ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 21.kolo Jihočeský | 1.B třída sk. A, 2021-2022

Další z mnoha zápasů, který jsme zvládli parádně takticky. Věděli jsme, že soupeř bude chtít hrát kombinačně, být hodně na balonu. To nám vyhovovalo, když jsme poměrně často chodili do otevřené obrany. Výsledek 7:1 je pro Větřní možná krutý. Snažili se hrát svižně, kombinačně po zemi a opravdu nehráli špatně. Nám se ale v klíčových chvílích vydařily standardky a postupem času už jsme přebrali otěže zápasu.

První gól padl po standardní situaci ze strany blízko šestnáctky. Peťa Dvořák poslal do vápna krásný prudký balon na zadní tyč a já hlavou pod břevno skóroval na 1:0. Góly hlavou nedávám často, naposled se tak stalo asi před deseti lety. Myslím si, že má druhá trefa v zápase byla pro vývoj duelu klíčová. Byl to gól na 3:1 brzy po pauze, který týmu dodal klid. Trefil jsem se po rohu, kdy míč ke mně propadl až na zadní tyč.

Ještě zbývá dost zápasů, uvidíme. Je ale klidně možné, že se rozhodne právě až v posledním kole. Roudné padne na hřišti nepříjemných Hrdějovic a my v úplném závěru sezony poskočíme na první příčku (směje se).

Těžko odhadnout. Chvalšiny, Loučovice i Dříteň nás teprve čekají. Nemám proto názor, kdo je jak silný. Záleží také na losu. Pokud jsem se dobře díval, Dříteň má ještě oba zmiňované soupeře před sebou, a má to tak ve svých rukou. Poslední kolo je na programu zápas Loučovice – Chvalšiny. Jestli si tedy musím opravdu tipnout, tak nejlépe z toho tria na tom bude Dříteň.

Řekl bych, že už docela dlouhá (směje se). Začínal jsem ve čtyřech letech v Českém Krumlově, kde jsem postupně prošel všemi kategoriemi, od přípravky až po muže. Hráli jsme v chlapech dlouhá léta divizi. To byla hrozná soutěž. Jezdili jsme někdy fakt šílené dálky, a zápasy byly často víc o osobních soubojích, než o fotbale. A navíc jsem zažil i poměrně dost podivných duelů, kde do dění zápasu vstupovali rozhodčí víc, než by měli. Doufám, že je tahle doba už pryč. Jednu sezónu jsem odehrál pak v Jankově, na místní kluky i hřiště uprostřed malé vesničky vzpomínám moc rád. Poté jsem se rozhodl vycestovat do Kanady a na rok s fotbalem skončil. Po návratu jsem se domluvil ve Velešíně, kde jsem znal spoustu kluků z působení v Krumlově. Ve Velešíne se nám podařilo hned v mé první sezoně postoupit a vykopat A třídu. Bohužel postupem času kluci různě odcházeli, a mužstvo se vůbec nedoplňovalo. Na pár zápasů jsme odjížděli v deseti či jedenácti lidech, a někdy jsme neodjeli dokonce vůbec. To byl pro mě impuls, abych se začal ohlížet po jiném klubu. No a zakotvil jsem v Kamenném Újezdě. Z přestupu má největší radost asi můj otec, který v Kameňáku bydlí a má to tak na hřiště blízko. Snad mu s týmem budu dělat radost co nejdéle.

Od malička mě bavilo tvořit hru, být často na míči a připravovat šance spoluhráčům. Takže střední zálohu mam nejraději. V Kameňáku je ale velká konkurence a navíc se hraje trošku jiným systémem. Ve středu pole máme rozdílové hráče a bombarďáky Peťu Dvořáka a Aleše Prokopa, kteří sázejí jeden gól za druhým. A za nimi to fantasticky čistí a rozdává kapitán Aleš Černý. Takže v současné době hraji v záloze na kraji. Tenhle post mi ale cizí není, hrál jsem tam několik let v Krumlově. No a když trenéři potřebují, umím zaskočit i na předstoperu, krajním beku a také v útoku (směje se).

Vždycky jsem vzhlížel k Pavlu Nedvědovi, jak táhl Spartu, nároďák a pak i Juventus. Byl to komplexní hráč. Nic mu nechybělo. Aktuálně oblíbený klub, ani hráče nemám. Co mě ale baví je sledování Ligy mistrů, vyřazovací boje a různé obraty v dvojzápasech jsou někdy neuvěřitelné.

Myslím, že právě ten následující v Dřítni. Domácí hrají o záchranu a s Roudným nedávno na svém hřišti prohráli jen 2:3. Na zápas se ale připravíme a zvládneme ho. V týmu je velká síla.

Také děkuji. Brzy asi také poděkuju i klukům v kabině, až mi do kasy tenhle rozhovor napíší.