Tomáš Prskavec, FK Dobrovice: V nižších soutěžích je spousta ,,lopaťáků”, kteří za zápas kopnou vícekrát do vás než do míče

Fotbal jsem začal hrát už ve 4 letech. Moje kariéra začala v FK Krnsko. V mládeži jsem pak měl jen jednu změnu a to v deseti letech - půlroku jsem hrál za FK Mladá Boleslav, poté jsem se vrátil zpět do Krnska. V sedmnácti letech jsem přestoupil do FK Dobrovice. Od té doby jsem si zahrál všechny soutěže od 4. třídy až po divizi (Rejšice, Krnsko, Strašnov, Horky nad Jizerou a Sobotka).

Opravdu jsem to zvažoval a bylo k tomu více důvodů. S přítelkyní jsme stavěli dům, čekali jsme narození naší dcery. Navíc v té době byl lockdown a vypadalo to, že bude konec světa. Takže ta myšlenka byla, ale nakonec jsem po telefonu slíbil, že si přijdu zatrénovat a pokud se chytnu, zůstanu a budu pokračovat. V opačném případě bych asi už opravdu skončil.

Krajský přebor je soutěž, kterou hrají velmi dobří fotbalisté, takže si zvyknout ani nedá. Každý zápas je jiný a v této soutěži je to kolikrát opravdu jen o jedné chybě, takže je potřeba se soustředit na každý okamžik. V nižších soutěžích je spousta ,,lopaťáků”, kteří za zápas kopnou vícekrát do vás než do míče.

Daří se nám a z toho mám opravdu radost. Hlavní důvody jsou: velmi dobré vedení týmu, kvalitní zázemí, trenéři a kabina plná vynikajících fotbalistů. Prostě se to ideálně sešlo a funguje to jako celek.

Osobní cíle si ve fotbale už úplně nekladu. Chci hlavně hrát a fotbalem se bavit, pokud možno, tak bez nějakého zranění. Týmové cíle jsou jasné, nikoho přece nebaví prohrávat, proto chceme vyhrávat každý zápas s co nejméně obdrženými góly. V tu chvíli to baví každého včetně diváků, na tréninku panuje pohoda a všichni jsou spokojení.

Tým Komárov, proti kterému jsem na podzim chyběl, takže jsem vůbec nevěděl do čeho jdeme. Měl jsem informace pouze z tabulky a věděl jsem, že minulé kolo porazili FC Velim. Zápas to byl těžký a to pro všechny včetně diváků, špatné počasí a hodně foukal vítr. Karet padlo opravdu hodně a to i těch červených. Označil bych tento zápas spíš za ,,souboj” a to jak na hřišti tak i mimo padlo spousta sprostých slov. Ale přes to vše jsme vyhráli 2:1, takže nakonec jsme z toho vyšli lépe. Pozápasové pivko chutnalo skvěle.

Připravuji se asi tak jako všichni. Stačí mi ty 2-3 tréninky plus regenerace v sauně, jinak žádné speciální rituály nemám až na ten poker. Chodím rád na pokerové turnaje, protože si tam krásně vyčistím hlavu. Je to moje oblíbená hra a jsem v ní i úspěšný. Většinou to vychází, že druhý den hrajeme, což není úplně ideální z důvodu spánku. Všichni si myslí, že musím být unavený, ale není to tak. U pokeru člověk jen sedí a zahazuje karty, takže je to vlastně relaxace .

Nějaké tušení mám, ale musím se dnes v kabině kouknout na ceník. Každopádně to bude pár stovek, za které nám pak náš pokladník koupí ,,limonádu”, takže rád přispěji.

Práce, práce, práce....