Soutěž cheme všichni společně vyhrát, říká David Minařík

Abych řekl pravdu, tak jsem nominaci i docela očekával. A prvenství jsem tak nějak tušil, hodně kluků z kabiny i mimo kabinu pro mě hlasovalo.

Utkání to bylo určitě velmi náročné už jenom tím, že jsme ve 20. minutě prohrávali 1:0 a do toho se nám zranil brankář. Zhodnotil bych ho pozitivně. I když jsme v poločase furt prohrávali, tak kluci nesklopili hlavy a byli odhodlaní vyhrát a to byl podle mého hlavní klíč k vítězství.

Proč padla volba na mě? Tím, že byl jako asistent trenéra v ten den můj táta Hanuš Minařík, tak si myslím, že se s Honzou Sklenářem poradili a vyhodnotili to jako nejlepší tah. Už jen proto, že jsem v mládežnickém věku chytal mezi třemi tyčemi do nějakých 11-12 let.

Poklon se mi dostalo velmi velkých (smích). Poslouchalo se to hezky, ale nějak mě to moc nezajímalo Já byl šťastný spíše za tři body a taky za to, že jsem pomohl klukům udržet se ve hře, i když jsem tam pár chyb udělal.

Myslím si, že jsme věřili všichni, i když jsme hráli v deseti za stavu 2:2, tak jsem stále věřil, že můžeme skórovat. Tatran hrál hodně ofenzivně a zapomínal se vracet. Ještě k tomu stopera hrál Jan Beneš, který není nijak moc rychlý. My posunuli Adama Vitnera do útoku na brejky, což se nám vyplatilo.

Z počátku jsem byl velmi nervózní, ale stačily dva zákroky a všechno to ze mě spadlo. Vzpomněl jsem si na mládežnický věk, kdy jsem chytával právě na Tatranu a oživil staré zvyky a všechno už bylo v pohodě.

Moje příprava den před zápasem byla velmi zajímavá (smích). Tím, že v Novém Strašecí byla diskotéka, tak jsem se tam jel samozřejmě podívat a hned jak jsem se dostal dovnitř, začaly padat piva a vodky ve velkém (smích). Domů jsem přijel kolem půl jedné ráno a když jsem měl vstávat na zápas, tak mě ještě musel budit táta (smích).

Bohužel je to pravda, pauza mi nastává po sobotním zápase s Lišany a nikdo ještě neví, jak ta pauza bude dlouho trvat. Zda to bude měsíc, dva a nebo ještě více. Určitě bych se chtěl na to koleno zaměřit a naposilovat ho, ale hospoda určitě bude taky hrát svou roli. Každý přeci potřebuje skvělou regeneraci a kde jinde, než u piva s klukama.

Abych pravdu řekl, tak na start sezóny jsem se skoro vůbec nepřipravoval. Občas jsem šel na trénink, když to bylo povolené, ale individuálně skoro vůbec. Neměl jsem chuť vůbec po takové dlouhé době běhat sám někde bez míče. Těšil jsem se, až se znova dotknu míče a budu si moct zahrát fotbal.

Moje fotbalové kariéra začala v nějakých pěti letech, kdy jsme si s klukama chodil furt kopat na hřiště a o rok později jsem byl na Tatranu. Začínal jsem jako stoper a pak skončil v bráně, kde mi to docela šlo. Chytal jsem tam do doby, než k nám přišla Sára Nováková dělat brankářskou jedničku a takhle mě vykopla (smích). Ale mně to nevadilo, přesunul jsem se do útoku, kde jsem za sezónu nastřílel nespočet gólů. Poté přišla ale náhlá změna, náš trenér musel skončit a my se přesunuli do starších žáků, kde nás měl trenér Kudela, který mě postavil na stopera. Dva zápasy ještě šly, ale třetí zápas jsem to už neunesl, sundal dres a s tím definitivně skončil na Tatranu. Kam jinam jít než ke konkurenci na SK Rakovník, který mě přijmul velmi dobře. Už jenom tím, že jsem tam i hodně kluků znal. Tam jsem hrál do roku 2018 a ještě bych tam klidně i zůstal, ale ve Hředlích byly problémy. Málo lidí a i velká marodka, tak jsem se rozhodl, že pomůžu a už jsem tam zůstal.

Tak jako aspiranta na výhru celého přeboru typuji určitě nás. Máme velmi mladý tým, až na pár vyjímek (smích). Ale všichni chtějí hrát o nejlepší postavení v tabulce a určitě to chceme všichni společně vyhrát.

To je velmi těžké, ale začnu tím, proti komu se mi hraje nejhůře. To jsou určitě Lišany. Hrají nepříjemně, brání ve velkém počtu a téměř k ničemu vás nepustí, když stojí v deseti na vápně. Nejlépe se mi hraje proti Beranům ze Senomat.

Mé volnočasové aktivity jsou velmi zajímavé (smích). Když nesedím v hospodě, tak jsem s přítelkyní nebo hraji hry na PC s kamarády (smích).

Určitě bych všem přál, aby se dostali co nejdále. Sparta by se mohla dostat do osmifinále nebo čtvrtfinále, Slavia se podle mého dostane z prvního fleku do osmifinále, ale tam skončí. Už nemají tak dobrý tým, který tu byl minulý rok či dva roky zpátky. Jablonec taky postoupí, hodlám si říct, že z prvního fleku, i když se jim v lize teď moc nedaří. Mají devět bodů, ale poháry hrají velmi zajímavě a šanci na postup do osmifinále i čtvrtfinále určitě mají.

V naší lize fandím Viktorce Plzeň. Před tím jsem nefandil nikomu, ale když vyhráli první rok ligu, tak jsem se koukal a hráli velmi zajímavý fotbal, který mě bavil, a tak jsem jim začal fandit. V Evropě je to Manchester United. Každý rok měli zvláštní, ale velmi zajímavou sestavu a hráli tam obrovské hvězdy. K fandění mě přivedl táta. Jako malého mě bral na hokej na Kladno a jezdíme tak doteď. I když teď zrovna ne, protože stadion už nestojí (smích). A proč tyhle dva týmy ? Oba hrají velmi zajímavý styl fotbalu a baví mě to sledovat.

Jako malý jsem koukal na Youtube na Didiera Drogbu. Byl to neuvěřitelný útočník a co dával za góly, to můj malý mozeček nechápal (smích). Poslední roky je to Paul Pogba. Jeho styl je unikátní a co dokáže vymyslet nebo udělat, to je až neuvěřitelné. Kdo koukal na EURO, určitě si všiml jeho obrovských kvalit, ale má bohužel jednu velikou smůlu, a to je ta, že Manchesteru United jeho styl nevyhovuje.