Míra Daněk: V kabině si vždycky řeknem, že nebudem kecat na rozhodčí. Vydržim tak 15 minut

Během svoji kariéry jsem si zahrál jen za dva týmy. Žandov, kde jsem začínal, ale drtivou většinu mládežnických kategorií jsem strávil ve Viktorce ML. Na to období hrozně rád vzpomínám.

Každý rok jsme hráli na špici, ať už v žácích nebo následně dorostu. V dorostu jsme navíc v sezóně 2012/2013 (myslím) dokázali Krajský přebor vyhrát, se ztrátou pouhých pěti bodů. Několikrát jsem dostal možnost si i zahrát Krajský přebor mužů. Ze všeho nejvíc mě ale těší fakt, kolik kluků jsem potkal a kolik kamarádů jsem si udělal. Bylo to asi období, kdy jsem byl na tom fyzicky i herně nejlépe. Velkou zásluhu na tom mají především trenéři na které dodnes strašně rád vzpomínám a ke kterým budu chovat úctu až do smrti. Ať už to byl pan Cinkanič, Jirka Opava nebo Zdenda Větrák.

Na sezónu 2014/2015 jsem se přesunul zpátky do Žandova, protože v áčku Mariánek bych v divizi jen seděl na lavičce. Měl jsem možná tehdy zatnout zuby a o své místo se poprat, ale zvolil jsem snadnější cestu, a nebudu lhát, párkrát jsem té nevyužité šance litoval.

Teď už jsem si v podstatě jistý, že to tak dopadne. Na vyšší soutěž už nemám ambice, a dost možná už ani kvalitu (smích). Jsem tady šťastný, máme krásné hřiště i areál, lidi tu chodí na fotbal a v neposlední řadě se tu teď konečně tvoří i dobrá parta.

Před šesti lety jsem začal trénovat tehdy starší přípravku, s velkým cílem připravit alespoň trochu budoucí hráče pro áčko. To se v podstatě začíná plnit. Po patnácti letech máme dorost. A první dva ,,moji" kluci už pomalu nakouknuli do áčka. Spravuji taky naši facebookovou stránku, a to i přesto, že vrchol mého grafického umění je program malování (smích). V nejbližší době bych se měl zapojit do výkonného výboru klubu a dál se uvidí, třeba se dostanu ještě výš (smích).

Že jsem podle Kuviho největší kecal?! (smích) Asi to tak bude. Před každým zápasem si říkáme, že nebudeme kecat na rozhodčí. Vždycky to vydržím tak 15-20 minut (smích). Takže tímto bych se chtěl všem sudím omluvit, protože věřím, že pískat zápasy kterých se účastním musí bejt hrozný. Rád bych i slíbil, že to bude časem lepší, ale nechci tady takhle veřejně lhát (smích).

V Mariánkách jsem začínal jako krajní obránce, na stopera jsem se posunul až ve 14-ti letech. Od té doby jsem tam hrál nepřetržitě asi deset let. Samozřejmě jsem vždycky říkal, že bych byl výborný útočník. Když mi tam konečně dal jednou trenér příležitost v zápase A třídy proti Staré Roli, zápas skončil 0:0 (smích) Až za předchozího trenéra v Žandově jsem se začal posouvat v sestavě. Nejprve na předstopera, pak na pravý kraj obrany a poté i do středu zálohy. Každý, kdo mě zná, ví, že střed zálohy pro mě asi úplně není (smích). Na nynější sezónu jsem se vrátil zpátky na stopera a doufám, že svými výkony všem ukazuji, že tam patřím a že tam jsem týmu nejplatnější.

Práci jsem si hledal tak, aby mi nezasahovala do fotbalu, což se mi daří do teď. Takže práce mi nijak fotbal neovlivňuje, ani naopak. S rodinou je to horší. Moje manželka semnou musí mít svatou trpělivost, protože někdy to vypadá, že na tom hřišti snad i spím. Vždycky jí říkám, že dobře věděla do čeho jde, ale stejně si jí za to hrozně vážím a někdy jí to určitě všechno vynahradím.

Musím říct, že mě to hrozně bavilo. Mám rád všechno, co se týče fotbalu a i psát o něm mě bavilo. Navíc jsem poznal cizí kraj, spoustu zajímavých lidí a klubů. Zrovna teď o víkendu běžel v programu Náš fotbal živě zápas ze soutěže, a o které jsem psal. A určitě se k tomu jednou vrátím. Velký sen by byl se něčím takových v budoucnu živit.

Před sezónou došlo k nepříjemné situaci, kdy nás opustil trenér a dva hráči základní sestavy. A to vlastně nějakých deset dní před soutěží. Chvíli to vypadalo poměrně zle. Přesto jsme to zvládli si myslím parádně. Tým se podařilo doplnit, a nejen to, ale řekl bych i posílit. Trénování se v posledních týdnech ujal Tomáš Rada, který v Žandově hraje už skoro dvacet let a myslím, že je to správná volba. Až se bude v zimě, řešit trenérská budoucnost, klidně bych se za Tomášovo setrvání ve funkci postavil. Jediné, co mě trápí, je tréninková účast, která prostě není tak dobrá, jak by bejt mohla a měla.

Téměř každoročně je cíl hrát do pátého místa, a i přes těžkou situaci na začátku sezóny ten cíl zůstává stejný. Já osobně bych chtěl ještě trochu výš, hrát do třetího místa. Ale to je zatím ještě daleko.

Ten úplně největší je dovést Žandov k historicky prvnímu vítězství v B třídě, aby se z nás stala generace, na kterou se nezapomene.