Honza Kasl: Chtěl bych stabilně nastupovat za naše áčko v divizi

Nadcházející utkání v Cítících bude nesmírně těžké, Citice atakují první příčky A třídy a jistě budou chtít zvítězit. Navíc se utkání termínově kříží s utkáním našeho A-týmu, takže zápas bude bez podpory kluků z áčka i přesto si myslím, že pokud budou kluci makat na 100% dají se Citice potrápit.

Výkon týmu mě mile překvapil, kluci makali naplno i přes nepříznivý stav a odměnou celého týmu byla vstřelená branka čímž jsme dostali Mariánky pod tlak. Pak však do hry značně zasáhl sudí, který odpískal nesmyslnou penaltu pro Mariánky a to nás trochu uzemnilo, i tak však kluci ze sebe vypadali maximum. Můj výkon si hodnotit netroufnu, prostě mi utkání sedlo a v první půli jsem zneškodnil několik tutových šancí, ale proto mezi třemi tyčemi přece jsem! (smích)

Do vyšší soutěže bych jistě rád nahlédl, chtěl bych stabilně nastupovat za naše áčko v divizi.

První fotbalový vzor byl jistě můj táta, který hájí dlouhá léta tři tyče v Jindřichovicích v okresním přeboru a já se do branky díky tomu chtěl taky postavit, což se mi nakonec také podařilo.

S fotbalem jsem začínal někdy v pěti, v šesti letech. Do šestnácti let jsem působil v mládeži Baníku Sokolov, což mi velmi pomohlo v kariéře a odnesl jsem si od tamtud spoustu zážitků. V 16 jsem přestoupil na Březovou, kde běhám po trávníku dodnes.

Baví mě vše okolo sportu. Rád si občas zajdu na tenis. Jinak působím i ve futsalovém týmu Raptors Sokolov, kde se příjemně odreaguju od velkého fotbalu. Nedávno jsem započal svou trenérskou kariéru, kde předávám své zkušenosti dívkám z plzeňské Viktorie.

K trénování jsem se dostal náhodou, přes kamaráda, kterému v Plzni hrála ségra. Já při studiu neměl co dělat, tak jsem kývl na nabídku, když hledali nové trenéry. Bylo to pro mě něco nového, nevěděl jsem, do čeho jdu, ale poměrně rychle mě to pohltilo a začalo bavit. Nejlepší pocit je, když je vidět pokrok u tvých svěřenkyň. Nejvíc se pohybuji u kategorie WU15, ale okusil jsem už všechny věkové kategorie, od A-týmu žen až po přípravky. Jinak, co se týká ženského fotbalu, nedá se s tím mužským vůbec srovnávat, často si připadám spíš jako psycholog, než jako trenér. Ale dá se to zvládat.

Musíš zvládat vztahy mezi holkama, vztahy mezi tebou jako trenérem a holkama, občas do hry vstoupí ženské problémy, zkrátka celkově je to náročnější než chlapecký fotbal. Někdy se ti stane, že si dvě holky mezi sebou nepřihrajou, protože si něco řekly, nebo si přebraly mezi sebou kluka a řešit tohle bývá mnohdy náročný, vysvětlit jim, že jsme tým a musíme tak fungovat

V kabině je podle mě nálada už lehce nahnutá, ale nemyslím si, že by nás prohry zatím nějak zásadně ničili, je to sport a hrát se dá s každým zejména v A třídě, já sám i kluci v kabině jistě věří, že se vše otočí a ještě spoustu bodů posbíráme. Stále nevěšíme hlavy a do každého zápasu jdeme pro tři body.