"Nikdy nemůžeš usnout v hospodě na stole, vždycky musíš odejít po svých." Tak zní rada, kterou dostal do života Zdeněk Daněk

Upřímně, jsem si to vždy také myslel, ale s přibývajícím věkem si to už nemyslím. Věk hraje roli velkou, hlavně v dnešní době, když vidím mladé brankáře, jak musí hrát nohama, číst hru a v podstatě i styl chytání mají jiný, tak my starší brankáři to máme těžší se přizpůsobit. Osobně si myslím, že ideální věk pro brankáře je okolo 30 let. Takže samozřejmě mohu potvrdit, že brankáři zrají jako víno, ale hodně staré víno někdy také není už dobré.

To mám po každém nepovedeném zápase. (smích) Naposledy po prvním kole v Chotíkově, kdy to nebylo z mojí strany úplně povedené utkání. To si pak člověk říká, jestli to má za potřebí ve 42 letech, ale zase jsem nechtěl skončit v době covidu, kdy se nehrálo. Myslím však, že už nastává čas předat žezlo mladším, ale úplně končit nechci. Velmi důležité je zdraví, pokud tělo vydrží, tak bych rád ještě chytal za B tým a připravil naše mladé brankáře na pozici v A týmu. Jelikož mi fotbal pořád baví a máme skvělou partu, tak se budu pořád pohybovat kolem fotbalu. Mám novou manželku, tak nemohu zase už trávit tolik času na fotbale. V Černicích však úplně nejde pověsit rukavice na hřebík, někdy se musí z toho hřebíku sundat a jít chytat. Ještě před pár lety musel na nějaké zápasy v Krajském přeboru zaskočit náš brankář ze staré gardy René Anders a to mu bylo asi 53 let. Tak se obávám, že mě třeba potká něco podobného. U nás tedy brankáři končí tzv. na Rendu. (smích)

Již před několika lety mi oslovila Viktoria Plzeň, abych trénoval dorostenecké brankáře, tak jsem několik týdnů spolupracoval s Martinem Ticháčkem u dorostu Viktoria Plzeň, ale bylo to časově náročné, tak jsem nemohl pokračovat. Nyní bych úplně nemluvil o "brankářské akademii" v Černicích. (smích) Ale minulý rok jsem začal trénovat naše mladé brankáře, dorostence + 1 staršího žáka a musím říct, že mi to chytlo a začalo bavit. Bylo důležité, aby se někdo věnoval mladým brankářům, protože speciální trénink je velmi důležitý. Máme velmi talentované mladé gólmany, tak jsem se rozhodl, že jim předám nějaké zkušenosti. Je to samozřejmě zásluha i kluků, kteří poctivě trénují a vidím na nich progres, tak si myslím a doufám, že i pro ně je to další posun. Dá se říct, že si připravuji své nástupce. (úsměv)

Ano můj táta působil v Černicích tehdy v 1.B třídě a má samozřejmě zásluhu na tom, že jsem přestoupil do Černic. Spolu se nám podařilo 2x postoupit, takže to byly asi naše nejlepší společné roky. Já si tátu moc nepamatuji chytat, takže brankářské vzory jsem měl jiné. Samozřejmě jsem to chtěl dotáhnout do ligy jako on. Nepovedlo se, ale musím říct, že máme v rodině další generaci brankáře, mého syna, který působí ve FCVP U-19, tak třeba jemu se to povede. Tátu jako trenéra za vzor mám a nějaké rady od něj čerpám. Třeba, že nikdy nemůžeš usnout v hospodě na stole, vždycky musíš odejít po svých. (smích)

Prošel jsem několika kluby a v každém klubu jsem zažil něco příjemného a něco nepříjemného. Rád vzpomínám na Nýrsko, kde jsem působil docela dlouho a také na Chanovice, kde jsem měli skvělý tým a partu. Prostředí tam nebylo úplně fotbalové, ale večerní zábavu tam uměli udělat skvělou. Asi bych zmínil, že mě asi nemají moc rádi v Sokole Město Touškov, kde jsem působil. Dodnes nevím proč, ale mají tam takový můj FAN CLUB. Pokaždé, když jsme tam hráli, tak mi tam nadávaly babičky, maminky i malé děti. Tradici nebo rituál úplně nemám.

Jednoznačně papírová Albert nebo plastová Lidl. Teď mám takovou malou praktickou DM drogerie a nemůžu si ji vynachválit. Mimochodem, tohle je asi tradice, kterou mám z Rapidu Plzeň, kde jsem působil. Vždy jsme po zápase šli do města a já nechtěl nosit velkou tašku, tak jsem si to přendal do nějaké malé igelitky.

To vzniklo někdy v mladších žácích a skutečně nevím kdo to vymyslel. Je fakt, že se mi tak říká už 36 let. Taková perlička je, že pod touhle přezdívkou mi znají jen lidé z fotbalu. Mimo fotbal mi tak nikdo neřekne, ani v práci, doma nebo kamarádi, kteří nejsou z fotbalu. Prostě "Fráňa" jsem jen na fotbale.

Myslím, že má nějaké svalové zranění, no také není už nejmladší. I když si teď nechal narůst dlouhé vlasy a nosí je do culíku, tak už mu je nějaký ten pátek. V době covidu běhal každý den 10 km, a pak na hřišti s balonem se zranil. My jsme mu říkali, že to není jen o běhání. Ale musím říct, že nám samozřejmě chybí, je to vynikající hráč a doufáme, že bude brzy zpátky. Hlavně proto, že nikdo pořádně neumí vítězný pokřik.

To bude také záležet na výkonu domácího brankáře (smích). Remíza by byla dobrá pro oba týmy.