Jiří HANOUSEK: K fotbalu mě přivedl můj děda a začínal jsem s ním jako malý v Olešníku

Děkuji, ale vyhrál jsem to jen díky svému bratrovi, který kromě toho, že si vzal v práci dva dny placené volno, aby mohl hlasovat, tak do hlasování zapojil i své "Zlivsko/Zahájské" hlasovací komando. Takže jim tímto děkuji. Já osobně jsem si žádný hlas neposlal. Na Srubci se asi prostě v této anketě nehlasuje.

Děkuji. Já jsem toho za fotbalovou kariéru v útoku moc nenahrál. Měl jsem vždy na starost hlavně defenzivní posty. V útoku jsem úplnou náhodou nastupoval jen v Rakousku. Já jim totiž nerozuměl a na všechno jsem prostě jen odpovídal "Ja, gut". Tak si asi mysleli, že jsem útočník. Ale povedlo se mi tam dát za sezonu dvacet gólů, čímž jsem byl třetí nejlepší střelec celé soutěže. V jednom mistráku se mi dokonce podařilo dát pět gólů. Komentoval jsem to tam pak po zápase klasicky: "Ja, gut".

Tak určitě, je to sport a uvidíme :-D

Pro nás všechny, kteří máme fotbal rádi, je to samozřejmě velká škoda. O celé situaci osobně nevím, co si mám myslet, každý říká něco jiného a těžko říct, čemu vlastně věřit. Každopádně komu se nedá věřit ani nos mezi očima víme všichni a to mám ostatní Slováky rád.

Vzhledem k současné situaci to jako živnostník na laso skutečně vidím, ale snad se vše zase zlepší. Před sezónou mě dokonce kontaktoval kamarád David Lafata z Olešníka a také Rudolfov, ale v KP potřebuje člověk více trénovat a já to ne vždy stíhám, takže jsem to s díky odmítnul. Co se týká Zlivi, tak té samozřejmě přeji postup, ale pak I.B třída je, co se cestování týká, nejhorší možná amatérská soutěž, takže tu hrát určitě nechci. Nejen v Rakousku jsem se už s fotbalem nacestoval dost. Hrál jsem ve Zlivi a v Olešníku. Po přestěhování se pak na Dobré Vodě, následovalo rakouské angažmá ve Wallsee a v Grestenu. Po návratu pak Mariner Bavorovice a nyní tedy Srubec. Ve Zlivi, v Olešníku i v Bavorovicích se nám podařilo vyhrát I.A třídu, na to mám hezké vzpomínky.

To máš pravdu, na jednom tréninku při fotbálku "staří/mladí" jsem dokonce ve svých 37 letech hrál za "mladé". Když jsem doma řekl, že mám na Srubci spoluhráče, kterému je 51 let, tak nebyli rádi při zjištění, že se dá fotbal hrát ještě v tomhle věku :-D. Já osobně jsem na Srubci spokojený, jen je docela zvláštní, že nemáme trenéra. Cíle jsou, zahrát si fotbal tak, aby nás to bavilo, umístit se co možná nejlépe a hlavně nesestoupit a nepostoupit. Takže ideálně být na bedně.

Hráli jsme spolu i proti sobě. Když už jsme na sebe narazili v zápase při nějakém souboji, tak jsem mu prostě jen odebral míč a bylo :-D. On měl vždy výborné přímé kopy, tomu jsem ale nijak zabránit nemohl. Nijak zvlášť se před zápasem nehecujeme. Já přeji jemu i celé Zlivi postup. Zatím to vypadá, že Zliv bude mít za celou sezonu pouze dvě prohry ( s námi ) a to bude určitě k postupu stačit.

K fotbalu mě přivedl můj děda a začínal jsem s ním jako malý v Olešníku. Tam se hrál fotbal od rána do večera. Dokonce jsem přivedl k fotbalu pozdějšího top kanonýra a výborného fotbalistu i člověka Davida Lafatu, který si do té doby hrál jen na vojáky. Nedávno mi za to dokonce poděkoval sám Míra Pelta.

V mládí jsem dělal atletiku, konkrétně skok o tyči, ale pak se mi ta tyč zlomila, tak jsem s tím přestal a zůstal raději u fotbalu. V Dynamu se tenkrát rozhodovali, jestli z Olešníka vybrat mě nebo Lafiho. Vybrali sice mě, ale já tu možnost Lafimu přenechal a udělal jsem dobře. Vlastně jsem tím i udělal službu českému fotbalu. Pak jsem měl ještě možnost jít do starších žáků Dynama Č.B., ale když ten trenér zjistil, že je mi už 23 let, tak to neklaplo. Zahrál jsem si ve Zlivi i v Olešníku krajský přebor. Rád také vzpomínám na amatérské mistrovství Česka, které jsme jako jihočeský výběr vyhráli a já byl kapitán týmu.

Tak ještě jednou děkuji bratrovi, hlasovacímu komandu i Tobě. Děkuji rodičům, že si mě udělali a pak i dobře vychovali. Svojí motorce, pardon partnerce, že mi fotbal toleruje, i když ho nesnáší ( přestože byla v mládí rozhodčí ). Zdravím celou mojí velkou rodinu, speciálně syna Jiříka. Zdravím současné i bývalé spoluhráče a kamarády, kluky z mojí kapely Duwenbleit, kde hraju na bicí. Děkuji sponzorům a pivovarům. Na závěr bych chtěl říct, že jsou i jiné věci, které jsou důležité a to je podstatné. Slunce v duši ( "srdce" )