Jan Chryczyk - Vávrovice mám jak v krvi, tak v srdci

Dobrý den, děkuji mnohokrát. Určitě mě vítězství v této anketě potěšilo a ogaři v kabině mohou očekávat něco tekutého.

Upřímně to bylo, alespoň z mého pohledu, velice náročné na psychiku. Po každém zápase bylo v šatně ticho, samé prázdné pohledy a dá se obrazně říct, že vládla kabinou beznaděj. Tohle už jsem tady dlouho nezažil. Před rokem nám také vstup do sezóny nevyšel. Nechci nikoho urazit a ani snižovat něčí kvalitu, ale měli jsme jeden z nejlehčích losů za poslední roky a na kontě po dvou zápasech pouhý bod. Přesto jsme se vzchopili a byla z toho šňůra sedmi výher v řadě. Tahle sezóna začala podobně, ale určitě tak zatím nepokračuje. Snad nám tento zápas zvedne sebedůvěru a začneme hrát alespoň tak, jako v minulém ročníku OP.

Byla to poměrně jednoduchá taktika. Navázat na utkání se Štítinou, ale změnit tu nejpodstatnější věc – dát už konečně gól /smích/. Navíc také zlepšit obrannou činnost, ale problém nastal ještě před utkáním, kdy nám ze sestavy vypadl Justin (Ondřej Levák) a my neměli nikoho, kdo by hrál levého beka. Plech (trenér Richlý) i přes některé námitky, hlavně teda ty mé /smích/, přesunul Vencu (Václav Pchálek) ze středu zálohy na tento post. A musím říct tréňo, že to byl od Vás hodně dobrý tah, smekám. Obavy určitě byly, ale věřil jsem, že to zlomíme. Navíc na Komárov doma umíme a většinou vyhráváme vysokým rozdílem. Ale zase že až takovým, to jsem nečekal.

Přišlo mi, že nás komárovští strašně podcenili. Doslova z nich sršela neohroženost. Přece jen přijeli na půdu posledního celku tabulky a mysleli si, že mají tři body v kapse ještě před úvodním hvizdem. Což, jak se ukázalo, nebyla vůbec pravda. Jak už jsem psal, nejdůležitější bylo zapomenout na předchozí nevydařené zápasy a konečně urvat výhru. Od začátku utkání jsme vysoko napadali. Především obranná řada hostí s tím měla problémy a nevěděla si rady s rozehrávkou. Hned ze startu tam bylo několik závarů před brankou Komárova, ale zatím se žádná neujala. Okolo páté minuty jsem šel zahrávat rohový kop, s Hanzim (Jan Schneider) zopakovali spolupráci z Dolních Životic a protrhli jsme střeleckou smůlu, která se s námi táhla od pohárového utkání s Velkými Heralticemi. Nedlouho na to pronikl do vápna Danek Klein a prostrčil míč podél malého vápna na zadní tyč, kde jej doklepl brácha Martin. Poté jsme však začali opět zahazovat vyložené šance a hosté nejméně dvakrát zahrozili z rychlého průniku. Naštěstí měl Macek (Marcel Matějček) svůj den /smích/ a všechno polapal. Do přestávky jsme dali ještě dvě branky a do kabiny jsme šli po hodně dlouhé době s dobrou náladou. Bohužel, jak už to je zvykem, tak jsme vstup do druhé půle trošku zaspali. Asi po pěti minutách jsem zvolil špatnou malou domů, za což se chci ještě jednou omluvit, a hosté nastřelili břevno. Kdyby tohle proměnili, myslím si, že by se nám vyskytl velký problém. Naštěstí z toho branka nebyla, a tak jsme začali hrát opět my. Nějak se nám ale v týmu rozšířil takový nešvar z minulých klání, protože tolik nastřelené brankové konstrukce, to snad ještě nikdo nezažil /smích/. Ve vápně si to Danek Klein nachystal na střelu, ale orazítkoval břevno. Následně si malý Kuba (Tomáš Štencel) krásně navedl míč za vápnem, avšak jeho nádherný pokus mířící do pravé šibenice dobrým zákrokem vytáhl Pelc na břevno. A samozřejmě já jsem si musel také “zazvonit“, když jsem to z dobré pozice napálil do levé tyče. Naštěstí se nám povedla jedna pěkná akce a opět jsme udeřili. Posledních patnáct minut byla celkem nuda, spíš se zápas jenom dohrával. Na konci si však ještě k rohovému praporku zaběhl Lopez (Martin Schoppik) a nádherným centrem našel dobíhajícího Vencu Pchálka, který předskočil bránícího hráče a z pětky uklidil míč do sítě. Nejvíc asi rozhodla naše týmovost a větší míra koncentrace než v minulých kolech. Obráceně by se to dalo říct o týmu hostí. Jednoduše nám tohle utkání prostě vyšlo, i když byl výkon o něco horší než se Štítinou.

