být ale vždy lepší.

Těžko se to hodnotí. V první půlce jsme byli lepší, ale nedali jsme spoustu šancí. Dali jsme dvě branky. Na začátku druhé půle zahodil Patrik Metelka šanci. Pak jsme to zbytečně otevřeli, domácí udělali penaltu a proměnili ji. My se dostali do křeče, a Budišovice otočily. Naštěstí jsme vyrovnali. Takže za mě první půlka dobrý, druhá nic moc. Takže remíza spravedlivá, ale kdybychom vedli 3:0, tak mohlo být hotovo. Ale na kdyby se nehraje.

Při první situaci jsem se rozběhl po pravé straně, kde jsem posunul míč na Davida Siváka, který nahrál Kevinovi Hrabinovi, jenž pokořil brankáře hokejovým blafákem. Můj gól začal u Davida Siváka, který nahrál bráchovi Markovi, jenž zatáhl balon a střílenou přihrávkou pod sebe našel mě, a já jsem zakončoval střelou do protipohybu brankáře, přičemž jsem střílel v záklonu a spadl jsem, a teprve jak jsem viděl se radovat kluky, tak jsem věděl, že se mi podařilo vstřelit branku.

My musíme hrát naši hru. Pokusíme se po celý zápas bojovat na hřišti. Jen houževnatostí a prací můžeme soupeře přehrát. Máme náročného trenéra, který si hodně zakládá na běhání, díky čemuž máme velké zásoby fyzické kondice, což je pro nás výhoda v koncích zápasů. Takže se je pokusíme přehrát tímto způsobem. Základem ale bude vstřelit branky.

Základem je určitě záchrana v soutěži. Máme mladý tým, a chtěli bychom hrát uprostřed tabulky, z čehož vyplývá, že remíza v Budišovicích je pro nás ztráta.

Bylo to hlavně z časových důvodů. Vedu u nás mládež. A chtěl jsem se věnovat více i mladšímu synovi, který tehdy šel do Háje. Navíc jsem se mohl vrátit i ke hraní fotbalu. Byli jsme s trenérem Týnem domluveni, že chceme s kluky postoupit do okresu, cože se nám povedlo. Škoda, že se nepovedl postup áčka, dva postupy v sezóně by byla bomba. Co se týče trénování, tak pokud by byla nabídka, tak bych do toho šel, ale žádná na stole neleží, takže se věnuju mládeži, kterou chci naučit to nejlepší, protože podle mě, co se člověk v mládí naučí, tak si nese svůj celý fotbalový život.

Zaklepu na dřevo, kluci jsou pokorní, berou mě, a žádný problém mezi námi není. Navíc na tréninku vidí, že od trenéra nedostávám žádné úlevy, takže vidí, že jsem právoplatný hráč týmu a neděláme mezi sebou žádné rozdíly. Občas seřvu já je, ale když hrají špatně tak se nebojí oni seřvat i mě. Hrát bych chtěl tak dlouho, až se mi podaří zahrát si s oběma mými kluky v jednom týmu. S jedním jsem už hrál (nyní hraje za Dolní Moravici, pozn. redakce), takže čekám až doroste ten druhý. Takže pokud zdraví dovolí a kluci mě nechají hrát, tak do padesáti bych to mohl doklepat.

Chodím hodně běhat, přidal jsem kolo, a hodně se hýbu i s našim psem na procházkách.

Měli jsme to doma. Jsem z Kylešovic, a pocházím z velké rodiny. Starší bráchové hrávali fotbal, takže jsme ve volném čase na sídliště hrávali do rána do včera za barkem na hřišti. Co se týkám kariéry, tak jsem začal v Kylešovicích, pak jsem šel do Dolního Benešova, a přes manželku jsem se ocitl v Budišově, kde jsem do teď. Jinak co se týče koníčku, tak moc času není. Rád si zasportuji, jinak rodina, procházky, pes.

Toť otázka. Ale asi to bude postup Budišova do 1. B třídy, kdy celé mužstvo a město doslova žilo fotbalem. Nejhorší asi zranění při domácím zápase, kdy mi brankář, podotýkám mě neviděl, skočil na stojící nohu a nevydrželo mi koleno. Nyní to bude už 20 let. Dva roky jsem nemohl hrát. Díky tomu jsem ale zase přičuchl k trenování.