Je pravda, a málokdo tomu teď uvěří, že jsem kdysi míval bujarou kštici ala Pavel Nedvěd, vzpomíná Pavel Suda

Díky. Upřímně, čekám na to od té doby, co jsem přišel do Lhoty (smích). My máme ve Lhotě spousty dobrých fotbalistů, ale problém je, když je někdo nadstandardní. Není potom často pochopen zbytkem týmu a jeho výkon poté zapadne do průměru. Což je podle mě můj případ. V zápase se Staňkovem, jsem apeloval na trenéra a kluky, ať mi dají prostor a vyhrajeme. Tohle už je jen taková třešnička na dortu a satisfakce za tu dřinu.

Mou cestu popisuješ správně. S fotbalem jsem začínal v malebném městečku Žlutice, ležícím na hranici Karlovarského a Plzeňského kraje, kde mě k fotbalu společně s bráchou přivedli děda s tátou. Následně jsem dorostenecká léta strávil na Petřině, kam jsem se dostal díky přesunu do Plzně z důvodu studií. Dále jsem chtěl, jako asi každý velký fotbalista (smích), okusit zahraniční angažmá, ale to nemělo dlouhé trvání a jednalo se pouze o epizodní roli v mé bohaté kariéře, kterou jsem ukončil zejména z důvodu nízké úrovně zahraniční soutěže, nedostatečným tréninkům a dojíždění. Potom už následovala Lhota. Sem mě společně s bráchou přilákal můj, bohužel dnes již zesnulý, kamarád Matěj Strejček, kterého jsem znal ze společného působení ve Žluticích. Vyzdvihoval partu a to, že se lidé ve Lhotě o fotbal starají tak, jako snad nikde na této úrovni a to můžu jen potvrdit. Lidé kolem fotbalu počínaje a konče Pepou Humeníkem, nám hráčům zajišťují nadstandardní podmínky a za to jim patří velké díky.

To máš pravdu, rarita to asi je. Myslím si, že se to párkrát povedlo. My jsme se s "Křížákama" potkávali už před tím, než jsme přišli do Lhoty, na futsalových palubovkách, kdy jsme si někdy nemohli přijít na jméno. Ale jak jsme se potkali v jednom týmu, tak si to sedlo. Nevím jak na to koukají soupeři, ale myslím si, že trenér ani neví co v nás čtyřech má. Kdybychom měli v týmu ještě alespoň 2-3 takto talentované kluky, tak můžeme hrát vyšší soutěž. Škoda (smích).

To jsi si nahrál přímo na smeč. Máš pravdu, že aktuálně máme takovou vizáž. Nutno podotknout, že hodně kluků od nás (hlavně ty vousy) okoukalo (Kohy, Záhrob) a někdo by chtěl taky, ale vousy mu ještě nerostou (Šroubi, Křížáci, apod.). Má to i své výhody, co nám bůh vzal na hlavě v podobě genetické výbavy, to nám nadělil v podobě talentu, takže jsme se s tím smířili (smích). K těm přezdívkám je to jasné, v kabině je spousta vtipálků, takže už se samozřejmě objevily přezdívky typu vejce, vajíčka, apod.. Myslím, že jedním z prvních byl Lukáš Böhm, aktuálně nehrající neprostupná zeď mezi našimi třemi tyčemi.

Je pravda, a málokdo tomu teď uvěří, že jsem kdysi míval bujarou kštici ala Pavel Nedvěd. Jenomže geny jsou geny a ty nepřelstíš, a tak si myslím, že už někdy po dvacítce se to začalo projevovat. Dlouho jsem to nechtěl přiznat, takže jsem si tam nechával, pro mě teď už nepochopitelně, takové chmýří. Až jsme se jednoho dne rozhodl to shodit úplně. Ale bracha to shodil dřív, já jsem mladší, tak se po něm v těchto věcech opičím (smích).

Ne, možná trochu Kuba Šroubek, ale to jen protože spolu jezdíme na tréninky. Ostatní podle mě do teď tipují. Nejde to ani na hřišti. Sice já jsem pravák a brácha levák, ale on má levou jako pravou, za to já levou jen na opírání (smích). Takže jediná možnosti jak to jde ,je když se míč připlete k mé levačce, ale to by kluci tenhle fakt museli vědět.

K nahrávání videí na TikTok mě vede spíše moje přítelkyně, respektive většinu kontentu nahráváme společně. Témata jsou spíše všeobecná, i když teď jsou to asi nejvíce nějaké parodie k různým hláškám z filmů, ke kterým se snažíme točit vtipné video, snad občas se to povede (smích). Žádné ambice nemám, spíše mě to baví, ale přítelkyně by chtěla být TikTokerka, prý už nechce pracovat (smích). Jinak můj profil není nijak bohatý a jak jsem řekl, většina kontentu je na jejím profilu, proto pokud chce někdo kouknout, tak @__luuc (odkaz naleznete v popisku před rozhovorem).