První gól padl po dlouhé nahrávce/odraženém míči od Jima (Jan Morisch), kdy se obrana po předchozí akci ještě nezformovala a já běžel do souboje o míč s brankářem. Naštěstí jsem měl k míči o něco blíž, obhodil jsem si brankáře a z hranice velkého vápna jsem jej poslal do odkryté brány. Při druhé brance jsme si s Vencou Pchálkem zopakovali naší typickou akci z dorostu, kdy jsem si načasoval náběh za obranu a on mi poslal ideální balón do běhu na šestnáctku, kde jsem ještě dál postupoval vstříc brankáři, který mi to lehce jeho pozicí usnadnil a já jsem ho takovou pološajtlí po zemi na zadní tyč překonal. Třetí branka byla ta úplně nejlehčí, ale dala mi nejvíc zabrat /smích/. Venca Pchálek nádherně vybídl Lopeze do vápna, který mě sice skoro neslyšel, přesto míč poslal podélně na hranu malého vápna, kde jsem byl úplně osamocen. Přihrávka byla o něco pomalejší a míč se mi zamotal pod nohama, jako by mi ten hattrick nebyl souzen /smích/. Naštěstí jsem se rychle zorientoval a zkompletoval jej.

Určitě jsem už ze sebe vydal víc a předvedl lepší výkony, a to i v této sezóně. Jak už jsem několikrát zmínil, v zápase se Štítinou jsme podali určitě kvalitnější výkon, ale body z toho nebyly. Ale ano, musím nás pochválit, když to ještě pár hodin před zápasem vypadalo, že nás bude jenom deset.

Doufám, že nás tyhle tři body nakopnou a už budeme stoupat tabulkou vzhůru. Opět jednoduše. Navázat na předchozí výkony a neřešit, s jakým soupeřem hrajeme. Musíme hrát to svoje, to, co nám jde. Samozřejmě víme, že je to takové menší derby. Já věřím ve vítězství.

Byla to celkem rána pod pás, nebudu Vám lhát, ale už několik sezón nám Hanys (Jan Lichovník) říkal, že pokud tu danou sezónu nepostoupíme, tak to bude chtít zkusit ve vyšší soutěži. Bohužel nám covid dvakrát dobře rozjetou sezónu překazil a byla jen otázka času, kdy odejde. Já mu to ale i přes to všechno, jak nás to jako tým zasáhlo a tak dále, přeji. Je vidět, že má ke klubu a k nám stále přátelský vztah. Když mohl, tak přišel na každé naše utkání, za což si ho ještě víc vážím. U Kubana (Jakub Lichovník) to bylo trochu jinak. Přece jen se mu začalo hodně dařit, přestal spalovat takové množství šancí, jako kdysi, a vypracoval se v gólového útočníka. Co já vím, tak měl nějaké nabídky a už se jen čekalo, kdy po některé skočí. Samozřejmě to zamrzí, jakým způsobem nám oznámili, že odchází, ale to už je holt život. Pár takových polonabídek bylo, ale já se zatím nikam nechystám. Jsem tady spokojený a chci týmu co nejvíce pomoci. Navíc přes studium na vysoké škole nebudu mít tolik času na tréninky, takže by to byla pro jiné týmy jenom komplikace Navíc Vávrovice mám jak v krvi, tak v srdci.

Těžko říct. Odešli dva, zpět přišel jeden, což by zase neměl být takový problém. Určitě se přes léto měl někdo přivést, ale kdo by chtěl hrát okres, že… Pár hráčů jsme měli v merku, ale bohužel dali přednost jiným týmům. Celkově je největší problém v přístupu. Jak už hráčů A-týmu, protože nás zase tak málo není, tak některých dorostenců. Vzpomínám si, jak jsem za muže hrával jen pár minut, někdy ani to ne. Ale dnes naši dorostenci vůbec nechtějí, i když na to někteří kvalitu mají. A hlavně mají možnost se ukázat, protože nás není tolik, jako před pár lety. Tohle prostě nepochopím… Omlouvám se, ale teď budu hodně kritický. Abych nehanil jen naše dorostence, někteří z mužského jsou chováním na stejné úrovni. To mi řekněte… Vážně je problém dojít alespoň jednou týdně na trénink? Dobře, neberu třeba ty, co mají odpolední, nebo jsou zrovna nemocní, či kvůli práci/vysoké nemůžou dojíždět každý den. Kdyby alespoň jednou za dva týdny, prostě se ukázat, když máte ten čas. Ale aby se Vám někdo vykašlal na trénink jen proto, že se mu nechce nebo hůř, že ku příkladu seká trávník? Tihle by se na sebou měli hodně zamyslet.

V tuto chvíli hrát alespoň střed tabulky. Na víc to zatím nevidím. Před sezónou to bylo trochu jiné, tam bych věřil v top trojku.