Bylo hezké, že se syn sešel s otcem v jednom dresu, říká hráč kola Vítězslav Jindra

Děkuji. Už jsem dal něco před zápasem, že jsem si mohl vůbec zahrát.

Ne, vůbec jsem nebral svou nominaci vážně.

Peč začala výborně, brzy vedla 2:0, ale pak přestala hrát. Hráči byli v soubojích pozdě, nerozehrávali přesně, někdy se zbytečně zbavovali míčů, takže zcela vázla kombinace. Druhý poločas začal velmi zle, soupeř brzy vyrovnal. Od té doby se hrál oboustranně solidní fotbal, Peč měla snad jen více štěstí, že překlopila stav na svou stranu na 4:3. No a pak nastoupil po 22 letech staronový hráč.

Velmi. Radost byla veliká a letošní "dokopná" se slavila současně s 50 lety fotbalu v Peči, takže se sešla celá řada bývalých hráčů. Bylo to skvělé.

Čelo tabulky je vyrovnané, takže na jaře bude o co hrát. Takže spokojenost.

Asi nejraději jsem hrával na levé záloze.

Sparta Praha.

Začal jsem dost dlouho. Přeskočil jsem mládežnické týmy a za Dačice jsem začal až ve 20 letech. Do té doby jsem dával přednost atletice, tenisu, později hokejbalu.

Můj obnovený start, shodou okolností na den přesně po 22 letech (6.listopadu 1999 jsem odehrál v dresu Peče své poslední utkání a v Kardašově Řečici jsem ho ozdobil gólem), byl dílem syna Tadeáše a jeho kamarádů. Dostali nápad, že by bylo hezké, aby se syn sešel s otcem v jednom dresu. Zprvu jsem to bral jako bláznivou recesi, ale nakonec jsem se nechal přemluvit. To jediné utkání za to skutečně stálo a ani ve snu by mě nenapadlo, že vstřelím branku a že prožiju jeden z nejkrásnějších sportovních zážitků v životě.