Aleš Hloušek: Na trenéra jsem volal, ať mi podá devítku

05.11.2021 07:10 Tomáš Holata

V předposledním kole ankety o nejlepšího hráče I. A třídy získal nadpoloviční většinu všech hlasů vřesinský útočník Aleš Hloušek, který měl lví podíl na vítězství svého mužstva nad Slovan Ostrava. V souboji s posledním mužstvem tabulky totiž vytáhlý forvard zaznamenal hattrick.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Vyhrál jste s poměrně velkým náskokem. Čekal jste až takovou podporu?

Jelikož jsem byl v nominaci i před dvěma týdny a celé to nějak nedopadlo, moc jsem nevěřil, že to tentokrát vyjde. Ale musím klukům poděkovat. V mém pokročilém fotbalovém věku mi udělali radost. (úsměv)

Čím obdarujete své podporovatele? Co donesete do kabiny?

Rád přinesu něco na kvalitní drinčíček. (smích)

Vraťme se ještě k sobotnímu zápasu s ostravským Slovanem. Nečekali jste jednodušší utkání? Nenastalo podcenění soupeře?

Neřekl bych, že někdo z nás soupeře podcenil. Slovan se zatáhl před vlastní šestnáctku. Bylo těžké se dostat k brance, a když se nám to povedlo, sráželo nás neproměňování šancí. Chyběl nám pohyb a důraz. Byl to nepřesvědčivý výkon, který ze zápasu udělal celkem drama.

Jak jste byl spokojen s vlastním výkonem? Popište nám prosím své góly a kdy naposledy jste dosáhl hattricku?

Můj výkon nebyl nic pro kardiaky. (smích) Šanci jsem měl snad osm a jsou z toho jen tři góly. To je málo!!! První gól jsem dal po závaru před brankou, kdy jsem se dostal k odraženému míči a se štěstím zakončil. Druhý gól jsem trefil hlavou, kdy jsem dostal parádní balon od Honzy Chobota. A na třetí gól mi přihrál Marek Kozelský, kdy jsem šel sám na gólmana a uklidil jsem míč k levé tyči. Ve druhém poločase jsem po spoustě neproměněných šancí v žertu na trenéra volal, ať mi podá devítku, že to trápení sám ukončím. (smích) Poslední hattrick jsem dal v červnu 2019, kdy jsem se loučil s kariérou a byl to pro mě v té době můj poslední zápas. Dlouho jsem ale bez fotbalu nevydržel a za chvíli jsem zase hrál. (úsměv)

Zkraje sezony jste většinou naskakoval pouze z lavičky. Jak jste pozici náhradníka snášel a motivovalo vás to k ještě většímu úsilí?

Pozice náhradníka mi nevadí. Navíc mám rodinu a časově náročnou práci, což mi neumožňuje trénovat jako zamlada. V útoku teď máme Marka Kozelského, který hraje výborně a já za něj teď naskakoval, když byl nemocný.

Patříte k nejvyšším útočníkům soutěže. Považujete to za výhodu? A cítíte třeba od obránců větší respekt?

No jsem takový přerostlý. (smích) Je pravda, že při přebírání hráčů v šestnáctce se ke mě nikdo moc nehrne, ale kdo mě zná, tak ví, že moc gólů hlavou nedávám, tak se není čeho bát. (smích)

Stále se držíte v těsném závěsu za Kravařemi. Jak hodnotíte dosavadní průběh sezony?

Pohybujeme se tam, kde jsme chtěli. Teď nás ještě čeká těžké utkání se Starou Bělou, které když se povede, bude to euforie.

Jak se těšíte na toto utkání? Půjde doslova o šest bodů…

Těším se moc. Předpokládám, že se na hřiště od začátku nepodívám, ale půjde o hodně a každý si to uvědomuje. Stará Bělá je kvalitní soupeř a máme možnost přezimovat na prvním místě tabulky, pokud Kravaře zaváhají. Nejdříve ovšem musíme vyhrát.

Ve Vřesině už jste takovým starousedlíkem. Co pro vás tento klub znamená, a nepomýšlíte na stará kolena na změnu dresu?

Vřesina je můj druhý domov. Hraju tady od sedmnácti let a rozhodně se nechystám odejít jinam. Maximálně tak do fotbalového důchodu. (smích)

Co označíte za největší úspěch své hráčské kariéry?

Největší úspěch se hodnotí těžko, ale utkání v té době s druholigovou Karvinou v českém poháru byl tady pro nás svátek a předchozí výhra v krajském finále proti Bohumínu to byla úplně pohádka, na kterou nikdy nezapomenu. Ovšem mám jeden sen, a to je postup do krajského přeboru, kde si chci zahrát aspoň jeden zápas a ukončit kariéru ....zase. (smích)

Autor: Tomáš Holata